Životy Svatých

 Pokřtění Páně

památka 6. / 19. ledna

Pán náš Ježíš Kristus, po svém návratu z Egypta, přebýval v Galileji, ve svém městě Nazaret, kde byl vychován. A až do třiceti let, skrýval před lidmi sílu svého Božství a moudrosti, protože to nebylo možné pro nikoho mezi Židy, přijmout před třicátým rokem života, hodnost učitele nebo kněze. Proto i Kristus, nezačal své kázání a nezjevil se jako Syn Boží a velekněz, kterýž pronikl nebesa (Židům 4, 14), dokud nedosáhl stanoveného věku.

V Nazaretu zůstával se svou Přečistou Matkou. Nejprve se spravedlivým Josefem, dokud byl naživu, a spolu s ním dělal tesařské práce. Poté, když Josef zemřel, pokračoval sám ve stejné práci a prací svých rukou, živil sebe a svoji Přečistou Matku Boží, aby i nás naučil pracovitosti (Lukáš 3, 23). Když se pak dovršil třicátý rok jeho pozemského života a přiblížil se čas jeho Božského zjevení izraelskému lidu, tehdy, jak praví evangelium, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti (Lukáš 3, 2). Slovo, které ho poslalo křtít vodou a oznámilo mu znamení, podle kterého měl Jan poznat Mesiáše, který přišel na svět. O tom promlouvá ve svém kázání, sám svatý Jan Křtitel, těmito slovy: „ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl: Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem svatým“ (Jan 1, 33).

A tak, naslouchaje Božímu slovu, Jan procházel po celém okolí Jordánu a kázal křest pokání na odpuštění hříchů (Lukáš 3, 3). Protože to byl on, o němž Izajáš prorokoval: „Hlas volajícího na poušti: Připravte na poušti cestu Hospodinovu, vyrovnejte v pustině stezku Bohu našemu!“ (Izajáš 40, 3), (Lukáš 3, 4).

A vyšla k němu celá judská země i všichni z Jeruzaléma a byli od něho pokřtěni v řece Jordán, vyznávajíce přitom své hříchy (Marek 1, 5).

Tehdy přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít (Matouš 3, 13). Přišel v těch dnech, kdy o něm Jan zvěstoval lidu a říkal: „Za mnou přichází někdo silnější, než jsem já, nejsem hoden, abych se sklonil a rozvázal řemínek jeho obuvi. Já jsem vás křtil vodou, on vás bude křtít Duchem svatým“ (Marek 1, 7 - 8).

Po tomto zvěstování, byl Ježíš, v Jordánu od Jana pokřtěn. Přestože mu to nebylo třeba, jakožto bezhříšnému a bez poskvrny, narozenému z Přečisté a Přesvaté Panny Marie, sám jsoucí pramen a zřídlo veškeré čistoty a svatosti. Protože však na sebe vzal hříchy celého světa, přišel k řece, aby je očistil prostřednictvím křtu. Přišel, se dát pokřtít, aby také posvětil přirozenost vody, přišel se nechat pokřtít, aby nás opatřil koupelí Svatého křtu. K Janovi přišel také proto, aby ten, když spatřil Svatého Ducha sestupujícího na křtěného, uslyšel shůry hlas Boha Otce a byl pravým svědkem o Kristu.

Jan, mu však bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“ (Matouš 3, 14). Duchem poznal Toho, z něhož se před třiceti lety, radoval v lůně své matky (Lukáš 1, 44). Proto od Něj sám požadoval křest, jako ten, kdo byl pod hříchem neposlušnosti, který přešel z Adama na celé lidský rod. Avšak Pán Janovi řekl: „Nebraň tomu. Takto máme naplnit veškerou spravedlnost.“ (Matouš 3, 14).

Pod spravedlností, má zde svatý Jan Zlatoústý na mysli, Boží přikázání, tak, jako by Ježíš říkal toto: „Protože jsem naplnil všechna přikázání, která jsou dána v Zákoně, a zbývá jen jedno, ohledně křtu, přísluší mi, abych splnil i toto“.

Janův křest, byl také Božím přikázáním, jak je patrné z Janových slov: „ten, který mě poslal křtít vodou, mi řekl“ (Jan 1, 33). Kdo ho poslal? Je zjevné, že Bůh sám, v evangeliu je řečeno: „stalo se slovo Boží k Janovi,“ (Lukáš 3, 2).

A také z toho důvodu, byl Ježíš pokřtěn, když mu bylo třicet let, protože věk třiceti let, je dle slov Zlatoústého a Theofylakta, sklonný ke všelikému hříchu. Neboť mladický věk, je náchylný ohni tělesných vášní a ve věku třiceti let, ve chvíli plného projevení se mužských sil, se člověk podřizuje hamižnosti, domýšlivosti, marnivosti, vzteku, hněvu a všelikým druhům hříchů. Proto náš Pán Kristus, posečkal s přijetím křtu až do tohoto věku, aby ve všech obdobích lidského života, naplnil Zákon a posvětil celou naši podstatu a dal nám sílu, překonávat zhoubné vášně a varovat se smrtelných hříchů.

Po přijetí Křtu, Pán hned vystoupil z vody. Říká se, že svatý Jan Křtitel, každého člověka, kterého křtil, ponořil až po krk a takto ho držel, dokud nevyznal všechny své hříchy. Poté mohl pokřtěný člověk vystoupit z vody. Kristus, který neměl žádné hříchy, nebyl zadržen ve vodě, a proto evangelium dodává, že vyšel z vody hned (Matouš 3, 16).

Když Pán vyšel z vody, otevřela se nad Ním Nebesa, seshora zasvitlo světlo a Duch Boží v podobě holubice sestoupil na pokřtěného Pána. Podobně, jako za dnů Noema, holubice oznamovala, že vody z potopy země ustoupily, tak i zde podoba holubice předznamenala konec potopy hříchu. Svatý Duch, se zjevil v podobě holubice, protože tento pták je čistý, má rád lidi, je krotký, mírný, dobromyslný a nesnáší nic špinavého. Tak i Svatý Duch, je pramenem čistoty, hlubinou lidumilnosti, učitelem mírnosti a pokory, tvůrcem pokoje. Přitom se vždy vzdaluje od člověka, který se plazí v páchnoucím bahně hříchů. Když Svatý Duch sestoupil jako holubice z nebe, na Ježíše Krista, bylo slyšet: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“ (Matouš 3, 17). A jemu náleží sláva a vláda na věky věků. Amen.

Svt. Dimitrij Rostovský (♰ 1709)

Životy svatých