Životy Svatých

Svt. Ludger z Mimigardefordu - Münsteru († 809)

památka 26. března / 8. dubna

Svt. Ludger (Liudger, Ludgerus, Ludger), se narodil ve Fríském království (Fryske Keninkryk – království se rozkládalo na pobřeží dnešního severního Německa a Nizozemska), kolem roku 742. Už v mládí odešel do monastýru, kde byl jeho duchovním učitelem svt. Řehoř z Utrechtu (památka 25. srpna / 7. září), učedník svt. Bonifáce z Mohuče (památka 5. / 18. června). Zbožnost a svatost života svatého Řehoře ovlivnila mladého Ludgera tak, že si i on přál jít v jeho stopách. Když uspěl v duchovním životě a ve studiu, svatý Řehoř jej postřihl za mnicha.

Ve studiu pokračoval i dále, odjel do Anglie, kde během následujících čtyř let, studoval na škole anglosaského mnicha Alcuina z Yorku. Tam se Ludger věnoval studiu Svatého písma a studiu tvorby svatých otců. V roce 773, se vrátil domů. O tři roky později zesnul svt. Řehoř a jeho nástupce svt. Alberich (památka 14. / 27. listopadu) si vynutil, aby Ludger přijal kněžské svěcení. Poté mu byla svěřena misie a šíření Božího slova mezi pohanskými kmeny, misie byla úspěšná a byla završena postavením několika chrámů.

Když do jeho domoviny vtrhli Sasové, musel svůj domov opustit, odjel do Říma k papeži Hadriánovy II., kterého žádal o radu, jakým směrem se má ubírat jeho duchovní život. Nakonec přijal rozhodnutí, že vše co se stalo, je znamením k tomu, aby odešel ze světa do monastýru. Tímto monastýrem se stal Monte Cassino v Kampánii (na stejnojmenné, 520 metrů vysoké hoře asi 130 km jižně od Říma).

Když v roce 787, Karel Veliký zvítězil nad Sasy a získal zpět jeho domovinu - Frísko, vrátil se i on domů a pokračoval ve své práci kněze a učitele, k Pánu obrátil poté také, mnoho z pohanských kmenů Sasů. Od doby kdy žil v monastýru Monte Cassino, se snažil, aby mohl založit podobný monastýr i ve svém biskupství. Toto se mu nakonec podařilo a v letech 799 - 800 založil a postavil monastýr ve městě Werden (dnes čtvrť města Essen) na řece Ruhr. V roce 805, jej pak Kolínský arcibiskup Hildebold, ustanovil za prvního biskupa města Mimigardeford (dnes Münster).

Byl znalcem Svatého Písma a svým učedníkům každý den předčítal Bibli s jejím výkladem, byl vzdělaný, velmi zbožný, pod oděvem biskupa, vždy na sobě nosil skryté hrubé sukno - cilicium (Cilicium je původně označení pro hrubé vlněné sukno, vyrobené z kozí srsti, tato látka, byla nošena jako znak pokání na holém těle pod šaty). Byl střídmí v jídle, velmi se postil, byl štědrý k lidem v nouzi, k sobě však přísný, nikdy neutrácel nic nadarmo, byl spokojen s málem, jen s tím nejnutnějším. Jeho nejhlavnější starostí pak bylo to, aby duchovenstvo, které bylo v jeho biskupství, bylo vzdělané, zbožné, obětavé pro potřeby věřících. Vždy bral své učedníky na misii a učil způsobům, jak lidem otevřít cestu k Bohu.

Když se světitel modlil, nikdy modlitbu nepřerušoval. Tak se stalo, že jednou byl pozván na dvůr císaře a když ho služebník císaře, který pro něj přišel, vybízel, že už je čas před císaře předstoupit, svt. Ludger řekl, že bude muset chvíli počkat, dokud nedokončí modlitbu. Služebník císaře se takto pro něj několikrát vrátil, ale svt. Ludger se stále ještě modlil. Dvořané to považovali za neuctivost k císařské majestátnosti a byli tím velmi pobouřeni. Nakonec, když se svt. Ludger před císařem konečně objevil, císař se ho zeptal, proč tak dlouho nešel. Svatý mu odpověděl: ctím výsost a majestátnost císaře, přesto však, Boží moc, je výše než moc císařská a proto je i více ctěna. Neboť v tom čase, kdy se člověk obrací v modlitbě k Bohu, vše ostatní, musí být z naší mysli dáno pryč, abychom zcela a plně svou myslí byli v Bohu. Takto obhájil svou nedochvilnost a císař nenamítal nic.

Na Květnou neděli 26. března roku 809, sloužil liturgii v Coesfeldu, v jednom z chrámů, které dal postavit. Potom odjel do Billerbecku, kde opět kázal a tam také odsloužil i poslední liturgii. Toho večera, zesnul pokojně v Pánu. Byl pohřben v monastýru ve Werden.

Jeho hrob v chrámové kryptě, se stal místem poutí věřících a byl také místem mnoha zázraků, byli zde uzdravování mnozí nemocní, převážně pak s nemocemi očí, nohou a choromyslní. Ke svatému se věřící obraceli s prosbou o nalezení ztracených dětí. Protože za svého života, svou modlitbou zastavil mor, kterým byly nakaženy husy ve Vestfálsku, bývá často zobrazován s husami. Když se stalo a v jeho biskupství bylo sucho, nechal vzlétnout husy, husy pak několikráte, na jednom místě, nad zemí zakroužily. Na tomto místě pak byl objeven vodní pramen.

Misie svt. Ludgera, zcela odmítala násilí jako prostředek k šíření Evangelia, Boží slovo šířil skrze svá kázání, příklad vlastního zbožného života a také svým uměním věrohodně o víře přesvědčit. V tom čase, kdy christianizace v severní Evropě, byla činěna ohněm a mečem, svt. Ludger obracel mnohé rody a kmeny v Sasku a Frísku, svým slovem.