Životy Svatých

 Ctihodný mučedník Lukián,

presbyter Antiochijský († 312)

památka 15. / 28. října

Narodil se v Syrském městě Samosata (dnes Samsat). Ve dvanácti letech se stal sirotkem. Poté se Lukián rozhodl, že to co mu zbylo po rodičích, rozdá chudým, poté sám odešel do města  Eddesa (dnes Şanlıurfa), k vyznavači Makáriji, pod jehož duchovním vedením, pilně četl Svaté Písmo a učil se odříkavému životu. Pro svoji zbožnost a horlivé šíření křesťanství mezi Židy a pohany byl Lukián rukopoložen na presbytera. V Antiochii založil svatý Lukián školu, kde se shromáždilo mnoho žáků, které on sám učil knižní moudrosti. Svatý Lukián se zabýval učenou prací a opravoval text Svatého Písma, který byl zkažený přepisovateli a heretiky (tento jeho úplný řecký text Bible, který opravil během svého vyznavačství, byl nalezen skrytý ve zdi, za svatého Konstantina Velikého).

Když se sláva o ctnostech ctihodného Lukiána rozšířila mezi mnoha věřícími, došla o něm zpráva i k císaři Galeriovi. Tento císař si přál vyhladit z povrchu země křesťany, dával je mučit a zabíjet, hlavně pak učitele křesťanské víry. Tento zločinec doufal, když dá zabít jejich církevní opory, tak poté padne i jejich Církev. Za jeho vlády dal zabít svt. muč. Anthimos Nikomédský (památka 3. / 16. září a 28. prosince/ 10. ledna) a svt. muč. Petr, arcibiskup Alexandrijský (památka 25. listopadu). Když se tedy doslechl o ctihodném Lukiánovi, křesťanském učiteli víry, nařídil jej najít a přivést k mučení. Ctihodný Lukián, byl nakonec po udání heretiků zatčen. Byl poslán do vězení v Nikomédii, kde po dobu devíti let, byl podroben mnohému mučení, byl trýzněn hladem, žízní a všemi protivenstvými. On však přitom všem posiloval křesťany, kteří s ním byli ve vězení, aby se mučení nebáli a přesvědčoval je, aby se nebáli ani smrti.

Když se přiblížil svátek Zjevení Páně, svatý si přál, aby bylo jemu, i všem ostatním křesťanům, dovoleno, aby mohli přijmout svaté Kristovy Tajiny. Modlil se Bohu, aby jim bylo dáno, oč prosí a Bůh jim jejich prosby splnil. Někteří z věřících, kteří navštěvovali své bratry a sestry v Kristu ve vězení, díky nepozornosti, přinesli vše potřebné ke službě Svatých Tajin.

Tehdy svatý Lukián, svým učedníkům i všem křesťanům, kteří se nacházeli ve vězení, řekl:

„Povstaňte kolem mne a staňte se chrámem, protože věřím, že tento živý chrám, je lepší a Bohu milejší, než ten, který je postaven z dřeva či kamení“. Když ho věřící obstoupili, Lukián řekl: „Odsloužím Liturgii a budeme přijímat Božské Tajiny“.

Učedníci se ho však zeptali:

„Otče, kde však položíme chléb a víno, ke sloužení Svatých Tajin? Nemáme tu ani stůl.“

Lukián, který ve vězení ležel na zádech okovy spoutaný, jim řekl: „Vše položte na mou hruď a bude tak živý Prestol, Živému Bohu“.

Takto se ve vězení, na hrudi svatého, sloužila Božská Liturgie, se všemi patřičnými modlitbami, i se vší důstojností, tak jak tomu má být a všichni křesťané tak mohli přijmout Svaté Kristovy Tajiny.

Druhé dne ráno, pak přišli sluhové císaře dohlédnout, zda je Lukián ještě živý. Když sluhové vstoupili do dveří věznice a svatý Lukián, je spatřil, třikráte zvolal: „Jsem křesťan!“. A s těmito slovy, pak předal ducha svého, do rukou Krista Boha. Když pak císaři sluhové řekli, že Lukián, už je mrtvý, dal císař rozkaz, aby jeho tělo hodili do moře. Sluhové takto i učinili, k tělu mnohostrádajícího mučedníka, přivázali kámen a hodili ho do mořských hlubin.

Tělo mučedníka, pak bylo v moři potácet dní. Poté se mučedník zjevil jednomu ze svých učedníků jménem Glikerios a nařídil mu, aby šel na jedno místo, na mořském břehu, kde nalezne jeho tělo. Glikerios, pak šel toto místo spolu s dalšími křesťany. Tam pak spatřili, jak mučedníkovo tělo z moře na břeh přinesli delfíni. Poté věřící vzali tělo ctihodného Lukiána a s úctou ho pochovali.

O mnoho let později, dala svatá apoštolům rovná císařovna Helena (památka 21. května/ 3. června), nad hrobem svatého mučedníka Lukiána, postavit chrám, ke slávě Boha, kterému budiž i nyní, od nás sláva, čest a klanění, na věky věkův. Amen.