Životy Svatých

 Svatý nový mučedník Antonij Athénský (♰ 1774)

památka 5. / 18. února

Svatý Antonij pocházel z Athén, z chudé křesťanské rodiny. Když mu bylo dvanáct let, nechal se najmout na službu k jednomu Albánci muslimovi, aby takto pomohl svým rodičům.

V roce 1770, v čase pronásledování, které následovalo po povstání Řeků na Peloponésu ¹, ho jeho zaměstnavatel prodal Turkům. Ti se snažili obrátit mladíka na islám. Všechno jejich snažení však bylo marné. Následně byl potom Antonij pětkrát prodán, až skončil u krutých a fanatických lidí, jeho víra, však nikdy nezakolísala. Nakonec měl, ale štěstí a vykoupil ho křesťan - klempíř z Konstantinopole.

Poté mu pak bylo ve snu zjeveno, že s Boží pomocí, bude oslaven jako mučedník. Následujícího dne po tomto zjevení, pak mladíka na ulici poznal, jeho dřívější pán a začal na něj nahlas křičet, že je jeho uprchlý služebník, který odmítl islámskou víru. Když byl Antonij za křiku davu předveden k soudu, přede všemi řekl, že je připraven pro Krista tisíckrát zemřít. „Buď si jistý,“ řekl pak mladý muž soudci, „že je pro tebe snazší, stát se křesťanem než mě přimět odřeknout Krista.“

Pod nátlakem falešných svědků a v zoufalé snaze donutit Antonija, alespoň předstírat své obrácení k islámu, aby si takto zachránil svůj mladý život, nařídil soudce, aby byl uvězněn.

Ve vězení, Antonij utěšoval další křesťanské vězně a z toho mála, co měl, rozdal peníze chudým. Potom napsal svému poslednímu zaměstnavateli dopis s vděčností za projevená milosrdenství, ve kterém ho požádal o odpuštění za vědomá i nevědomá prohřešení a o modlitby církve.

Místní vezír s rozsudkem nad Antonijem váhal, a tak žalobci šli se stížností k sultánovi Abdulhamidovi. Který pak z obav, z možného povstání nařídil Antonija okamžitě popravit.

Šestnáctiletý mučedník šel radostně na místo popravy a sám svou hlavu sklonil pod popravčím mečem. Popravčí, pak Antonija třikrát lehce udeřil v naději, že se takto pod vlivem bolesti poddá. Když však viděl, že jeho úsilí bylo marné, prořízl svatému mučedníkovi hrdlo jako jehněti na porážce. To se událo v Konstantinopoli roku 1774.

______________

¹ Orlovova vzpoura či Orlofika Ορλωφικά. Bylo řecké povstání na Peloponésu a později také na Krétě, které vypuklo v únoru 1770 po přistání ruského admirála Alexeje Orlova, velitele carského ruského námořnictva během rusko-turecké války (1768–1774), na poloostrově Mani. Vzpoura, hlavní předchůdce řecké války za nezávislost, která vypukla v roce 1821, byla nakonec Osmany potlačena.