Ctihodný mučedník Nikon Sicilský, biskup

a sto devadesát devět jeho učedníků (♰ 251)

památka 23. března / 5. dubna

Svatý Nikon, se narodil v III. století v okolí města Neapol. Jeho otec byl pohan a matka byla křesťanka. Byl povolán do armády a jednoho dne, se v boji dostal do situace, kdy byl v ohrožení života. Tehdy si vzpomněl na rady své zbožné matky o zaslíbeních věčného života a zvolal: „Pane Ježíši Kriste, přijď mi na pomoc!“ Poté se přežehnal znamením kříže, jako neporazitelnou zbraní a vrhl do boje, ze kterého vyšel jako slavný vítěz.

Když se Nikon vrátil do své vlasti, navštívil svou matku a řekl ji o událostech, které ho potkaly a o svých plánech jít na východ, k pramenům víry, aby se tam nechal pokřtít. S požehnáním své matky, se tak vydal hledat kněze, co by ho poučil ve víře a pokřtil. V čase pronásledování křesťanů, to však nebyl snadný úkol.

Na lodi, doplul Nikon na ostrov Chios, tam vyšplhal na vysokou horu a po osm dní přebýval v půstu a modlitbách, prosíce Pána, aby mu pomohl. Ve snu, se mu zjevil anděl Boží a ukázal mu cestu, kterou se má vydat. Svatý Nikon zamířil na horu Ganos, kde se před pronásledováním, ukrývalo mnoho mnichů v čele s Theodosiem, biskupem města Kyzikos. Ten Nikona poučil o víře v našeho Spasitele a z jeho rukou, přijal tajinu svátého křtu.

Nikon se pak, na místě, kam ho přivedla, Boží prozřetelnost rozhodl zůstat. Rozhodl se, připodobnit andělskému způsobu života svého duchovního otce a za nějaký čas, přijal mnišský postřih. O tři roky později, jej biskup Theodosius rukopoložil na presbytera.

Svatý Nikon, se usadil v jeskynním chrámu, kde sloužil, postil se a přebýval v neustálé modlitbě. Stal se dobrým příkladem pro ostatní bratry. Když byl ctihodný na hoře tři roky, dostalo se biskupovi Theodosiovi od anděla zjevení, aby ctihodného Nikona vysvětil do hodnosti biskupa a nařídil mu, aby poté, se všemi mnichy odešel na Sicilii. Biskup Theodosius toto vše splnil, bratrstvo svěřil do péče svatému Nikonovi a poté zesnul v Pánu. Svatý Nikon pohřbil biskupa Theodosia spolu s bratry a poté společně odpluli lodí na Sicílii.

Z Boží vůle, navštívil svatý Nikon rodnou Neapol. Tam mezi živými, ještě zastal svou matku a strávil s ní poslední dny jejího života. Když ho matka uviděla, padla mu na hruď se slzami radosti a políbila ho. Poklonila se k zemi a řekla: „Děkuji, Přesvatému jménu Tvému, Pane, že jsi dopustil, abych spatřila svého syna, jako ctihodného mnicha a v biskupské hodnosti. Nyní, můj Pane a Vládce, vyslyš mě, služebnici svoji, a přijmi duši moji, do svých rukou“. Po této modlitbě spravedlivá žena zemřela. Přítomní oslavovali Boha a za zpěvu žalmů ji pohřbili.

Po rodném městě, se šířily zvěsti o příchodu svatého Nikona. Tehdy za ním přišlo devět vojáků, jeho bývalých spolubojovníků. Ctihodný Nikon s nimi mnohokráte rozmlouval a po těchto rozhovorech, i oni uvěřili v Krista, dali se pokřtít a následovali ho na Sicílii. Po příjezdu na ostrov, se svatý Nikon, usadil s bratrstvem, v opuštěné oblasti hory v Taormině. Tam se modlili a pracovali v Pánu, činili pokání a všemi svými skutky oslavovali Boha.

Uplynulo několik let a začalo nové, další pronásledování křesťanů. Vládci Sicílie, Quintinianovi, bylo řečeno o tom, že se nedaleko nachází křesťanský biskup Nikon, s velkým zástupem mnichů. Do míst, kde v modlitbě a půstu, žilo na sto devadesát devět mnichů, pak přišlo vojsko a všechny zajali.

Potom všem, kromě svatého Nikona, byly setnuty hlavy. Nikon byl ponechán naživu, aby byl mučen. Pálili ho ohněm, on však zůstával nezraněn. Poté byl přivázán za nohy k divokým koním, aby byl uvláčen po zemi, koně se však ani nepohnuli. Nakonec svatému vyřízli jazyk, kamenovali ho a poté mu byla setnuta hlava.

Tělo mučedníka Nikona bylo pohozeno v krajině bez pohřbení, aby ho sežrala divoká zvěř. Kolem toho místa, však procházel jeden pastýř koz, co byl posedlý zlým duchem. Když prošel kolem těla světce, okamžitě padl tváří k zemi, protože nečistý duch, který byl mocí světce z něho vyhnán, ho povalil na zem a vyšel z něj s hlasitým voláním: „Běda mi, běda mi, kam mohu utéci před tváří Nikona?“

Uzdravený pastýř, pak o tom řekl okolním obyvatelům. Dozvěděl se o tom i biskup města Messina a spolu s duchovenstvem, potom s úctou pohřbili tělo ctihodného mučedníka Nikona a jeho duchovních žáků.

 Svatí mučedníci, Filetus senátor,

Lýdie jeho žena, Theoprepius a Makedon jejich děti, Amfilochius, velitel vojska a Kronid, sekretář (♰ 138)

památka 23. března / 5. dubna

Svatý mučedník Filetus a jeho rodina, žili zbožně za vlády císaře Hadriána (117–138). Za své otevřené vyznávání víry v Krista Spasitele, stanul Filetus, jeho žena Lýdie a jejich synové, Makedon a Theoprepius před soudem. Poté byli na rozkaz císaře, posláni do Ilýrie¹ pod správou vojenského velitele Amfilochia, který je měl podrobit mučení.

Když Filetus s rodinou dorazili do Ilýrie, Amfilochius nařídil, aby byli tito křesťané nataženi na skřipec a poté biti dřevěnými meči. Když sekretář soudce Kronid viděl jejich neobyčejnou statečnost, uvěřil i on v Krista a okamžitě přede všemi tuto víru vyznal. Potom byl i on, společně s rodinou mučedníků vězněn a mučen. V noci se jim zjevil Boží anděl, aby je povzbudil před nadcházejícím utrpením.

Druhého dne ráno, velitel Amfilochius nařídil, aby křesťané byli vhozeni do kotle plného vroucího oleje a pryskyřice. Jakmile se však dotkl vroucí olej těl svatých, okamžitě zchladl. Když toto na vlastní oči uviděl Amfilochius, uvěřil i on a zvolal: „Pane Ježíši Kriste, přijď mi na pomoc!“ A božský hlas odpověděl: „Tvá modlitba byla vyslyšena, vystup ke mně!“

Císař Hadrián, který se o těchto událostech dozvěděl, se rozhodl osobně do Ilýrie přijet. Když tam dorazil, kypící vztekem a nešetřící hrozbami nařídil, aby bylo všech šest mučedníků vhozeno do kotle, který byl po sedm dní ohříván na ohni. Ale i nyní, z něj svatí vyšli bez újmy. Znovu a znovu, byli svatí mučedníci vhazováni do vroucího oleje, ale Boží mocí zůstávali naživu.

Ponížený císař se vrátil do Říma a svatí mučedníci začali vzdávat díky a oslavovat Boha. Při této modlitbě, pak své svaté duše odevzdali Bohu.

__________

¹ Ilýrie, je starověký název západní části Balkánského poloostrova, kterou obývali Ilyrové. Ilyrové, byl starověký národ indoevropského původu, zahrnující obyvatelstvo dnešní jižní a střední Dalmácie, Bosny, Černé Hory, Albánie a Epiru.