Životy Svatých

 Svatí mučedníci Adrián a Natálie

a s nimi dalších, dvacet tři umučených (♰ 306)

památka 26. srpna / 8. září

Svatý Adrián (Hadrián) byl vysoce postaveným velitelem římské armády. Na samém počátku Diokleciánova pronásledování křesťanů, kolem roku 300, mu bylo dvacet osm let a žil v Nikomédii spolu se svou ženou Natálií.

Stalo se tehdy, že císař nařídil zatknout křesťany, kteří se skrývali v jedné jeskyni, a dal je podrobit různým druhům mučení. Těchto mučedníků bylo dvacet tři.

Adrián, který byl přítomen těmto mučením, se jich zeptal: „Jak snášíte toto nesnesitelné trýznění a tato hrozná mučení?“ Mučedníci mu odpověděli: „Toto vše snášíme, abychom byli odměněni blahem, které Bůh připravil pro ty, kteří pro něj trpěli (Mat 5, 3 – 12). Blaho, které nelze sluchem slyšet, ani je slovem říci“. Adriánova duše, se tehdy prosvětlila Boží blahodatí a Adrián, požádal zapisovatele, aby ke jménům křesťanů přidali i jeho jméno. Zvolal: „Bude pro mě radostí, zemřít spolu s vámi, pro lásku ke Kristu“. V tom okamžiku byl spoután okovy, a zatímco čekal na soud, byl uvržen do vězeňské cely.

Natálie, která se o zatčení a uvěznění svého manžela dozvěděla, si nejprve myslela, že se tak stalo, kvůli nějakému zločinu, a propukla v pláč.

Když ji však bylo řečeno, že se to stalo kvůli tomu, že Adrián vyznal víru v Krista, okamžitě se oblékla do svátečních šatů a běžela za ním do vězení. Tam políbila Adriánova pouta, pochválila jeho rozhodnost a odhodlání. Řekla mu, aby zůstával i nadále pevným ve zkouškách, které ho čekají. Poté, požádala ostatní mučedníky, aby se za jejího manžela modlili a vrátila se domů.

Poté, co se Adrián dozvěděl, že byl odsouzen ke smrti, dostal jako velitelem římské armády souhlas k tomu, aby své ženě řekl o dni popravy.

Když ho Natálie uviděla na svobodě, začala křičet, protože si myslela, že Adrián projevil slabost a zřekl se Spasitele Krista. Zavřela před ním dveře domu, aby nemohl vejít. Poté mu vytýkala malověrnost a poukazovala na slova Páně: Kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi (Mat 10, 33). Adrián své ženě, však řekl pravý důvod svého příchodu. Ta mu pak otevřela hlavní bránu a spěchala ho obejmout. Přitom se rozhodla, doprovodit ho až na místo popravy.

Za několik dní, pak blažený mučedník předstoupil před císaře, kde statečně vyznal svou víru a poté, byl vystaven krutému bičování. Potom vojíni Adriána srazili na zem, kde ho začali surově mlátit a kopat do břicha. Svatého přitom povzbuzovali ostatní mučedníci i Natálie, která svému manželovi říkala: „Neboj se mučení. Bolest netrvá dlouho, avšak pravé odpočinutí, je věčné (Žid 4,10 – 11)“. A Adrián, zůstával neochvějně věrný pravému Bohu.

Když svaté mučedníky po mučeních vrátili do vězeňských cel, byli vláčeni po zemi, protože už nemohli chodit. Natálie, se ve zbožné úctě pomazala krví svého manžela, jako by to byl ten nejcennější balzám. Do vězení pak přišli zbožné ženy, aby slavným vyznavačům obvázaly rány. Když se však o tom dozvěděl císař, zakázal jim do věznice přístup.

Tehdy si Natálie ostříhala vlasy a oblékla se do mužských šatů, díky čemuž se jí podařilo proniknout do vězení a o mučedníky se mohlas postarat. Její příklad, brzy následovaly i ostatní zbožné ženy. Tyran se však dozvěděl i o tomto. Dozvěděl se, že křesťané, znovu obešli jeho nařízení a že vězňům, bylo dopřáno i té malé útěchy v jejich utrpení. Nakonec tak nařídil, aby mučedníkům, byly ve svěráku rozdrceny nohy. Mučedníci pak, ve strašném utrpení, jeden po druhém, odcházeli k Pánu.

Když přišla řada i na Adriána, Natálie ho povzbuzovala, a dokonce ho držela za ruku i, když se mu ji kati chystali na špalku useknout. Když pak jeho ruka, padla odseknutá na zem, odevzdal svatý mučedník Adrián, svou duši Bohu a připojil se k zástupu vítězoslavných mučedníků.

Tyran poté nařídil, aby všechny ostatky mučedníků, byly spáleny v peci. Natálii se manželovu useknutou ruku podařilo ukrást, protože ji neustále držela ve svém objetí. Těla mučedníků, byla hozena do ohně, avšak prudký déšť, náhle rozpálenou pec uhasil. Křesťanovi jménem Eusebios, se tehdy podařilo zmocnit se drahocenných ostatků svatých mučedníků a odvezl je do Argyropole, nedaleko města Byzantion, kde je důstojně pohřbil.

Za nějaký čas, si pak jeden mocný vojevůdce u císaře vyžádal, aby dostal Natálii za manželku. Ta však zůstávala věrná svému manželovi. Modlila se proto k Bohu, před Adriánovou rukou a prosila ho, aby se za ni, u Boha přimlouval, aby od takového soužení, byla osvobozena.

Díky přímluvě mučedníků, se jí podařilo nakonec uprchnout. Po příjezdu do Argyropole, položila Adriánovu ruku k ostatním ostatkům mučedníků. Natálie, tam pak spolu s dalšími zbožnými ženami, nějakou dobu žila. Poté, co se jí jednou ve snu, zjevil Adrián, onemocněla a ona, se k němu připojila v Nebeském Království.