Životy Svatých

úterý 7. dubna 2020

Svt. Braulio ze Zaragozy († 646)

památka 26. března / 8. dubna

Svt. Braulio, se narodil v urozené rodině, ve které bylo mnoho duchovních. Pod vedením svého staršího bratra Juana ze Zaragozy, přijal mnišství v monastýru svaté Engrácii (památka 16. / 23. dubna) v Zaragoze. Bratrem, který byl biskupem v Zaragoze, byl také rukopoložen na diákona a kněze. Studoval v katedrální škole v Seville, kterou založil svt. Isidor (památka 4. / 17. dubna) ze Sevilly, patřil k nejvíce talentovaným žákům této katedrální školy. Časem se stal natolik znamenitým učencem, že si jej svt. Isidor spíše cenil jako svého přítele, než žáka a měl ve zvyku mu zasílat své osobní dopisy, které Braulio kontroloval a popřípadě opravoval.

Když byl knězem, tak se Braulio nejvíce staral o to, aby věřící byli utvrzování a posilňováni ve víře. V té době totiž musela místní církev překonávat ariánskou herezi, která se v této zemi pokračovala šířit i poté, co král Rekkared I. přijal pravoslavné učení a víru. V tomto spolupracoval se svatým Isidorem a nastoloval v církvi, v jejím učení pořádek a upevňoval duchovní disciplínu. Z tohoto období se z malé části, zachovaly i vzájemné dopisy obou svatých. Zúčastnil se čtvrtého místního sněmu v Toledu, který vedl jeho přítel a učitel svt. Isidor, takto se účastnil i pátého a šestého. Na posledním sněmu, mu pak bylo určeno, aby napsal odpověď papeži Honóriovy I., který obviňoval španělské biskupy v nedbalosti a lhostejnosti ve výkonu svých povinností. Jeho odpověď – obhajoba byla přijata jako přesvědčivá.

Když jeho bratr Juan roku 631 zemřel, biskupská katedra Zaragozy nebyla nikým obsazena, okolní duchovenstvo se rozhodlo a za biskupa vybralo svatého Braulia.

Postavení biskupa jej však neodvedlo od církevní služby, v bazilice Matky Boží v Zaragoze přebýval v modlitbě dny a noci. Neměl rád, dokonce až nenáviděl všelikou rozkoš, takto činil v jídle i ve svém oděvu, který byl hrubý a prostý, stejně jako jeho celý život. Byl vynikajícím řečníkem, kazatelem, byl ostrým oponentem, který svého protivníka ve sporu, mohl vždy přesvědčit svými argumenty a absolutní otevřeností a upřímností. Staral se s velikou pečlivostí o chudé, vždy se zajímal o to co je jim třeba, jak se cítí. Konec jeho života, byl poznamenán tím, že oslepl. Když se blížil jeho odchod k Pánu, celý svůj poslední den v životě prožil ve zpěvu žalmů.