Životy Svatých

 Svatí mučedníci a nezištníci Kosma a Damián Arabští a tři jejich bratři Leontius, Anthimus a Eutropius (♰ 287 - 303)

památka 17. / 30. října

Je dobré vědět, že Církev slaví v různé dny, památku různých svatých nezištníků, nesoucí, ale stejná jména Kosma a Damián.

Ti, jejichž památka se slaví 1. / 14. listopadu, byli z Malé Asie. Byli to synové svaté ženy jménem Theodotia. Ti zemřeli v pokoji, v Pánu a pohřbeni byli ve městě Thereman, v Mezopotámii. Druzí, kteří jsou vzpomínáni 1. / 14. července, pocházeli z Říma a byli ukamenováni svým závistivým učitelem.

Svatí nezištníci, které si připomínáme 17. / 30. října, se narodili v Arábii. Jako zkušení lékaři chodili od města k městu a od vesnice k vesnici a nezištně léčili nemocné. Svatí, přitom zvěstovali všem Krista, pravého lékaře duší a těl našich.

Když Dioklecián a Maximián, zahájili pronásledování křesťanů, svatí Kosma a Damián spolu s bratry bratry Leontiem, Anthimem a Eutropiem odešli do města Aegae v Kilikii, v Iskenderunském zálivu, kde předstoupili před vládce, aby mu a ostatním zvěstovali Krista.

Ten je však nechtěl slyšet a na místo toho, aby je vyslechl, jim nařídil svázat ruce a nohy a hodit je do moře. Anděl Boží je však zachránil a z moře na břeh, je vyvedl nezraněné.

Tato zázračná záchrana, však byla připisována jejich kouzlům a čarodějnictví. Vládce se jich proto zeptal: „Povězte mi, jakým kouzlem jste se dostali z moře? Chci se takovému kouzlu také naučit“.

Mučedníci mu, ale odpověděli: „Jsme křesťané, neznáme žádná kouzla, máme jen Kristovu moc, která nás zachraňuje před každou těžkostí a neštěstím“.

Vládce, rozzuřený z takovéto odpovědi, už s nimi nechtěl dál mluvit a nařídil je zavřít do vězení. Druhého dne pak nařídil, aby byli vhozeni do ohně. Ale i zde je Pán ochránil, oheň ztratil svou přirozenou sílu a nedotkl se jich.

Vládce se tomu všemu divil, ale Toho, kdo je zachránil, nepoznal. Zkoušel na nich další a další mučení až ke smrti, vše, ale bez úspěchu. Nechal je pověsit a dal házet na ně kameny, poté na ně dal střílet z luků, avšak kameny i šípy, se od jejich těl odrážely, jako od zdi. Odrazily se a přitom zasáhly samotné mučitele.

Protože zlostný vládce, už nenašel žádné další možnosti k dosažení svého cíle, nařídil, aby jim byly, nakonec setnuty hlavy mečem. Spolu s Kosmou a Damiánem, přijali své utrpení i jejich bratři Leontius, Anthimus a Eutropius.

Pětice mučedníků, kteří spolu trpěli, pak byla pohřbena společně. Období jejich utrpení, není přesně známo, jisté, však je, že své utrpení přijali v letech 287 nebo 303, za vlády Diokleciána a Maximiána.