Životy Svatých

 První a druhé

nalezení přečestné hlavy Jana Křtitele

památka 24. února / 9. března

Krev největšího z proroků a Kristova Předchůdce Jana, zbarvila narozeninovou slavnost krále Heroda. Tělo Jana Křtitele bylo pohřbeno jeho učedníky (Mat 14,12). Jeho hlavy, se zmocnila zlá Herodiada, když nařídila, aby ji byla na míse přinesena (Mat 14,11).

Svatou hlavu Jana Křtitele, pak nechala zakopat na místě špíny a nečistot, hluboko na nedůstojném místě, vedle Herodova paláce v Machaironu. Avšak zbožná Jana (Luk, 8, 3), manželka Chuzi, Herodova správce domu, hlavu Jana Křtitele vykopala a znovu poté pohřbila v hliněném džbánu, na Olivové hoře, kde měl Herodes svůj pozemek.

Když se pak zvěsti o Ježíšově kázání a zázracích, které vykonal, dostaly do královského paláce, šel Herodes a jeho žena Herodiada zkontrolovat, zda je hlava Jana Křtitele na místě. Když ji nenašli, začali si myslet, že Ježíš Kristus je vzkříšený Jan Křtitel. O tomto jejich omylu svědčí i Evangelium (Matouš 14, 2).

První nalezení hlavy Jana Křtitele (IV. století)

O mnoho let později po stětí hlavy Jana Křitele, přešly Herodovy pozemky do majetku zbožného velmože Innocentia, který zde začal stavět Boží chrám. Když začali kopat základy pro chrám, našla se na tom místě, nádoba s přečestnou hlavou Jana Křtitele. Innocentios se dozvěděl o velkoleposti nalezené svatyně, z blahodatných znamení, které z ní vyvěraly. Takto se událo První nalezení hlavy. Innocentios ji schraňoval s největší úctou. Před svou smrtí, však v obavě, že by mohla být tato svatyně znesvěcena nevěřícími, ji znovu ukryl tam, kde ji našel. Po jeho smrti chrám chátral a nakonec se rozpadl. 

Druhé nalezení hlavy Jana Křtitele (452)

O mnoho let později, za vlády apoštolům rovného císaře Konstantina, jeho matka svatá Helena obnovovala jeruzalémské svatyně. Do Svaté země začalo přicházet mnoho poutníků. Mezi poutníky, byli také dva mniši z Východu, kteří se přišli poklonit Svatému Kristovu Kříži a Božímu hrobu. Těmto dvěma mnichům, svatý Jan Křtitel svěřil, aby našli jeho přečestnou hlavu.

Podle tradice víme, že jim o tom bylo zjeveno ve snu a že poté, co přečestnou hlavu svatého Jana Křtitele, našli na místě, které jim bylo naznačeno, rozhodli se ji vrátit zpět. Boží vůle, však byla, ale jiná. Cestou, kterou šli, potkali chudého hrnčíře ze syrského města Emesa (dnes Homs), kterého chudoba přinutila, jít si hledat práci do sousední země. Když mniši, takto našli souputníka na své cestě, z neopatrnosti nebo z lenosti, pověřili ho nošením torby se svatyní. A on ji nesl, dokud se mu nezjevil sám svatý Jan Křtitel a nepřikázal mu, aby nedbalé mnichy opustil a odešel od nich spolu s torbou, která mu byla svěřena samou Boží Prozřetelnosti.

Pán, pro přečestnou hlavu Jana Křtitele, požehnal hrnčířovu domu ve vší hojnosti. Celý svůj život, prožil hrnčíř pamatováním na to, skrze co, a komu byl zavázán, nebyl pyšný a štědře rozdával milodary. Krátce před svou smrtí, pak předal přečestnou hlavu své sestře, které přikázal, aby ji předala dále, ale jen bohabojným a ctnostným křesťanům.

Díky Boží prozřetelnosti, se přečestná hlava svatého Jana Křtitele, která po dlouhou dobu přecházela od jednoho člověka druhému, dostala do rukou jeromonacha Eustatija. Tento jeromonach, byl však nakažen Ariovou herezí. Mnoho nemocných, kteří k němu přicházeli se svými neduhy, u něj přijímali uzdravení, aniž by přitom, ale věděli, že příčinou, není jeho zdánlivá zbožnost, ale blahodať, která vycházela z hlavy, kterou on však skrýval. Brzy se stalo a jeho bezzákonnost byla odhalena a byl z Emesy vyhnán. Na místě kolem jeskyně, kde jeromonach žil a kde byla do země, znovu zakopána a uschována hlava svatého Jana Křtitele, vznikl monastýr.

Po uplynutí mnoha času, z milosti Boží, došlo ke Druhému nalezení přečestné hlavy svatého Jana. O tom, s jistotou víme, dle popisu jak samotného archimandrity z monastýru v Emese Marcela, tak ze života ctihodné Matrony (♰ 492), sepsaného ctihodným Simeonem Metafrastou (♰ 987). Podle slov prvního, mu byla přečestná hlava zjevena 18. února, roku 452. O týden později, jí byla vzdána celocírkevní úcta, biskupem Uraniem z Emesy a 26. února téhož roku byla přenesena do Emesy, do nově postaveného chrámu ke cti svatého Jana Křtitele. Všechny tyto události, byly doprovázeny uzdravováním nemocných.

Po nějaké době, byla přečestná hlava svatého Jana, z příkazu císaře Markiana přenesena z Emesy do Chalkédonu a poté do Konstantinopole. Zde, na místě zvaném Hebdomon (Ἕβδομον), byl císařským příkazem postaven krásný chrám, v němž byla uložena přečestná hlava, svatého slavného Jana, Proroka, Předchůdce a Křtitele Páně. 

Tropar hlas 4.

Ze země, zjevila se zazářivší hlava Předchůdce Páně, dávajíce věřícím paprsky nepomíjejících uzdravení, z nebes shromažďuje množství Andělů, na zemi pak přizývá lidské pokolení, aby jedním hlasem zvolalo slávu Kristu Bohu.