Životy Svatých

Svt. Rupert, biskup wormský, salcburský († 718)

památka 27. března / 9. dubna

Svatý Rupert (Robert, německy: Ruprecht, latinsky: Robertus, Rupertus), svým původem pocházel z franského královského rodu Merovejců. Odlišoval se prostotou, rozvážností a bázní Boží. Byl pravdu milujícím v slově, přesným v úsudku, prozíravým v poučení, rozhodným v činech, předvídavým v milosrdenství a ve svém chování, byl příkladem ve spravedlnosti. Když byl Rupert, ustanoven za biskupa Wormského, sláva o jeho učenosti a zbožnosti, k němu přiváděla věřící z daleka.

V roce 697, však svatý Rupert opustil Worms a započal křesťanskou misii v Bavorsku. Když přišel do Ratisbonne (Regensburg, Řezno), obrátil na víru a pokřtil bavorského vládce Theoda II., od něj také získal souhlas k misii v Bavorsku. Křesťanství už v Bavorsku bylo šířeno, avšak hluboké kořeny ještě nezapustilo. Svt. Rupert, ponejprv pokřtil velmože na bavorském dvoře vládce Theoda II. a poté započal apoštolskou práci v údolí Dunaje, obnovoval chrámy, když některé zchátraly či zakládal nové. Prošel Alpskou oblast, došel do Korutan, kde mnohé přivedl k víře a pokřtil je. Zde svatý postavil chrámy a založil několik monastýrů, zanechal tam své učedníky a všemu lidu dal poučení, aby zachovávali pravou křesťanskou víru, sám se potom vrátil do Pasova.

Na břehu jezera Wallersee, založil chrám sv. Petra, který se stal potom středem nového města Seekirchen am Wallersee. Tam se doslechl o starém římském městě Iuvavum (Claudium Juvavum nyní Salzburk v dnešním Rakousku), kde se v té době zachoval starý římský trh a mnoho dalších starých opuštěných římských budov. Když viděl toto staré město, vyprosil si je, aby v něm mohl založit monastýr a postavit biskupský katedrální chrám. Vévoda Theod II. s tím souhlasil a město i s mnoha pozemky mu daroval. Pod strmou skalistou horou, pak svt. Rupert roku 700, vystavěl chrám sv. Petra a u něho mužský monastýr a školu. Monastýr se stal novým centrem města, které získalo silný podnět pro svůj rozvoj, díky rozmachu těžby ve velkých solných nalezištích v okolí města, která byla obnovena z podnětu světce (proto město získalo i svůj německý název  Salzburg - Solnohrad). Na jihovýchodě města, ve stejném roce, na místě zachovalé římské pevnosti, byl založen ženský monastýr. Aby utvrdil to, co započal, vrátil se do své domoviny, odkud se vrátil v doprovodu dvanácti učedníků a své sestry Erentrude (Erentraud), která se stala představenou ženského monastýru. On spolu se svými dvanácti učedníky vedl monastýr sv. Petra, jako biskup – představený, podle irské mnišské tradice.

Přestože založil nové a silné církevní centrum církevního života v Bavorsku, pokračoval i nadále ve svém misionářském úsilí po celém okolí. Takto založil chrámy a monastýry v Maxglanu (nyní je to městská část Salzburgu), Maximilianszelle v Bischofshofenu, v Altöttingu a na dalších místech. Jako biskup rukopoložil mnoho kněží, zavedl a činil slavnostní každodenní plnění kanonických bohoslužeb.

Velmi mu záleželo na tom, aby se dobře duchovně připravil na smrt. A tak, když poznal, že se blíží konec jeho života na zemi, procestoval všechna místa, která spadala do jeho správy biskupa, všude utvrzoval věřící ve víře a lásce. Po této poslední pastýřské cestě, se svt. Rupert znavený vrátil do Salzburgu, aby tam oslavil svátek Kristova Vzkříšení, ale také aby zesnul smířen v Pánu. A tak se i stalo a svt. Rupert zesnul v den svátku Kristova Vzkříšení roku 718. Tělo svatého, pak bylo pohřbeno v chrámu sv. Petra.

Roku 774, 24. září, nástupce a pokračovatel v díle svatého, svt. Virgil salcburský (památka 27. listopadu / 10. prosince), přenesl část svatých ostatků svt. Ruperta, do nového katedrálního chrámu. V tento den, se také slaví památka svatého. Světitel Rupert je ctěn, jako apoštol Bavorska, Korutan a celého Rakouska.