Životy Svatých

 

Ctihodný nový mučedník Dimitrios Samarinský, Janinský (♰ 1808)

památka 17. / 30. srpna

Svatý Dimitrios, se narodil na konci XVIII. století ve městě Samarina v Epiru. V místním monastýru svaté Paraskevy, přijal mnišský postřih. Nadchnut plamennou horlivostí nejenom k získávání mnišských ctností, ale i k péči o spásu druhých, obcházel vesnice v Thesálii, kde kázal Blahou zvěst Evangelia.

Dimitrios vyzýval věřící lid k trpělivosti ve strádáních, kterým bylo místní obyvatelstvo vystaveno, zejména po neúspěšném povstání v roce 1808, které vedlo k hrozným represím ze strany Turků proti řeckému obyvatelstvu.

Proto, co ctihodný dělal pro věřící lid, byl Dimitrios místními Turky pomluven v napomáhání k povstání a byl kvůli tomu nakonec, i zatčen. Následně, byl předveden před Ali Pašu, před hrozného vládce Ioanniny. Před ním Dimitrios vyznal, že jeho cílem je, aby byla posílena křesťanská víra mezi lidmi, nikoli, aby brojil proti jeho moci. Tyran, který očekával doznání ze spiknutí, nespokojený s jeho slovy, nařídil, aby ctihodného mnicha mučili, a on skrze to odhalil své spolupachatele.

Nejprve mu pod nehty zatloukli nabroušené bambusové hůlky, avšak svatý, tato muka snášel, neustále přitom vzývajíce jméno Páně a Přesvaté Bohorodice. Když Paša viděl, jeho odhodlání, rozhodnost a pevnost, nařídil, aby Dimitriovi, začali postupně mačkat hlavu v řetězech a znovu mu zopakovali otázky o jeho spolupachatelích. Řetěz se nakonec přetrhl, aniž by svatý přitom, projevil navenek, nějakou známku utrpení. Jeho jediným utrpením a strádáním bylo to, když slyšel, jak se jeho mučitelé rouhají jménu Páně.

Poté byl odveden do temného žaláře, kde vzdával díky Kristu, který ho uznal za hodného, trpět pro jeho svaté jméno. Následujícího dne, byl ctihodný zavěšen za nohy nad ohništěm, kde hořelo borovicové dřevo, které šířilo štiplavý dým. Mučitelé, se však začali obávat, že by Dimitrios, mohl zemřít, ještě před koncem svého mučení. Rozvázali mu proto jeho pouta, natáhli ho na zem a na hruď, mu dali těžkou desku, po které dupali nohama, aby mu zlomili jeho kosti. Svatý však, povznesen svou plamennou vírou, nad tělo i svět, ke všemu mučení, zůstával lhostejný, což uvedlo jeho mučitele ve zmatek.

Jeden Turek z Kastorie, který byl přítomen, si všiml nadpřirozené síly světce a světla, které vyzařovalo z jeho tváře. Když toto spatřil, zřekl se islámu a požádal o pokřtění. Když se o tomto dozvěděl Ali Paša, byl onen nový konvertita, okamžitě mučen a nakonec se stal důstojným, přijmout korunu mučedníka.

Tyran poté nařídil popravit Dimitria tím nejkrutějším způsobem. Ctihodný byl zazděn tak, že mu venku zůstala jen jeho hlava, a takto byl ponechán až do své mučednické smrti. Dimitrios, nepřestávající v modlitbě, jejíž slova, měl stále na svých rtech, snášel svá poslední muka, po deset dní.

17. srpna, roku 1808 odešel k Pánu. Ihned poté, byl ctěn jako svatý a mnoho zázraků, bylo učiněno, skrze Boží milosrdenství pro ty, kdo vzývali jeho jméno.

____

 

O jeho mučednictví, podal zprávu očitý svědek, francouzský konzul v Ioannině, François-Charles-Hugues-Laurent Pouqueville. Ten popsal jeho mučednickou smrt ve své knize „Histoire de la régénération de la Grèce“ (Paris, 1824). Tato kniha „Dějiny obnovy Řecka“, je několika svazkové dílo, vydané v roce 1824 v Paříži. Dílo, které zachycuje události z let 1740 až 1824, je cenným historickým pramenem, protože Pouqueville, byl očitým svědkem, části těchto událostí.