Životy Svatých

 

Svatý velký mučedník a léčitel

Pantelejmon (♰ 305)

památka 27. července / 9. srpna

Svatý a slavný mučedník pro Krista Pantelejmon, se narodil v Nikomédii na konci III. století. Jeho otec, senátor Eustorgius, byl pohan a jeho matka Euvula¹ (♰ 303) křesťanka. Otec, dal chlapci jméno Pantoleon.

Byl poslán do učení k slavnému lékaři Eufrosynovi a brzy zvládl lékařskou nauku do té míry, že si i císař Maximianus Galerius, povšiml jeho dovedností. Vzal si proto Pantoleona do svého paláce a učinil ho svým osobním lékařem.

Blízko paláce, procházel mladík každý den kolem domu, kde se před pronásledováním skrýval presbyter Hermolaos (♰ 305). Když svatý Hermolaos, viděl duchovní vlastnosti Pantoleona, tak ho jednou pozval do svého domu a dával mu poučení, že lékařství může poskytnout jen nepatrnou úlevu od našeho utrpení a smrtelné přirozenosti a že pouze Kristus, jediný pravý Lékař, přišel, aby nám dal spásu, bez léků a bez úplaty. Z těchto slov se srdce mladého muže naplnilo radostí a začal více přicházet ke svatému Hermolaovi a učil se od něj, tajemství víry.

Jednoho dne, když se vracel od svého učitele lékařství Eufrosyna, uviděl Pantoleon na cestě dítě, které zemřelo po zmijím uštknutí. Rozhodl se, že nadešel čas ověřit si pravdivost Hermolaových slibů, vzýval Kristovo jméno a dítě okamžitě vstalo, zatímco had zemřel. Radostný Pantoleon běžel k Hermolaovi a požádal ho, aby ho okamžitě pokřtil. Poté zůstal v domě svatého starce, naslouchal jeho učení a domů se vrátil až na osmý den. Na otázky svého otce odpověděl, že byl v paláci, kde léčil urozeného dvořana. Svou víru prozatím tajil, přesto se však svého otce snažil přesvědčit, o marnosti uctívání lidských idolů a model.

Jednou, přišel k jeho otci senátorovi slepý muž, který promrhal celý svůj majetek na lékaře, jen aby se uzdravil. Vše bylo, ale marné. Poprosil proto Pantoleona, aby ho uzdravil, jelikož věděl, že i on léčí. Mladík s důvěrou v Krista, jehož moc v něm nyní přebývala, ujistil slepého v přítomnosti užaslého otce, že ho uzdraví milostí pravého Učitele. Učinil znamení kříže nad očima slepého, vzýval Kristovo jméno a v tom okamžení, slepec prohlédl nejen zrakem tělesným, ale hlavně zrakem duchovním, protože si uvědomil, že ho uzdravil Kristus.

Poté, co Pantoleonovi zemřel otec, rozdělil své dědictví mezi chudými, propustil otroky a s dvojnásobnou horlivostí, se pustil do léčby nemocných. Od nemocných nebral žádnou odměnu, kromě toho, že každému z nich řekl, že jejich uzdravení, je od Krista, který přišel na zem, aby uzdravil všechny trpící. Ostatní nikomedští lékaři mu proto začali závidět. A když jednou léčil křesťana, který byl na příkaz císaře mučen, využili této příležitosti, aby ho císaři udali.

Císař Maximianus se kvůli tomu velmi rozzlobil. Začal vše prošetřovat a nařídil také, předvolat uzdraveného slepce, kterého se ho zeptal, jak mu Pantoleon navrátil zrak. Stejně jako evangelní slepec od narození (Jan 9, 1 – 38), i tento slepý odpověděl prostě, že ho Pantoleon uzdravil ve jménu Krista a že tento zázrak mu zjevil světlo pravé víry. Císař v zuřivosti nařídil, aby bývalému slepci hned usekli hlavu, své muže pak poslal pro Pantoleona.

Když k němu svatého přivedli, Maximianus mu začal vyčítat, že jako lékař, zneužil jeho důvěru, a obvinil ho z urážky Asklépia a jiných bohů, svou vírou v Krista, v muže, který zemřel na kříži. Svatý však na to odpověděl, že víra a oddanost pravému Bohu, jsou nad veškeré bohatství a pocty, tohoto pomíjivého světa.

Aby dokázal svá slova, navrhl, aby ho Maximianus vyzkoušel. Tehdy přivedli ochrnutého, kterého začali zaříkávat nejdříve pohanští kněží. Když ničeho nedosáhli, Pantoleon se modlil k Bohu a vzal ochrnutého za ruku a přizval jméno Kristovo. Nemocný tehdy vstal a s radostí začal chodit. Mnoho pohanů, kteří to uviděli, uvěřilo v pravého Boha a pohanští kněží požadovali, aby jej císař nechal popravit.

Maximianus, poté mladíkovi připomenul mučení, kterým byl vystaven dříve svatý Anthimos (♰ 302). Pantoleon, mu na to však odpověděl, že pokud projevil takovou odvahu starý muž, pak by on, jako mladík, měl tuto zkoušku vydržet o to více. Ani lichotky, ani výhrůžky, už nemohly jeho odhodláním otřást a císař, proto nechal podrobit svatého mučením.

Byl přivázán ke sloupu a jeho boky, mu začali trhat železnými háky. Poté, mu na rány přikládali zapálené pochodně. Svatému mučedníkovi, se však zjevil Kristus, v podobě jeho duchovního otce a řekl mu: „Nic se neboj, můj synu, neboť jsem s tebou a budu ti pomáhat ve všech tvých utrpeních“. V tom okamžiku, rozpálené pochodně zhasly a mučedníkovy rány se zahojily.

Následně mučedníka spustili do kotle s roztaveným olovem, potom byl vhozen do moře s těžkým kamenem na krku a podroben dalším utrpením, avšak Pán, byl všude s ním a zachoval ho bez úhony. Poté, byl mladík vydán na roztrhání divokým šelmám, Kristus ho, ale, ani tady neopustil. Šelmy mu lehly k nohám a olizovaly ho jako domácí zvířata. Císař, se však tehdy ukázal krutějším než divoké šelmy. Nařídil, aby mučedníka přivázali ke kolu s ostrými čepelemi a to kolo spustili z hory před zraky celého města. Pán, však znovu projevil svou podivuhodnou ochranu. Svatý se osvobodil z provazů, které ho svazovaly, a kolo, které se kutálelo dál dolů, rozdrtilo mnoho pohanů.

Maximianus, se po tomto, Pantoleona zeptal, odkud má takovou moc a jak přišel ke křesťanské víře. Pantoleon řekl, že jeho učitelem a duchovním otcem je kněz Hermolaos. Tak učinil proto, jelikož mu Bůh zjevil, že už nastal čas, aby on sám i jeho učitel ve víře, vyznali víru před světem a svou cestu, zakončili mučednictvím.

Po slavné smrti Hermolaa a jeho druhů, tyran znovu povolal Pantoleona a snažil se svatého lékaře přesvědčit k oběti pohanským bohům, se lživým tvrzením, že mučedníci, presbyteři Hermolaos, Hermippus a Hermokratos se jeho vůli podrobili.

Místo odpovědi, požadoval mladík Pantoleon, možnost setkání s nimi, aby oni sami, to stvrdili svými slovy. Císař mu na to odpověděl, že je už poslal do jiného města, na což mu svatý odpověděl: „Ach lháři, aniž bys to, ty sám věděl, mluvil jsi pravdu, neboť oni, jsou nyní v Nebeském Jeruzalémě!“ Maximian, když viděl, že Pantoleona nemůže zlomit, nařídil, aby mu usekli hlavu a jeho tělo, aby spálili.

Mladík radostně vyšel na popraviště za městem. Když však kat začal brousit meč k jeho popravě, roztavil se, jako taje vosk před žárem ohně. Když vojáci, kteří tam byli, viděli takovýto zázrak, vyznali Krista. Pantoleon je však vyzval, aby svůj rozkaz splnili. Potom se obrátil k Bohu s poslední modlitbou. V odpověď, se mu z nebe ozval hlas: „Věrný služebníku! Tvé přání bude splněno, dveře Nebeského království jsou otevřeny a tvá koruna je připravena. Od nynějška budeš útočištěm pro zoufalé a pro ty bez naděje, budeš pomoc pro trpící, lékařem nemocných a postrachem démonů. A proto se, už nebudeš jmenovat Pantoleon, ale Pantelejmon²“. Mučedník poté sklonil svou šíji k popravě. Poté, co jeho hlava spadla na zem, z jeho krku vyteklo mléko a jeho tělo se stalo nad sníh bělejší. Uschlý olivovník, ke kterému byl přivázán, se náhle zazelenal a začal nést mnoho plodů. Vojáci, kteří dostali rozkaz spálit tělo křesťana, ho vydali k pohřbení věřícím.

Svatý Pantelejmon, byl poté s úctou pohřben. Od té doby, se u ostatků velkého mučedníka Pantelejmona, nepřestávají dít mnohá uzdravení. Všem, kdo za ním přicházejí s vírou, jsou zdrojem Kristovy blahodati, který je jediným pravým Lékařem, duší i těl našich.

___

 

¹ Spravedlivá Euvula nikomédský (♰ 303). Památka 30. března / 12. dubna. Matka velkomučedníka Pantelejmona. Zemřela v pokoji okolo roku 303, ještě před mučednictvím svého syna.

 

² Toto znamená přemilosrdný.