Životy Svatých

Ctihodný Athanasij vysocký, mladší († 1395)

památka 12. / 25. září

Ctihodný Athanasij vysocký, mladší, druhý igumen Serpuchovského Vysockého monastýru, se narodil v Jaroslavli okolo roku 1350, ve zbožné a urozené rodině. Ve svatém křtu dostal jméno Ámos. Otcem Illarionem a matkou Annou, byl přísně vychováván ve zbožnosti.

V prosinci roku 1374, ctihodný Sergij Radoněžský, souhlasil s prosbou zbožného Serpuchovského knížete Vladimíra Andrejeviče, navštívil Serpuchov¹, vybral pěkné a velmi příhodné místo na kopci „Vysockij – Vysoký“, nad řekou Nara a založil na tom místě monastýr k pochvale Přesvaté Bohorodice, v čest svátku Početí Přesvaté Bohorodice spravedlivou Annou (9. / 22. prosince).

Představeným nového monastýru, ctihodný Sergij, ustanovil svého milovaného duchovního žáka, ctihodného Athanasija staršího († 1410). Věhlas o monastýru, duchovním zápase bratří a jejich igumena o jeho zkušeném duchovním vedení, se brzy rychle rozšířil.

A mladý Ámos, který si přál naučit, se co nejlépe chodit cestou Páně, přišel roku 1375, do tohoto monastýru, ke ctihodnému Athanasiovi. Ten, když spatřil jeho zanícení, snahu a lásku k Bohu, do monastýru ho přijal. Za pět let, když viděl jeho poslušnost, čistotu a trpělivost v duchovním zápase, učinil ho ctihodný Athanasij důstojným mnišského postřihu a dal mu přitom stejné jméno, jaké sám nosil, Athanasij.

V roce 1381, tři roky od postřihu, při svěcení nově postaveného katedrálního chrámu, když ctihodný Athanasij starší, byl povýšen do hodnosti igumena, svt. Kyprián,metropolita Kyjevský († 1406), v přítomnosti ctihodného Sergije, rukopoložil Athanasije mladšího na jerodiákona, za dva roky, byl pak vysvěcen na jeromonacha.

V čase své pouti do Kyjeva, spatřil ctihodný Athanasij Starší u Athanasije mladšího zralou zkušenost v duchovním zápase a svěřil mu vedení monastýru. Když pak v roce 1387, společně se svt. Kypriánem, odjel už navždy do Konstantinopole, ustanovil ho svým nástupcem v igumenství, ve Vysockém monastýru.

Za igumenství ctihodného Athanasija Mladšího, Vysocký monastýr pokračoval ve svém rozkvětu a počet bratří se rozrostl. Igumen Athanasij, byl pro bratry příkladem ctnostného mnišského života, v neustávajícím duchovním zápase. Měl dokonalou zdrženlivost, byl silný v půstu a v modlitbách, nebyl lenivý, k chudým byl trpělivý. Milující Boha, uměl tuto lásku k Bohu, v modlitebním zápase vštípit i bratřím. Dovedl je ochraňovat od hříchu a poučovat je, jak překonávat přitažlivost zhoubných vášní a jejich srdce a myšlenky nasměrovat k Pánu.

Okolo roku 1395, ve svém monastýru uvítal poselství ctihodného Athanasija Staršího, který z Konstantinopole poslal knihy sborníků asketických děl a životy svatých. Do monastýru z Konstantinopole odeslal, sedm ikon, které jsou dnes známy pod nazváním Vysocké řadové ikony Deisis (Высоцкий деисусный чин).

V témže roce, pro mnohé odříkání v duchovním zápase a práci, kterou vykonal, pocítil ctihodný Athanasij už velké vysílení a 12. / 25. září, v den ukončení svátku Narození Přesvaté Bohorodice, zesnul v Pánu.

Byl podle své vůle pohřben naproti západním dveřím katedrálního chrámu pod schody. Jeho nástupcem ve správě monastýru se stal ctihodný Nikita Borovský (XV. stol), duchovní žák ctihodného Sergije.

Od samého okamžiku pohřbení, se pak ctihodný Athanasij proslavil mnohými zázraky. Jeden z bratří, mající v sobě hněv na ctihodného, nešel na jeho pohřeb, pro což na něj, napadl znenáhla nečistý duch. Tento bratr, poté se slzami spěchal do chrámu, kde před hrobem ctihodného, pro sebe vyprosil odpuštění a zbavil se zlého ducha. Když do země spouštěli tělo ctihodného Athanasije, stalo se, že tento mnich spadl do hrobu. A když byl z něho vytažen, bratřím řekl, že ctihodný Athanasij k němu z hrobu vztáhl ruku a řekl: „Tobě bratře, je předurčeno brzy opustit život, blízko je tvé skonání a smrt." Třetího dne poté, mnich zemřel.

Mniši monastýru i další lidé, pak v různém čase spatřili nad místem pohřbení ctihodného hořící svíce. Několikráte bratři slyšeli nad hrobem zpěv Trojsvaté písně, anebo viděli ctihodného, jak chodí s kadidelnicí a hořící svící okolo monastýru.

V čase nájezdů Krymských Tatarů na Serpuchov, když mniši utíkali z monastýru, nepřátelé a někteří obyvatelé města viděli, jak tehdy z monastýru na bílém vyjel mnich s dlouhým žezlem v ruce. Byl opálený v obličeji, s hustým černým vousem. Poté, co objel na koni tábor nepřátel, vrhl se na ně s hrozivým pohledem a v tom okamžení, se tito nepřátelé obrátili na útěk. Velitelé města, pak o tom, co se událo, vyrozuměli cara.

Brzy po zesnutí ctihodného, pak bylo rozebráno schodiště nad jeho hrobem a nad hrobem ctihodného, byla postavena kaple. V roce 1697, matka Petra I. Velikého, carevna Natalya Kirillovna, dala nad hrobem ctihodného, postavit chrám kamenný s jednou kupolí v čest památky ctihodného Athanasija Athoského, jehož jméno ctihodný Athanasij vysocký, jako mnich přijal. V roce 1878 byl tento už časem zchátralý chrám rozebrán a na památku 500. výročí monastýru, byl postaven nový krásný a prostorný chrám, v čest ctihodných otců Sergije Radoněžského a Athanasije Athoského.

V roce 1967 byl tento chrám „zbořen restaurátory jako stavba bez architektonické a historické hodnoty“. Nad místem pohřbení ctihodného, pak bylo znovu postaveno schodiště, pod kterým zůstal pod zemí hrob ctihodného.

V devadesátých letech XX. století, pak s požehnáním Jeho Vysokopřeosvícenosti, metropolity Krutického a Kolomenského Juvenalija, bylo provedeno ohledání místa pohřbení ctihodného. Ve dnech 11. až 24. září 1994, pak byly tyto přečestné ostatky Božího služebníka nalezeny a v  den zesnutí ctihodného, byly svaté ostatky slavnostně přeneseny do chrámu.

Od svatých ostatků ctihodného Athanasija, které se nyní nachází v monastýrském chrámu Záštity přesvaté Bohorodice, se i v naší době stále dějí mnohá uzdravení těch, kteří jsou postiženi různými nemocemi, tělesnými i duševními a, kteří přicházejí s vírou ke ctihodnému.

Původní životopis a službu ctihodnému, napsal v roce 1697, jeromonach Karion Istomin.

Ctihodný Athanasij, se odedávna ctí jako divotvůrce, rádce a učitel mnichů, nebeský ochránce Vysockého monastýru, města Serpuchova a jeho okolí.

________ 

¹ Serpuchov – Серпухов. Město v Moskevské oblasti, ležící 99 km jižně od metropole Ruska, na soutoku řek Nara a Oka. Město bylo založeno v roce 1339 za účelem vytvoření snadno bránitelného místa jižním směrem od Moskvy. Od roku 1341 bylo na více než sto let centrem serpuchovského knížectví. Za vlády knížete Vladimíra Andrejeviče Chrabrého tu vzniklo první opevnění.