Životy Svatých

 Svatý apoštol ze sedmdesáti Onezim (♰ 109)

památka 4. / 17. ledna, ve Sboru sedmdesáti apoštolů

a 15. / 28. února

Svatý Onezim (Onesimus, Onesim) pocházel z Frýgie. Byl otrokem Filemona, horlivého křesťana z města Kolossy, známého svojí pevností ve víře a skutky milosrdenství.

Jednoho dne, Onezim svého majitele okradl, a utekl proto do Říma. Tam se setkal s apoštolem Pavlem, v té době vězněm pro Krista. Když Onezim uslyšel jeho apoštolské slovo, uvědomil si své provinění, obrátil se ke křesťanství, přijal křest a brzy ukázal plody svatých ctností.

Svatý Pavel nechtěl svého učedníka Filemona roztrpčovat a poslal k němu uprchlíka dopisem (List Filemonovi) s prosbou o odpuštění a osvobození. Tento list Filemonovi, je jedním ze čtrnácti listů svatého Pavla. Dobrý Filemon, který s radostí vyhověl prosbě apoštola, přijal Onezima, už ne jako otroka, ale jako bratra a vyslal ho zpět ke svému učiteli jako svobodného člověka, aby se stal služebníkem svatého Evangelia.

Po mučednické smrti svatého Pavla, Onezim sloužil ostatním apoštolům až do jejich smrti, poté byl vysvěcen na biskupa. Onezim začal horlivě kázat Boží slovo o spasení. Evangelium hlásal v ​​mnoha zemích a městech, ve Španělsku v Carpetanii, v Kolosách, v Patrasu.

V hlubokém stáří, nastoupil svatý Onezim na biskupský stolec v Efezu po apoštolu Timoteovi. Když byl svatý Ignatij Bohonosec odsouzen ke smrti a byl v řetězech poslán do Říma na popravu, vyšel mu naproti biskup Onezim s některými křesťany, o kterých se svatý Ignatij zmiňuje ve svém dopise Efezským.

Za vlády císaře Traiana, pak byl svatý Onezim zatčen a postaven před soud, před eparchu Tertilla, který se na něj zvláště zlobil, protože na pravou víru, obrátil jeho manželku i bratra.

Když byl Onezim vyzván, aby se poklonil modlám, odmítl to a promluvil o klanění se lidským modlám s opovržením. Tertillus proto nařídil, aby byl mučen. Onezimovi, však byla bolest lhostejná.

Tertillus, nechal svatého apoštola ve vězení po osmnáct dní. Vězeňská kobka, ale pro něj nebyla hrozným místem uvěznění, stala se mu místem duchovní radosti, kde se radoval z útěchy svého Pána. Věřící k němu přicházeli a navzájem se posilovali slovy modlitby. Onezim kázal Slovo Boží nevěřícím, kteří tam přicházeli spolu s křesťany, a obracel je na pravou víru.

Eparcha, který se chtěl před lidem ukázat jako milosrdný, pak apoštola neodsoudil ke smrti, ale poslal ho do vězení do města Pozzuoli.

Avšak i tam, svatý apoštol horlivě kázal Kristovo učení a mnohé přivedl na pravou cestu. Když se o tom dozvěděl Tertillus, přikázal, aby byl znovu přiveden v řetězech k soudu.

Eparcha ho znovu vyslechl a dozvěděl se, že stejně jako i předtím, neochvějně vyznává Kristovu víru. Nařídil proto, aby byl ukamenován, poté byla svatému, useknuta hlava mečem.

Žena z jedné urozené rodiny, pak vzala tělo svatého a uložila ho do stříbrné schrány. Takto okolo roku 109, završil svou pozemskou cestu svatý apoštol Onezim.