Životy Svatých

Svatý velký mučedník Nikita, Gótský († 372)

památka 15. / 28. září

Svým původem, byl Nikita Gót¹, narodil se a žil na březích Dunaje a svá strádání pro Krista přijal v roce 372. Tehdy byla v zemi Gótů už křesťanská víra hojně rozšířená. Svatý Nikita uvěřil v Krista a svatý křest přijal od gótského biskupa Theofila², který se jako archijerej účastnil Prvního všeobecného sněmu.

Proti šíření křesťanství se postavili pohanští Gótové, v důsledku toho pak vznikaly bratrovražedné rozbroje. Po vítězství Fritigerna, který vedl armádu křesťanů a porazil pohanského Athanaricha, se Kristova víra začala ještě více mezi Góty šířit. Biskup Vulfilas, nástupce biskupa Theofila, vytvořil gótskou abecedu a přeložil mnoho bohoslužebných knih do gótského jazyka.

Na šíření křesťanství mezi svými soukmenovci pilně pracoval také Svatý Nikita. Svým příkladem a dobrým slovem, ke Kristově víře přivedl mnoho pohanů.

Athanarichovi se však po porážce, podařilo znovu nabýt síly a vrátil se znovu do své země, kde obnovil svou nadvládu. Zůstal pohanem a nadále nenáviděl křesťany. Nechal pronásledovat všechny gótské křesťany v Dácii³. Při pronásledování křesťanských Gótů v letech 369 až 372 se stal jeho obětí i svatý mučedník Sáva Gótský († 372).

Svatý Nikita, se však pozemského vládce nezalekl. I nadále hlásal mezi Góty blahou zvěst Kristovu a Athanaricha obviňoval v jeho krutosti. Takto jako dobrý vojín Kristův bojoval, proti nepřátelům viditelným i neviditelným.

Nakonec byl svatý Nikita pro slova Evangelia, která šířil zajat, uvržen do vězení a poté byl vystavený mnoha mučením. Nakonec byl mučedník vržen do ohně. Tam prostřed ohně sice hořel, ale jeho tělo, ohněm nebylo nijak spáleno a jeho duše, byla znovuzrozena pro nový, věčný, nesmrtelný život. Mezitím trýznitel, byl spálen i bez ohně svou bezbožností, svou duši umrtvil a své tělo připravil peklu.

Svatý Nikita, dobrý boj bojoval za Krista, pod znamením kříže a víru zachoval. Ukázal se jako vítěz, nejen jménem ⁴, ​​ale v pravdě, se jím stal.

Jeho tělo, ozářené podivuhodným světlem a ohněm netknuté, pak v noci našel křesťan Marian. Ten svaté ostatky mučedníka přenesl do města Mopsuestie v Kilikii, kde byly s úctou pohřbeny. U hrobu svatého mučedníka se událo mnoho zázraků a uzdravení.

Později byly ostatky svatého přeneseny do Konstantinopole, část z nich byla přenesena také, do srbského monastýru Visoki Dečani.

__________________

¹ Gótové, byl starogermánský kmen, který od II. až do VIII. století našeho letopočtu, hrál významnou roli, v dějinách Evropy. Šlo o sjednocené germánské kmeny, pravděpodobně skandinávského původu, které hovořily východogermánskou gótštinou (pro kterou ve 4. století našeho letopočtu vyvinul gótské písmo biskup Vulfilas Gótský). V prvních staletích našeho letopočtu započali svou cestu ze Skandinávského poloostrova a postupně se usadili v oblasti severního pobřeží Černého moře a řeky Dunaj, až se dostali k předsunutým základnám Římské říše. Ve IV. století, se mezi Góty rozšířilo křesťanství.

² Theofilos, první biskup Gótský († 341). Zprávy a svědectví o něm, jsou velmi vzácné. Psal o něm, Eusebios z Kaisareie ve své knize Život Konstantinův (obsáhlý životopis císaře, jeho matky Heleny a tří synů) a Sókratés Scholastikos v knize Církevní dějiny. Eusebios, aniž by ho jmenoval, ho prostě nazývá biskupem ze Skýtie, Sókratés ho ve své knize nazývá jménem, jako biskupa Gótského. Teofil Gótský, byl účastníkem Prvního všeobecného sněmu v Niceji roku 325 a je podepsán pod jeho dokumenty. Ctihodný Simeon Metafrast († 987) nám zase sděluje, že Theofil se účastnil Nicejského sněmu, spolu se svým nástupcem Vulfilasem.

³ Dácie (latinsky Dacia), bylo ve starověku území obývané kmeny Dáků a Getů, které se nacházelo převážně v dnešním Rumunsku. Jeho jižní okraj určovaly Dunaj a pohoří Balkán, zatímco ze západu a východu ho vymezovaly řeky Tisa a Dněstr. Ze severu ohraničoval Dácii horský masiv Karpat, táhnoucí se do středu této země, již rozděloval na dvě části.

⁴ Jméno Nikita, má svůj původ v řeckém slově nikétés (Νικητας), což znamená vítěz.