Životy Svatých

 Ctihodný Titus divotvůrce (IX. stol)

památka 2. / 15. dubna

Blažený otec náš Titus, který si od mládí zamiloval Krista, znenáviděl marnosti světa a svůj duchovní zápas, započal v kinovii¹.

Když na sebe vzal mnišské sliby, s velkou trpělivostí, kráčel po strastiplné a trnité cestě mnišského života, v monastýru Studion ².

Pro velikou ctnost pokory a poslušnosti, kterých ctihodný Titus dosáhl, mu byla udělena, skrze chirotonii, hodnost presbytera, pastýře duchovního stáda.

Naplněn velkou láskou k bližním, sám sama zachovávajíce, od nejútlejšího věku v čistotě jak duchovní, tak tělesné, zjevil se ctihodný Titus svým životem, jako anděl Boží na zemi.

Pro tento ctnostný život, se stal důstojným toho, že jej Bůh obdaroval, darem činění mnoha zázraků. Proto mu bylo věřícími, dáno přízvisko divotvůrce.

Zářící ctnostmi mnišského života, byl přitom také i neotřesitelným pilířem pravoslaví, neboť horlivě bránil svatou Církev před útoky ikonoboreckých heretiků ³.

Důstojně dokončil svou pozemskou cestu, dožil se vysokého věku a zesnul v pokoji. Svým učedníkům, zanechal jako dědictví příklad svého svatého života, který se zjevil živoucí ikonou, plnosti evangelních ctností.

_ 

¹ Kinovia – Κοινοβιος, tak se nazývá společný mnišský život. V monastýrech, kde je kinoviální ústav, dostávají vše potřebné: jídlo, oblečení, obuv a ostatní od monastýru, vše ostatní zůstává společné. Práce mnichů v monastýru není placena, je nezištná, plody práce zcela náležejí monastýru. Všichni mniši v kinovii, včetně představeného, nemají právo na vlastnictví, ani na vlastní majetek, včetně práv z darů, dědictví atd. Představený kinovie bývá nazýván kinoviarch.

² Monastýr svatého Jana Studion, Studijský monastýr, Η Μονή του Αγίου Ιωάννη του Στουδίου, Μονή Στουδίου. Monastýr, se nacházel na pobřeží Marmarského moře, blízko Konstantinopole, byl založen v polovině V. století byzantským konzulem jménem Studiosem, který do Konstantinopole dorazil z Říma. Tento slavný monastýr, zasvěcený památce svatého Jana Křtitele, byl obýván mnoha významnými askety zbožnosti, kteří prosluli odvážným odporem proti ikonoborectví a přísným mnišským ústavem (souborem pravidel) tzv. Studijským ústavem, který se jako velmi dobrý a prospěšný mnišskému životu, rozšířil i do dalších monastýrů.

³ Ikonoborecká hereze vznikla na počátku VIII. století, jedním z jejích obhájců a zakladatelů, byl Konstantin, biskup z Nacolie, ve Frygii. Ikonoborci, nerozumně mísili úctu k ikonám s modloslužbou, chtěli vytrvalým a krutým pronásledováním této úcty k ikonám, zničit i všeobecnou úctu v Pravoslavné Církvi. Nejhorlivějšími obránci obrazoborectví byli císaři Leon III. Syrský (v letech 717 až 741) a Konstantin V. Kopronymos (v letech 741 až 775). Tato hereze byla odsouzena na 7. Všeobecném sněmu, který se konal v roce 787 v Nikáji.