Životy Svatých

 

Svt. Martin I. vyznavač, papež Římský (♰ 655)

památka 14. / 27. dubna

Narodil se ve městě Todi v Umbrii, rodičům vznešeného původu. Poté, co získal dobré vzdělání, zaměřil svoji lásku na Svaté Písmo a sebe zasvětil službě Církvi. Poté, co si na této dobrovolně zvolené cestě životem v Kristu, dokázal zasloužit všeobecnou úctu a dosáhl hodnosti presbytera, byl po smrti svt. Theodora papeže římského (♰ 649), proti své vůli, povýšen 5. července roku 649, na papežskou hodnost, za vlády císaře Konstansem II.

Netrvalo však dlouho a v životě světce, se staly skutečností slova našeho Pána Ježíše Krista: „Blahoslavení, kteří protivenství trpí pro spravedlnost, neboť jejich jest království nebeské. Blahoslaveni budete, když vám zlořečiti budou a protivenství činiti a mluviti všecko zlé o vás, lhouce, pro mne.“ (Mat 5, 11 - 12)

Boj za pravdu stál před Martinem, hned na samém počátku jeho nové cesty. V té době, Církev trápily spory o monotheletismus ¹. Císař Konstans II. a Konstantinopolský patriarcha Pavel II., byli touto herezí nakaženi, což ovlivnilo to, že mnoho věřících se k této herezi, stavělo povrchně a nepřikládalo ji větší význam.

Císař Konstans II., který chtěl ukončit tyto spory o dvou vůlích v jedné osobě Ježíše Krista, vydal dekret pod názvem „Příklad víry“, který přísně zakazoval vstupovat do jakýchkoliv rozprav o této otázce, která vyvolává spory.

Papež Martin, který v tom čase, obdržel od císaře Konstanse příkaz, aby vyznával heretické učení a to, aby utvrdil také sněmem, mu odpověděl: „I kdyby celý svět přijal toto nesprávné učení, já ho nepřijmu. Neodstoupím od Evangelia, Apoštolského učení a tradice Svatých Otců, i kdybych musel, proto trpět až do smrti.“ Poté, co se papež Martin neúspěšně obracel, ke Konstantinopolskému patriarchovi Pavlovi se žádostí, aby přesvědčil císaře, aby se vzdal heretického učení, svolal na radu ctihodného Maxima Vyznavače ² místní sněm. Na tomto sněmu, kterého se zúčastnilo sto pět západních biskupů, byla odsouzena hereze i císařský dekret, který se jí týkal.

Za to byl papež Martin, na příkaz rozhněvaného císaře nejprve v noci společně se ctihodným Maximem Vyznavačem zajat vojáky. Potom poslán na Kykladské ostrovy, kde byl na jednom z ostrovů, rok držen v hladu a jiných útrapách, poté byl převezen do Konstantinopole.

V Konstantinopoli, byl uvězněn v temné a malé místnosti prázdného domu, kde byl po 93 dní znovu trýzněn hladem a žízní. Pak ho postavili před soud, kde papeže nesoudili za církevní záležitosti, ale jako protistátního zločince. S těžkým železným okovem na krku, pod neustálým dohledem stráží. Bylo s ním zacházeno tak krutě, že stráže i lidé, ho litovali až k slzám, jako nevinně trpícího.

Tehdy císař Konstans II., přišel k   již umírajícímu Konstantinopolskému patriarchovi Pavlovi a řekl mu o procesu s papežem Martinem. Konstantinopolský patriarcha, se tehdy odvrátil od císaře a pronesl slova: „Běda mi! Další nové skutky k mému odsouzení“ a požádal císaře, aby zastavil mučení svatého Martina. Císař poté, poslal ke svatému do vězení notáře a další osoby k novému výslechu. Svatý jim však odpověděl: „I kdyby mě rozdrtili na malé kusy, nebudu v obecenství s Konstantinopolskou církví, dokud bude přebývat ve falešném učení víry“. Mučitelé byli ohromeni odvahou vyznavače a trest smrti, mu byl i po prosbách patriarchy Pavla, změněn na vyhnanství.

Po soudu, strádal papež Martin, ještě skoro roku ve společném vězení s různými dalšími zločinci. Nakonec byl lodí přepraven do Chersonésu, kde po dvou letech utrpení v roce 655 zemřel. Pohřben byl za hradbami města Chersones, ve Vlachernském chrámu Matky Boží.

Monotheletismus, byl odsouzen na VI. všeobecném sněmu v roce 680. Poté, byly ostatky svatého vyznavače papeže Martina, přeneseny do Konstantinopole a poté do Říma.

_______

 

¹ Monotheletismus, monoteletismus (z řeckého μονος - monos - jeden a θελημα - theléma - vůle). Je christologickou herezí (odsouzenou na VI. Všeobecném sněmu) a jednou z forem hereze monofyzitismu (která byla odsouzena na IV. Všeobecném sněmu). Monotheletismus vyznává dvojí přirozenost Ježíše Krista, ale pouze jedinou božskou vůli v jeho osobě. Monotheletismus, byl odsouzen na VI. všeobecném sněmu v roce 680.

 

² Ctihodný Maxim Vyznavač (662). Památka 21. ledna / 3. února a 13. / 26. srpna. Rodák z Konstantinopole, sekretář císaře Herakleia Maxim, aby se vyhnul obecenství s monothelitskými heretiky odešel v roce 634 do Chrysopolského monastýru, kde složil mnišské sliby a později, se stal i představeným tohoto monastýru. V roce 639, po prosbě budoucího jeruzalémského patriarchy svt. Sofronia, odešel do Afriky, potom také do Kartága, kde všude přesvědčoval místní biskupy, aby na svém místním sněmu odsoudili herezi monotheletismu. Poté, se přestěhoval do Říma, aby se zúčastnil místního Lateránského sněmu, který svolal svatý papež Martin, kde byl Monotheletismus odsouzen. Císař Konstans II. poté nařídil, aby byl Maxim v Římě zajat vojáky a odvezen na soud do Konstantinopole. Tam byl jako neústupný obránce Pravoslaví vězněn a mučen. Ve vězení strádal různými způsoby, nakonec byl odsouzen k bičování volskými šlachami, byl mu také useknut jazyk a pravá ruka. Poté byl odsouzen k vyhnanství do Kolchidy (Kavkaz, západní část dnešní Gruzie). Poté, co předpověděl svou smrt, 13. / 29. srpna roku 662 zemřel. Svatý Maxim Vyznavač, zanechal Církvi, velký teologický odkaz, nevyčerpatelnou duchovní studnici. Teologie ctihodného Maxima Vyznavače, je založená na duchovním zkušeném poznání velkých pouštních otců, využívající přitom umění dialektiky rozvinuté předkřesťanskou filozofií. V jeho duchovním a teologickém odkazu pokračovali a dále ho ve svých dílech rozvíjeli, svatí otcové, ctihodný Simeon Nový Theolog (♰ 1022) a svt. Řehoř Palama (♰ 1359).