Životy Svatých

Svatý apoštol Juda Tadeáš (I. stol.)

památka 19. června / 2. července

Svatý apoštol Juda Tadeáš, je jedním z dvanácti učedníků Páně, pocházel z  rodu krále Davida a Šalamouna, byl synem spravedlivého Josefa a jeho první ženy.

Když svatý Jan Theolog ve svém Evangeliu napsal: „Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili“ (Jan 7, 5), svt. Theofylakt, arcibiskup Ochridský ¹ († 1107), tato slova objasnil takto: „Na počátku pozemské služby Pána Ježíše Krista synové Josefa, včetně Judy, nevěřili v Jeho Božskou podstatu. Tradice poukazuje na to, že když spravedlivý Josef Snoubenec, který se vrátil z Egypta, začal mezi své syny rozdělovat zemi, která mu patřila, přál si vyčlenit i část pro Krista Spasitele. Bratři se proti tomu však postavili a pouze nejstarší z nich Jakub, přijal Ježíše Krista ke společnému vlastnictví nad svým podílem, a proto byl nazván bratrem Páně. Později Juda, uvěřil v Krista Spasitele jako očekávaného Mesiáše, obrátil se k Němu celým svým srdcem a byl jím vybrán, aby byl mezi jeho dvanácti nejbližšími učedníky. Apoštol Juda si však pamatoval svůj hřích a považoval se za nehodného být nazýván bratrem Božím a ve svém listu, se nazývá pouze bratrem Jakubovým“.

Svatý apoštol Juda, měl i další jména, evangelista Matouš, ho nazývá „Lebbeus, přijmím Thaddeus“ (Mat 10, 3), evangelista Marek, jej také nazývá Tadeášem (Mk 3, 18) a ve Skutcích svatých apoštolů, je vzpomínán pod jménem Barsabáš (Sk 15, 22). V té době tomu tak bylo zvykem.

Po Nanebevstoupení Páně, apoštol Juda, vyšel šířit blahou zvěst Evangelia. Víru v Krista, nejprve šířil v Judeji, Galileji, Samaří a Idumeji a poté v zemích Arábie, Sýrie, Mezopotámie až nakonec přišel do města Edessa. Zde dokončil to, co nedokončil jeho předchůdce, apoštol ze sedmdesáti Tadeáš z Edessy. Zachovala se zpráva, že svatý apoštol Juda odešel kázat do Persie a odtud napsal v řečtině i svůj List ², v jehož krátkých slovech je obsaženo mnoho hlubokých pravd. Obsahuje dogmatické učení o Svaté Trojici, o vtělení Pána Ježíše Krista, o rozdílu mezi dobrými a zlými anděly, o budoucím Strašném Soudu. V mravním postoji, apoštol nabádá věřící, aby se chránili před tělesnou nečistotou, aby byli svědomití v práci, modlitbě, víře a lásce, aby k víře obraceli ty, kteří sešli z cesty spásy, aby se chránili před učením heretiků. Apoštol Juda učí, že nestačí jen víra v Krista, jsou nutné i dobré skutky, které jsou příznačné pro křesťanské učení.

Svatý apoštol Juda zemřel jako mučedník kolem roku 80 v Arménii, ve městě Arat, kde byl ukřižován na kříži a probodnut šípy.

________________

 

¹ Svt. Theofylakt, arcibiskup Ochridský († 1107), památka 31. prosince / 13. ledna. Významný byzantský spisovatel a teolog, vykladač Písma svatého, arcibiskup Ochridský. Narodil ve městě Chalkis na ostrově Euboia, vzdělání získal v Konstantinopoli u nejslavnějších učitelů té doby. V Konstantinopoli poté i zůstal a přijal duchovní hodnost diákona v chrámu svaté Sofie - Boží Velemoudrosti. Měl titul rétora Velkého chrámu. Jeho povinností byl výklad a objasňování Svatého Písma a psát jménem patriarchy poučná slova. Blažený Theofylakt, byl nazýván učitelem rétorů. Takto se nazývali ti řečníci, kteří se zvláště vyznačovali kazatelským darem, a proto mohli sloužit i jako příklad pro ostatní méně nadané či zkušené kazatele. Poté byl proti své vůli zvolen biskupem a poslán do Ochridu, kde následně strávil kolem dvaceti pěti let. Dimitrios Chomatianos, arcibiskup Ochridský (XIII. stol), ho nazval „nejmoudřejším arcibiskupem“. Svt. Theofylakt jako muž velké učenosti, světské i teologické, s vytříbeným byzantským vkusem, se však mezi Slovany v Ochridu cítil jako ve vyhnanství mezi barbary. Napsal Výklad ke všem čtyřem evangeliím a dalším knihám Nového zákona. Tento jeho výklad, patří k nejlepším dílům svého druhu a dodnes je jeho čtení velkým přínosem. Z dalších jeho děl, je pak znám také Dílo a život svt. Klimenta Ochridského. Ke stáří, svt. Theofylakt odešel z Ochridu do Soluně, kde nakonec zakončil svůj pozemský život.

 

² List Judův, se skládá jen z jedné kapitoly a je tak jednou z nejkratších knih v Novém zákoně. Je určen židovským křesťanům. Hlavním tématem Listu je varování před falešnými učiteli, obsahuje četné příklady ze Starého zákona a apokryfů. List lze rozdělit do 4 částí: úvod, účel listu (1-4), příklady odplaty za hříchy převzaté ze Starého Zákona a tradice (5-7), varování před falešnými učiteli (8-23), závěr (24-25). Bohem osvícený autor vyzývá k neochvějnému lpění na víře, „když byla vydána svatým“ (Ju 1,3). Vidí nebezpečí, které církvi hrozí od těch, kdo zneužívají křesťanskou svobodu. List Judův hlásá neoddělitelnost pravé víry a věrnost etickým a mravním předpisům evangelia.