Životy Svatých

Blažený Alexij Elnatský, 

blázen pro Krista - jurodivý, nový mučedník (†1937)

památka 12. / 25. září

Narodil se roku 1866, ve vesnici Kaurčicha, v Jureveckém újezdu, Kostromské gubernie, v rodině církevního starosty, chrámu svt. Mikuláše, ve vesnici Elnat.

Když nadešel čas, aby se Alexij oženil a on se už chystal zasnoubit se s nevěstou, kterou si vybral, jeho úmysl mu změnila, pro něj neočekávaná okolnost.

Stalo se, že jeho dívka, nechtěla splnit jeho prosbu, aby nechodili na nezávazné schůzky mladých z vesnice, kde se často z obyčejných rozhovorů, přecházelo až k nemravnostem.

Uvážil, že, když dívka neposlechla jeho prosbu, jako jeho nastávající nevěsta, sotva ho pak poslechne, když se mu stane potom ženou. A tak Alexij raději zrušil domluvenou svatbu a odešel do Trojické - Krivoejezerské poustevny, která se nacházela na levém břehu Volhy, naproti dávného města Jurjev - Povolskij (dnes Jurjevec), kde po dobu jednoho roku žil jako poslušník.

Po roce se vrátil domů, ale v domě rodičů už nebydlel. Místo toho, spolu se svým otcem, si postavil na zahradě kelii. Veškerý svůj volný čas, pak věnoval modlitbě. Modlil se buď v postavené kelii, anebo odcházel do lesa k prameni blaženého Šimona Jureveckého (památka 10. / 23. května a 4. / 17. listopadu). To místo bylo skryto od lidských pohledů hustým lesem.

V roce 1917, se zhroutily základy Ruského státu a ozvěna tohoto pádu, se nesla jako ozvěna po celé ruské zemi. V předrevolučním Rusku nebyl pro každou vesnici určen vždy policejní důstojník či kapitán, ve vesnicích nebyla vždy policie, či státní moc, ale sami vesničané se setkávali na svých shromážděních, kde pak sami řešili, co bylo třeba.

Když se pak v Petrohradě, objevila nová vláda, která všude rozesílala svá rozhodnutí a dekrety. Rozhodla, aby takto i na vesnicích vzniklo obdobné vedení, jako to jejich, tzv. Selsověty tj. Vesnické rady.

Když se o tom vesničané dozvěděli, poradili se mezi sebou, co udělají. Rozhodli se, když má být, nějaká ta jejich vesnická rada, že by tam měl být člověk spravedlivý a dobrého života, a jejich volba padla na Alexije. Když byl Alexij takto zvolen, své způsoby nijak nezměnil. Tak jako dříve, stále se modlil u sebe v kelii, či v lese u pramene a také stále chodil na bohoslužby do chrámu.

Za rok, však do vesnice přijel předseda, který už byl určený z města. Tehdy Alexij tuto službu své vesnici opustil a zcela odešel do ústraní své kelie a věnoval se jen duchovnímu zápasu, v půstu a neustálé modlitbě. Tak prožil devět let.

V roce 1928, na sebe vzal přetěžkého jho duchovního zápasu, bláznovství pro Krista - jurodivost. Od toho okamžiku, žil blažený Alexij, tam kde se mu naskytla možnost, nikdo z lidí nevěděl, kde spí a zda vůbec spí. Oblečený chodil do jednoho a toho samého kaftanu, který měl dlouhý až do kolen a který byl po nějakém čase samý cár. A třebaže i dostával od jiných lidí oblečení, většinou takové oblečení hned rozdal.

Svým, pro ostatní podivným chováním, předpovídal rodák z vesnice, co se bude dít v jejich životě. Byly to však strašné a smutné události těch let. Vězení, nemoci, či smrt blízkých. Takto jednou prošel napolo svlečeným vesnicí Parfjonovo, až k místním obchodníkům - obuvníkům. A poté, se skutečně stalo to, že jejich rodiny byly vysídleny a jejich veškerý majetek, jim byl zabaven, až po ten nejposlednější kousek z jejich spodního prádla.

Ještě dlouho do hromadného uzavírání a ničení chrámů, pak blažený předpovídal, že přijde čas, kdy budou téměř všechny chrámy v Rusku zavřeny, a proto Pán poté, pošle nemilosrdnou odplatu - válku. Říkal, že některé chrámy se potom otevřou, ale ne na dlouho. A to se v následných letech i stalo. Během války, byly některé chrámy otevřeny, ale v letech 1958 - 1964, pak začalo další nové zavírání chrámů a další pronásledování Církve.

Po takovémto jeho chování se stávalo, že byl místními úřady, několikrát umístěn do psychiatrické léčebny. Když jej však lékaři prohlédli a vyšetřili, byl uznán zcela zdravým a byl propuštěn. Patnáct let před svou mučednickou smrtí, mu pak bylo zjeveno o tom, jak zemře.

V roce 1937, když už dopředu věděl o svém zatčení, přišel blažený do svého rodného domu v Kaurčiche. Přinesl si sebou všechny své věci, které rozdal a své příbuzné poprosil, aby až přijde čas, ho pohřbili. Druhého dne, se vypravil do vesnice Parfjonovo, kde byl zatčen a poté uvězněn ve městě Kinešma. To se událo v květnu roku 1937.

Byl umístěn do vězeňské cely, spolu se skutečnými zločinci a kriminálníky. Blažený se ve vězení neustále modlil, skoro nespal a ten skromný příděl jídla co dostával, tak rozdal. Třebaže ho nebylo možné v ničem obvinit, i přesto ho vyšetřovatelé mučili, pokládali mu nohy mu rozžhavené kamna.

Poté co takto prožil více jak měsíc ve vyšetřovací vazbě, zcela zničený takovýmto mučením, dostal se blažený Alexij pro svůj zdravotní stav, do vězeňské nemocnice, ve které nakonec i zemřel.

Třináctého dne po zesnutí, bylo jeho tělo předáno příbuzným.

Když se v roce 1985, rušil v městě Kinešma hřbitov na kterém byl blažený Alexij pohřben, byly jeho čestné ostatky 25. září 1985, nalezeny a vyzdvihnuty, a následně byly přeneseny do chrámu ve vesnici Žarki. Nyní se jeho svaté ostatky nachází v ženském monastýru Uvedení do chrámu Přesvaté Bohorodice ve městě Ivanovo.

Roku 1993, byl blažený Alexij připočten do zástupu svatých jako místně ctěný Ivanovské eparchie. Následně byl v roce 2000, připočten do Sboru novomučedníků a vyznavačů ruských, na Jubilejním Archijerejském Sněmu Ruské Pravoslavné Církve, k celocírkevní úctě.

Tropar hlas 4.

Přijal jsi bláznovství pro Krista a stal ses důstojný mučednické koruny, i dar proroctví, jsi od Boha získal, proto jsi také vytrpěl věznění, svatý blažený Alexiji, pros milostivého Boha, aby nám daroval odpuštění hříchů.