Životy Svatých

 Uložení čestného roucha Přesvaté Bohorodice ve Vlachernaе (V. stol)

památka 2. / 15. července

V čase vlády zbožného císaře Leona I. (♰ 474) a jeho ženy Veriny (457–474), se dva urození velmožové, bratři Galvinos a Kandidos, odřekli od ariánské hereze a rozhodli se poté vydat na pouť do Svaté země.

Když došli do Galilee, zastavili se v domě jedné staré ženy jménem Anna, židovského původu, zbožné a ctnostné. Modlila se dnem i nocí a napodobujíce tak, Annu, dceru Fanuela. V jejím domě, si urození poutníci všimli, že křesťané nosí svíčky a kadidlo do zadní místnosti uvnitř domu a že nemocní a postižení, tam tráví mnoho nocí, požádali proto svoji hostitelku, aby jim vysvětlila důvod.

Anna odpověděla, že z Boží milosti se na tomto místě dějí mnohé zázraky, zpočátku jim však řekla, že jde o prastarý zvyk zděděný od jejích předků. Poutníci ji prosili, aby jim řekla více. Potom Anna řekla, že je tam roucho Matky Boží, které Přesvatá odkázala jedné ze svých dvou židovských služebnic před svým Zesnutím a které se předávalo z pokolení na pokolení, vždy však přitom bylo schraňováno zbožnou pannou.

Bratři Galvinos a Kandidos byli jejími slovy dojati a požádali o povolení navštívit tuto místnost, aby se i oni tam mohli celou noc modlit. Po modlitbě, pak využili spánku těch, kteří byli v místnosti, a změřili dřevěnou schránu, ve které bylo uloženo svaté roucho. Následně se bratři vydali do Jeruzaléma a slíbili, že na zpáteční cestě, znovu navštíví svou hostitelku.

Po modlitbách na svatých místech Jeruzaléma, nechali vyrobit podobnou schránu. Galvinos a Kandidos se pak vrátili ke zbožné židovské ženě, pomodlili se v místnosti v jejím domě, poté vzali schránu se svatyní a na její místo položili schránu prázdnou, kterou předtím ozdobili zlatě tkanou pokrývkou.

Když se vrátili do Konstantinopole, drahocenný poklad byl uložen na místě zvané Vlachernai (Βλαχέρναι, Blakernai), v severozápadní části města, za hradbami a dali tam postavit chrám zasvěcený svatým apoštolům Petrovi a Markovi, aby schraňoval tuto drahocennost skrytě před množstvím lidí. Tento drahocenný poklad však nedokázali skrývat dlouho, protože se při chrámu začaly dít mnohé zázraky.

Galvinos a Kandidos, řekli císaři o tom, co za drahocennou svatyni přinesli ze své poutě, na ochranu města Konstantinopole. Tehdy císař Lev I. spolu se svou ženou a svt. Genadiosem I. patriarchou Konstantinopolským (♰ 471), naplněni nevýslovnou radostí, odešli do domu bratří a do jejich chrámu.

Když tam byla před nimi otevřena schrána, spatřili svaté roucho Přečisté Matky Boží, které ani po tolika letech nezetlelo. S  bázní a strachem, se ho dotýkali, s velkou láskou ho líbali ústy a srdcem. Potom svaté roucho Matky Boží, odtud přenesli, doprovázeni velkým zástupem lidu do Vlachernského chrámu Přečisté Bohorodice¹. Tam ho uložili, do nové schrány zdobené zlatem, stříbrem a drahými kameny.

Následně bylo rozhodnuto, že každý rok, druhého července se bude připomínat a slavit památka Uložení čestného roucha Přesvaté Bohorodice, ke cti a slávě Nejblahoslavenější Panny Marie a Krista, Boha našeho, z ní narozeného, ​​s Otcem a Svatým Duchem slaveného na věky. Amen.

_______________

 

¹ Vlachernský chrám. Chrám Přesvaté Bohorodice Vlachernské v Konstantinopoli (Θεοτòκος τών Βλαχερνών), chrám byl vystaven spolu s monastýrem v pátém století (kolem roku 450) svatou císařovnou Pulcherií (Πουλχερία 399—453; svatá bohabojná Pulcherie, její památka je 10. / 23. září) v čest ikony přesvaté Bohorodice, která nalezena císařovnou Eudokií v Jeruzalémě, a odtud byla zaslána do Konstantinopole, kde jí byl vystavěn tento chrám. V tomto chrámu bylo také uloženo roucho Přesvaté Bohorodice, její pokrývka hlavy (pokrov) a část opasku. Chrám byl roku 1434 zcela zničen Turky. Znovu pak byl obnoven, i když už ne v původní velikosti a slávě roku 1867 a je jedním z nejvýznamnějších svatyní řeckého pravoslaví.