Životy Svatých

 Ikona Matky Boží Μαχαιριώτισσα - Machairiotissa - Nožem nalezená

památka 18. / 31. října a 21. listopadu / 4. prosince

Tento obraz Matky Boží, je jedním ze sedmdesáti, které podle tradice napsal svatý apoštol a evangelista Lukáš. V době krutého pronásledování ze strany ikonoborců (v letech 730 - 843), pak tuto ikonu Matky Boží, přenesl neznámý mnich z Královny měst (tj. z Konstantinopole), přes Malou Asii na Kypr. Zde ji těsně před svou smrtí ukryl do jeskyně, na vysoké a nepřístupné hoře, později nazvanou Nožová hora. Postupem času, tato jeskyně zarostla mohutným křovím, jehož trnité větve, ochraňovaly tuto ikonu po mnoho let.

Po povstání proti Arabům v roce 806, začali tehdejší vládci ostrova ničit Boží chrámy a pronásledovat kyperské křesťany. Mnozí pak uprchli do Sýrie. Aby ikona nebyla zničena, byla ponechána na stejném a nepřístupném místě v jeskyni.

Takto prošla staletí. V XII. století, jeden palestinský poustevník jménem Neofitos a jeho poslušník Ignatios, kvůli nájezdům saracénů, odešel na Kypr. To se stalo v roce 1145. Loď, na které se plavili, přistála na pobřeží poblíž města Kyrenia. Tam ctihodní pobývali v monastýru svatého Jana Zlatoústého v Koutsovendis, který se nacházel v pohoří Pentadaktylos.

Odtud, ctihodní Neofitos i poslušník Ignatios, každého dne, pozorovali na Nožové hoře, proudy podivuhodného světla, až se jednoho dne vydali na horu, aby zjistili příčinu tohoto podivuhodného zjevení. Když svatí přišli na to místo blíž, uviděli, že toto světlo, proudí z jeskyně, jejíž vchod byl, ale zarostlý trnitými a neprostupnými keři. Nedaleko na zemi, našli nůž a uslyšeli hlas Matky Boží, která jim přikázala pročistit zarostlou jeskyni. Ctihodní otcové, začali tedy čistit cestu k jeskyni, posekali a odřezali větve plné trní a poté, našli ikonu Matky Boží.

Tato ikona, dostala poté jméno Μαχαιριώτισσα – Machairiotissa - Nožová, Nožem nalezená. Nalezený obraz Matky Boží, mniši s radostí přenesli z jeskyně na místo, kde se modlily a takto byl založen budoucí monastýr Machaira - na Nožové hoře - Ιερά Μονή Μαχαιρά.

Památka ikony Matky Boží, se koná 18. / 31. října, v den památky svatého apoštola a evangelisty Lukáše, který ji napsal. A v den svátku Uvedení do chrámu Přesvaté Bohorodice 21. listopadu / 4. prosince.

Ikona ctihodných zakladatelů monastýru Machaira, Nila, Neofyta, Ignatia a Prokopia

Nálezce ikony Matky Boží, svatý Neofitos, zesnul v Pánu, pouhých deset let po nalezení ikony, v roce 1155, ve věku osmdesáti pěti let, a jeho kaliva – mnišský příbytek zůstal ctihodnému Ignatiovi. K němu se brzy připojil nový bratr Prokopios.

Spolu, se bratři v Kristu rozhodli založit kinoviální monastýr. Z tohoto důvodu, se v roce 1160 vydali do Konstantinopole za císařem Manuelem Komnenosem a předložili mu svůj záměr. Císař vzal jejich dobrý záměr pod svou ochranu, a na nové dobré dílo, věnoval potřebné prostředky. Jeho zlatá bula uváděla, že monastýr získává císařský status a zvláštní ochranu byzantských císařů. Dalším svým výnosem z roku 1187, pak monastýru udělil stavropegii.

Ctihodní otcové se poté vrátili na Kypr. V lesích Nožové hory, u místa zjevní svaté ikony, postavili chrám ke cti jména Přesvaté Bohorodice a ke chrámu, přistavěli několik mnišských cel. Po zesnutí svatého Prokopia, zůstal v monastýru svatý Ignatios s několika pár dalšími mnichy. Později do monastýru vstoupil ctihodný Nil, budoucí igumen a letopisec monastýru.

V té době, když Kypr, zasáhla velká sucha, byli místní lidé, ve velké chudobě a těžké, to měl i monastýr. Ctihodný Nil, odešel do Kilikie pro pomoc a zásoby. Po svém návratu, mu bylo svatým Ignatiem, svěřeno břemeno správy mnišského bratrstva.

Nový igumen monastýru, se musel především postarat o potvrzení císařských privilegií. Monastýr, za nějaký čas pod jeho vedením zesílil a začal znovu vzkvétat.

V „Pravidlech života“, která sepsal svatý Nil v roce 1201, se píše o mnoha bratřích, kteří procházeli v monastýru mnišská poslušenství (igumenem svěřené pracovní povinnosti), kovářství, vinohradnictví, stavařství, pastýřství, hospodářství, poslušenství těch, kteří se starali o bohoslužebná roucha, o mnišské cely, co byli klíčníky monastýru a mnohých dalších. Svůj život mnišský život, bratři vedli, ve velké přísnosti a odříkavosti.

Svatý Nil, ve svých ustanoveních také napsal: „zachovávejte lásku jeden k druhému, pokoj a mír, shodu a jednomyslnost, k mé radosti“. „Neboť Ježíš Kristus řekl: To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás (Jan 15, 12), a řekl také: Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým (Jan 13, 35). Dívejte se, koho jsme učedníci, a zachovejte to.“

Přesvatá Bohorodice, skrze svůj obraz, darovala mnoho zázraků a uzdravení. Monastýr si připomínal a slavil svůj hlavní svátek v den památky Uvedení do chrámu přesvaté Bohorodice, 21. listopadu / 4. prosince. A 13. / 26. prosince, si pak připomínali památku ctihodných zakladatelů monastýru Machaira, Nila, Neofyta, Ignatia a Prokopia.

Svatý Nilus byl později ustanoven archijerejem ve starověkého Tamassosu. Jeho nástupcem v igumenství, byl ustanoven Joakimos. Předpokládá se, že mezi lety 1214 a 1221, mohl být svatý Nil, arcibiskupem Kypru.

V letech 1192 až 1489, kdy Kypru vládla franská dynastie Lusignanů, přinesla jejich vláda, tomuto ostrovu mnoho potíží. Nově vytvořená tzv. kyperská katolická církev, se ze všech sil snažila duchovně zotročit lid a nešetřila přitom žádnými prostředky. Za svého úhlavního nepřítele, pak považovala samozřejmě, pravoslavné monastýry a duchovenstvo.

V polovině dvacátých let XIII. století, přijeli na Kypr, otcové z monastýru Kalo Oros v Malé Asii, Jan a Konon se svým pomocníkem Matoušem (v mnišství Markem), aby duchovně podpořili pravoslavné, kteří byli tehdy utlačováni. Usadili se právě v monastýru Machaira u Nožové hory, k nim se následně přidal Kypriot Theodor (v mnišství Theoktist). Později se všichni čtyři, přestěhovali žít více na sever, do monastýru Kantaras - Μονή Καντάρας. Tam se jednoho dne, vypravili i dva bratři z monastýru Macheras, Gennadios a Gerasimos.

Tehdy, celé bratrstvo monastýru Kantaras, i s dvěma bratry, kteří přišli z monastýru Machaira, bylo zatčeno pro svou pevnost v Pravoslaví. Mniši byli uvrženi do vězení v Nikósii. Po tři roky, trvalo jejich trýznění a mučení. Avšak duch vyznavačů nebyl zlomen, odvážně bránili čistotu své víry, odsuzovali a ze lži usvědčovali, odpadlíky od pravé víry a latinskou herezi.

Nakonec, v roce 1231, je latiníci umučili tak, že všechny ctihodné otce, přivázali ke koním a dali je táhnout, po ostrých kamenech koryta řeky Pedieos a nakonec, je upálili na hranici. Jména třinácti ctihodných mučedníků Kantaraských, jsou: Jan, Konon, Jeremiáš, Marek, Cyril, Theoktistos, Barnabáš, Maxim, Theognost, Josef, Herman, Genadios a Gerasim z monastýru Machaira.

Neohroženost, nebojácnost a odvaha ctihodných otců, vyznávat pravou víru, následně povzbudilo, všechen kyperský lid, který dodnes slavnostně uctívá památku ctihodných mučedníků v den jejich mučednické smrti, 19. května / 1. června. Břeh řeky Pedieos, zdobí kaple postavená na jejich počest.

 

Ikona třinácti ctihodných mučedníků Kantaraských

Zázraky od ikony Přesvaté Bohorodice, nazývané Machairiotissa -Μαχαιριώτισσα - Nožem nalezená

Potrestání bezectné královny

V roce 1337, dle středověkého letopisce, Leontia z monastýru Macheras, královna Alix z Ibelinu, manželka Huga IV. de Lusignan, krále Kyperského, porušila nepřístupnost monastýru Machaira pro ženy a vešla do hlavního chrámu monastýru. Za tuto drzost, byla Alix od Přesvaté Bohorodice potrestána němotou. Hlas se jí podivuhodně vrátil později, když uvěřila v pravost Čestného Kříže.

Záchrana od sucha

29. ledna, roku 1841, svatá ikona Bohorodice Machairiotissa, byla přenesená na monastýrský metoch blízko Lefkosie, aby pro modlitby věřících, skrze přímluvy a zastání Přesvaté Panny, bylo zahnáno sucho, které v těchto místech zuřilo. Ikona na tomto místě zůstávala devět měsíců, jakmile se otevřely nebesa s přívalem životodárných vod, 4. listopadu téhož roku, vrátila se zpět do svého monastýru.  

Uzdravení od rakoviny

24. září 2005, obdržel monastýr dopis, s touto zprávou: „Jsem Konstantina Ch., matka tří dětí. Trpěla jsem rakovinou. Po modlitebním kánonu u Bohorodice Machairiotissa, vyšetření ukázalo, že nádor zcela zmizel!“

Další uzdravení od rakoviny

U jedné dívky jménem Julia, které bylo dvacet pět let, se vyvinul zhoubný nádor v horní části pravé paže. Odebrali jí vzorek a poslali ho do Londýna na biopsii. Na Kypru ji byl diagnostikován zhoubný nádor. V podobných případech, u pacientů ve věku 18-28 let, je pravděpodobnost úmrtí extrémně vysoká. Ošetřující lékař svým kolegům tehdy řekl: „Ta dívka, vlastně už umřela a v tak mladém věku“. Jedna z přátel nemocné dívky, rozrušená z toho, jak se věci mají, přišla do monastýru a požádala, aby před ikonou Přesvaté Bohorodice odsloužili modlitební kánon. Zapsala jméno Julie, aby bylo vzpomínáno na bohoslužbách, s požehnáním otců, vzala olej z lampády před svatým obrazem pro svou nemocnou přítelkyni a také malou ikonku Matky Boží Machairiotissa. V úterý byl odeslán vzorek na biopsii a ve čtvrtek přišel výsledek. Rakovina zmizela. Lékaři byli zmatení, s takovýmto případem se setkali poprvé.

____________

 Podle blogu Пою святым