Životy Svatých

 

Ctihodný Pavel Xiropotamský (IX. stol)

památka 28. července / 10. srpna

Narodil se jako Prokop, syn řeckého císaře Michaela I. Rangabeho¹. Prokop sotva opustil dětství, když se jeho otec vzdal trůnu a přijal mnišství. Nový císař Leon V. Arménský (813-820), dal Prokopa vykastrovat, protože v něm viděl budoucího soupeře o trůn.

Od raného mládí Prokop studoval Písmo svaté a skládal duchovní hymny. Díky skvělému vzdělání se Prokop stal jedním z nejučenějších mužů své doby, svými znalostmi se proslavil natolik, že byl nazýván rádcem filozofů.

Jeho Slovo ke svátku Uvedení Přesvaté Bohorodice do chrámu, kánon svatým Čtyřiceti mučedníkům, kánon Čestnému Kříži a další jeho díla, mu získaly zaslouženou slávu. Avšak jeho tajnou touhou, bylo opustit pozemské požitky i radosti, bohatství a slávu, a jít cestou Svatých Otců. Když učinil své konečné rozhodnutí, vyměnil svůj drahý šat, za šat žebráka a tajně opustil hlavní město, a jako jelen spěchající k prameni vody, uprchl na Svatou horu Athos.

Tam se usadil se poblíž monastýru, který se dnes nazývá Xiropotamu ². Prokop si postavil malou mnišskou celu, ve které trávil dny i noci v neustálé modlitbě. Nedaleko žijící poustevník svatý Kosma, ho postřihl na mnicha se jménem Pavel. Poté se s dvojnásobnou horlivostí pustil do duchovního zápasu. Přebýval v půstu a modlitbě, jako beztělesný anděl, spal na holé zemi s kamenem namísto polštáře. Mnišskou celu, naplnil slzami modliteb, sebe pak láskou ke všem a hlubokou pokorou. Brzy se pro svůj odříkavý a Bohu milý život, stal známým a ctěným mezi athoskými otci.

Mezitím ho všude hledal jeho příbuzný, císař Romanos I. Lakapenos (920–944), a když ho konečně našel, přesvědčil ho, aby přišel do Konstantinopole a tam se setkal, se svými příbuznými. Chudý mnich, oblečený v prostých, až nuzných šatech, byl v císařském městě, vítán vznešenými hodnostáři a knížaty.

V Konstantinopoli, ctihodný uzdravil nemocného císaře, když mu s modlitbou, položil na hlavu své ruce. Na jeho žádost, pak zůstal po nějakou dobu v hlavním městě, aby vyučoval jeho dva syny. Přitom však, ctihodný Pavel, vůbec nezměnil odříkavý způsob svého života, který vedl v pustině na Svaté hoře. Když se Pavel rozhodl, že nastal čas, vrátit se na Svatou horu, císař mu dal zlato a mnoho dělníků, k obnově monastýru, který založila císařovna Pulcherie. Za nějaký čas, císař Roman I. Lakapenos, poslal svého syna Theofylakta, který se mezitím stal patriarchou, aby vysvětil monastýrský chrám. Při odchodu patriarchy ze Svaté hory, dostal ctihodný od císaře jako dar, část svatého Kříže, k uložení do oltáře monastýrského chrámu. Brzy poté, do obnoveného monastýru, začali přicházet další mniši, aby se zdokonalili a utvrdili ve ctnostech.

Ctihodný Pavel, usilující o modlitební život v tichu, poté odešel dál do hor, ale i tam, za ním přicházeli duchovní žáci. Z tohoto důvodu, postavil nový monastýr ³, daleko od mořského pobřeží, aby byl chráněn před pirátskými nájezdy. Monastýr byl zasvěcen svatému velkému mučedníku Jiřímu, avšak v dnešní době je nazýván jménem jeho zakladatele, ctihodného Pavla.

Když na konci života, zjevil Bůh ctihodnému, den jeho smrti, ten shromáždil své učedníky z obou monastýrů a vyzval je, aby následovali jeho příkladu, v pokoře a prostotě, jeho učení, v oddanosti svatému Evangeliu, i kdyby to znamenalo, že budou muset proto prolít krev.

Potom se slzami v očích požádal všechny o odpuštění, vstal, oblékl si mantii a přijal svaté Kristovy tajiny. Jeho tvář, pak zazářila jako slunce, takže všichni přítomní padli k zemi, neschopni snést takovou záři.

Poté, co pronesl modlitbu svatého Joannikia, kterou měl ve zvyku neustále opakovat: „Nadějí mou je Otec, útočištěm mým Syn, záštitou mou Duch Svatý! Trojice svatá – sláva Tobě!“, pozvedl svatý Pavel ruce i oči k nebi a odešel k Pánu. Jeho tělo, bylo potom uloženo na loď, aby bylo pohřbeno na poloostrově Sithonia, dle jeho poslední vůle. Ostatky ctihodného, však zázračně připluly k břehům Konstantinopole, kde císař a konstantinopolský patriarcha přijali tělo světce s velkou úctou a slavnostně ho uložili do Velkého chrámu Hagia Sofia (Boží Velemoudrosti).

Po zničení a vyplenění Konstantinopole křižáky, byly ostatky svatého Pavla, stejně jako mnohé další v té době, vyvezeny do Benátek.

____ 

¹ Michael I. Rangabe († 11. ledna 844). Byzantský císař vládnoucí v letech 811–813. Jeho otec Theofylaktos měl titul patrikia a zastával funkci drungaria loďstva. Michael byl zetěm byzantského císaře Nikefora I. Když pak tento panovník zahynul v červenci, roku 811 v bitvě s Bulhary, začala jeho dcera Prokopia prosazovat na konstantinopolský trůn vedle svého těžce zraněného bratra Staurakia, také svého muže Michaela. Michael se následně ujal vlády v době ohrožení byzantské říše Bulhary.  V červnu 813 se střetl u Versinikie nedaleko Adrianopole s Bulhary a utrpěl těžkou porážku. Jednou z příčin neúspěchu byla zrada stratéga thematu Anatolikon Leona, kterého poté armáda provolala císařem. Po prohlášení Leona V. císařem se Michael Rangabe trůnu vzdal a odešel do monastýru, kde prožil ještě mnoho let. Již během své vlády byl velmi zbožný a štědrý vůči církvi. Michaelovy syny včetně pozdějšího patriarchy Ignatiose, dal nový císař vykastrovat a přinutil je přijmout mnišství. To bylo v tehdejší době běžným opatřením proti případnému vznesení dědických nároků.

² Monastýr Xiropotamu - Μονή Ξηροποτάμου . Monastýr, se nachází na západním svahu Svaté hory Athos, nad přístavem Dafni. Osmý v hierarchii athoských monastýrů. Podle tradice, jej založila v V. století císařovna Pulcheria, která v něm nechala postavit chrám Čtyřiceti mučedníků. V roce 1990 zde působilo 40 mnichů. Je považován za nejstarší monastýr na Athosu a za druhé nejdůležitější místo po Karyes. Název monastýru (Suchá řeka -ξηρός ποταμός) mu byl dán, pro jeho polohu poblíž hluboké rokle s řekou, která v letním horku vysychá, ale v zimě je široká a hluboká.

³ Monastýr svatého Pavla - Μονή Αγίου Παύλου. Jeden z dvaceti Athoských monastýrů, který zaujímá čtrnácté místo v hierarchii Svaté hory. Nachází se v jihozápadní části Athoského poloostrova, na západním svahu hory Athos, 1,5 km od pobřeží, v nadmořské výšce 150 metrů, půl hodiny chůze od sousedního monastýru Dionysiou. Hlavním monastýrským svátkem, je dnes v monastýru svátek Obětování Páně, dříve, byl také svatý Jiří Vítězný. Oslava památky zakladatele monastýru, svatého Pavla Xiropotamského je pak 28. července / 9. srpna.