Životy Svatých

neděle 8. září 2024

Ctihodný mučedník Adrián Ondrusovský, divotvůrce (♰ 1550)

památka 26. srpna/ 8. září a 17. / 30. května

Ctihodný mučedník Adrián, nosil ve světě jméno Andrej Zavališin a pocházel z bojarské rodiny, sloužící na dvoře velkoknížete Ivana III. Vasiljeviče (1440–1505).

Jako mladík, žil na panství svých rodičů poblíž Ladožského jezera a často chodil do lesa na lov. Při takovémto jednom svém lovu na jelena, okolo roku 1493, náhodně potkal ctihodného Alexandra Svirského (♰ 1533), který tam vedl svůj duchovní zápas již sedm let, aniž by přitom viděl lidskou tvář.

Mladík pocítil k poustevníkovi hlubokou duchovní úctu a začal ho poté často navštěvovat. Přinášel potřebné zásoby, na oplátku pak dostával vzácné duchovní rady. Nakonec, se on sám rozhodl vzdát se světa i svého majetku a s požehnáním ctihodného Alexandra, odešel do Valaamského monastýru Proměnění Páně, kde přijal mnišský postřih se jménem Adrián.

Po nějaké době, se s požehnáním starců Valaamského monastýru, usadil v samotě, na východním břehu Ladožského jezera. Za několik let později, tam pak ctihodný postavil poustevnu, se dvěma chrámy, jeden ke cti Matky Boží a jejího svátku Uvedení do chrámu Přesvaté Bohorodice, druhý pak, ke cti svatého Mikuláše. Když se na tom místě postupně sešlo bratrstvo v Kristu, založili tam mnišský příbytek, kterému místní, začali přezdívat podle světského jména jeho zakladatele, Ondrusovsko – Nikolajevská poustevna.

Stalo se však, že v hustých lesích ostrova Sala, které ležely naproti poustevny, objevil a začal žít, jeden zloděj a lupič, který způsoboval ctihodnému Adriánovi velké potíže a nepříjemnosti. Poustevník Adrián, však svou pokorou, laskavostí a mírností, jeho zlou povahu zmírnil a lupič nechal ctihodného na pokoji. Poté se, ale stalo, že tento lupič, byl napaden jinými zlovolnými darebáky a ti ho, vzali do zajetí. Dříve velký zločinec, byl nyní sám spoutaným zajatcem.

Ve svém zajetí, když už se vzdával všech nadějí, spatřil před sebou ctihodného Adriána, který mu řekl: „Z milosrdenství Pána, pro kterého, jsem tě kdysi prosil o milosrdenství a slitovnost, k našemu bratrstvu, jsi svobodný!“. Tehdy spadly okovy z rukou vězně a on mohl svobodně přijít do poustevny a sám poděkovat svému zachránci. Tam se dozvěděl, že ctihodný Adrián, se celou noc, za něho modlil.

Po těchto událostech, dřívější vůdce zlodějů a lupičů, pocítil, že jeho zlý a bezectný život, vede jen ke smrti, přišel k rozumu a poprosil starce, aby ho přijal do bratrstva a vedl ho na cestě spásy.

Poté přijal mnišský postřih se jménem Kyprián a za duchovní zápas, dobročinnost a milosrdenství se mu dostalo nejen odpuštění hříchů, ale byl mu dán i dar činění zázraků. Ctihodný Kyprián storoženský (památka 26. srpna / 8. září), pak založil kousek od vesnici Storožne, monastýr. Na konci svého kajícného života, kdy zesnul v pokoji, okolo roku 1598, byl pohřben v blízkosti chrámu tohoto monastýru. Po smrti ctihodného Kypriána storoženského divotvůrce, se mnoho věřících přicházelo poklonit jeho hrobu a přijmout jeho požehnání.

Ctihodný starec Adrián, byl v roce 1549, povolán do Moskvy, aby se tam stal kmotrem carevny Anny Ivanovny, dcery cara Ivana IV. Vasiljeviče. Tak se i stalo, avšak na jeho zpáteční cestě, se mu stalo neštěstí.

15. května roku 1550, asi dvacet kilometrů od poustevny, byl ctihodný přepaden, mučen a zabit zloději, kteří se chtěli zmocnit domnělých carských darů. Nikdo se tehdy nedozvěděl, co se mu stalo. Bratři z poustevny dlouho čekali na svého duchovního otce a představeného. Až po dvou letech, 18. května roku 1552, se ctihodný zjevil starcům Ondrusovsko – Nikolajevské poustevny a pověděl jim, co se mu stalo, i o své smrti. Svatý Adrián jim pak také řekl, aby vypřáhli koně jednoho sedláka a ten, že je zavede k jeho ostatkům. Tak se i stalo a svaté ostatky ctihodného, byly nalezeny a přeneseny do chrámu svatého Mikuláše v poustevně.

O pár století později, se stalo a Ondrusovsko – Nikolajevská poustevna zpustla a byla nakonec zcela opuštěna. Avšak v roce 1789 jeromonach Inokentij, kterého na Ladožském jezeře poblíž bývalé Andrusovsko – Nikolajevské poustevny zastihla bouře a on se tehdy zachránil, slíbil, že tuto poustevnu znovu obnoví. O měsíc později se mu pak zjevil svatý Mikuláš, spolu se ctihodným Adriánem, a připomněl mu jeho slib a předpověděl mu i nové útrapy, když svůj slib nesplní. O rok později, jeromonacha Innokentija, znovu zastihla bouře a na stejném místě, avšak ten, splnění svého slibu, znovu odložil. Mnohem později, pak ve snu spatřil ctihodného Adriána, který ho zachránil před utopením a připomenul mu jeho slib. A až v roce 1817, o třicet let později, mohl starec Inokentij zahájit obnovu Ondrusovsko – Nikolajevské poustevny. V roce 1883, pak byla na místě zabití ctihodného Adriána postavena kaple.

Po bolševickém převratu v roce 1917, byl Nikolájevský - Adriánský Ondrusovský monastýr, stejně jako většina, dalších pravoslavných monastýrů zanikl. Jeho mniši se uchýlili do Valaamského monastýru.

Od roku 2011, se na historickém území Andrusovsko – Nikolajevské poustevny, započala obnova monastýru. Do té doby, se zde zachovaly už jen ruiny dvou monastýrských chrámu, Uvedení Přesvaté Bohorodice do chrámu a svt. Mikuláše, dále pak základy monastýrské zdi s věžemi a šesti obytných budov.

V současné době je monastýr aktivně obnovován. Od září 2013 byly na předchozích základech, postaveny dva domy, v jednom z nich je domovní chrám Uvedení Přesvaté Bohorodice do chrámu (později přejmenovaný na chrám Zvěstování Přesvaté Bohorodice), refektář a byly vybudovány dočasné mnišské cely. Na rozvalinách dvou původních monastýrských chrámů probíhají vykopávky. Nad místem, kde spočívají ostatky ctihodného Adriána Ondrusovského, duchovního žáka ctihodného Alexandra Svirského, byla postavena provizorní kaple. Lesní cesta vedoucí k monastýru byla odvodněna a vyrovnána. V roce 2013 došlo k přejmenování původní Ondrusovsko – Nikolajevské poustevny, na Nikolský – Adriáno – Ondrusovský monastýr, který byl v roce 2014, oficiálně znovu otevřen.

Památka ctihodného otce Adriána Ondrusovského, který kromě mnišského zápasu, přijal na sebe i korunu mučedníka, se připomíná v den nalezení a přenesení jeho svatých ostatků 17. / 30. května, v den památky svatého mučedníka Adriána 26. srpna/ 8. září a ve Sborech Valaámských, Karelských, Novgorodských a Petrohradských svatých.