úterý 27. září 2016



Ctihodná matka Paraskeva – Svatá Petka
(památka 14. / 27. října)

Tato slavná světice srbského původu se narodila ve vesnici Epivates (dnes Selimpaşa – v Turecku, mezi dnešní Silivrií a Istanbulem). Rodiče svaté Paraskevy byli bohatí a zbožní křesťané a kromě dcery měli ještě jednoho syna Euthýmia, který ještě za života rodičů přijal mnišství a nakonec se z něj stal biskup města Madytos.
Když Paraskevě zemřeli oba rodiče, tato křesťanská panna, která vždy toužila po odříkavém způsobu životu pro Krista, opustila dům rodičů, rozdala získané dědictví a odešla do Cařihradu, kde prožila pět let.
V Cařihradu přijala mnišský postřih a záhy na to odešla na pouť do Svaté Země. Ve Svaté Zemi už zůstala a přesídlila se do Jordánské pouště, kde žila jako poustevnice ve zbožnosti a odříkání až do svého stáří.
Před koncem života se Paraskevě zjevil Boží posel (anděl), který jí přikázal, aby se vrátila do své rodné vlasti. Anděl jí doslova řekl: Opusť pustinu a vrať se domů, je třeba, abys tam oddala své tělo rodné zemi a svojí duší Hospodinu. Svatá poslechla hlas posla z Nebe, zanechala svou milovanou poušť a vrátila se do rodného města Epivates. Tam prožila ještě dva roky v neustávající modlitbě a poté předala svého ducha Bohu a přesídlila se do rajských příbytků. Byla pohřbena věřícími dle křesťanských obyčejů, ale ne na společném hřbitově, nýbrž jako bezejmenná tulačka, která nikomu nic o své osobě neprozradila, ani odkud pochází.
Bůh, nicméně, který si přál proslavit svoji věrnou služebnici, zjevil za několik let po smrti svaté Paraskevy její ostatky, a sice následujícím způsobem.
Poblíž místa, kde byla pohřbena ctihodná matka Paraskeva, které se nacházelo u Mramorového moře, vedl na sloupu odříkavý a mlčenlivý mnišský život jeden asketa – sloupník. Stalo se, že k tomu místu bylo vyvrženo tělo jednoho utonulého námořníka, který během cesty po moři onemocněl těžkou nemocí a zemřel. Od jeho těla se začal šířit na všechny strany dusivý zápach, takový, že i onen sloupník, žijící v modlitbě na tom místě mnoho let, byl přinucen sestoupit ze svého sloupu. Ten pak požádal místní křesťany, aby vykopali hluboký hrob a páchnoucí tělo tam zakopali. Když kopáči kopali jámu, tak z Boží prozřetelnosti nalezli v zemi netlenné tělo a velmi se tomu podivovali. Protože to však byli lidé prostí a neznalí, tak na to, co objevili, nebrali zřetel a říkali si: Kdyby to bylo svaté tělo, Bůh by to zjevil skrze nějaký zázrak. A tak znovu zasypali netlející tělo zeminou a do jámy hodili i zapáchající tělo mrtvého a odešli domů. Když nastala noc, jeden z těch, kteří kopali jámu, jménem Georgij, se ve svém domě modlil zbožně k Bohu. Po modlitbě šel spát a k ránu ve snu spatřil královnu, sedící na zářícím trůnu a kolem ní stojící veliké množství zástupů světlých vojínů. Georgij, jsa naplněn bázní, nemohl snésti pohled na oslnivou záři, královskou velkolepost a slávu, a tak padl tváří k zemi. Tehdy vzal jeden z vojínů Georgija za ruku, pomohl mu vstát a řekl: Georgiji! Proč jste tak pohrdli ostatky ctihodné Paraskevy a spolu s nimi pochovali i zapáchající tělo? Rychle vezměte tělo ctihodné a položte ho na důstojném místě, neboť Bůh si přál oslavit na zemi svojí služebnici. A také královna, sedící na zářícím trůnu, k němu promluvila: Pospěš si vyzdvihnout mé ostatky a ulož je na důstojném místě, protože nemohu už více snést zápach od toho těla. Neboť jsem člověk a má vlast je Epivates, kde nyní i vy žijete. Té samé noci se totéž vidění událo ještě jedné zbožné ženě, jménem Euthýmia. Po ránu oba řekli o svém vidění lidem, a když to lidé uslyšeli, odešli se zapálenými svícemi k ostatkům ctihodné Paraskevy a ve zbožné úctě je vyzdvihli ze země, radujíce se, jako kdyby nalezli nějaký drahocenný poklad.
Svaté ostatky byly slavnostně přeneseny do chrámu svatých všechvalných apoštolů Petra a Pavla ve vesnici Epivates, kde skrze modlitby svaté Paraskevy byly po vznesení modliteb a uctění jejích svatých ostatků učiněny mnohé zázraky a uzdravení nemocných. Slepí nabývali zraku, nemohoucí začali opět chodit a všichni nemocní i posedlí znovu získávali zdraví.
Dvě století po zesnutí ctihodné byl Cařihrad a jeho okolí obsazeny papežskými křižáky. Roku 1238 zbožný bulharský car Ivan Asen II., když získal zprávu o tom, kde a na jakém místě se nacházejí svaté ostatky ctihodné Paraskevy, rozhodl se, že přenese její svaté ostatky, aby byly uchráněny před křižáky. Tak byly ostatky ctihodné matky slavnostně přeneseny do města Veliko Tarnovo, kde byly předmětem zbožné úcty.
Když Bulharsko nakonec obsadili Turci, byly ostatky sv. Paraskevy převezeny do Valašska v Rumunsku, a když roku 1396 došli Turci i tam, byly ostatky po prosbě svaté kněžny srbské Milice přeneseny do Bělehradu. V Bělehradu byl postaven chrám svaté Paraskevy, který tam stojí dodnes. Když Sulejmán II. roku 1521 obsadil Bělehrad, kromě jiných drahocenností vzal do Cařihradu i ostatky svaté Paraskevy. Měl je ve svém paláci, ale drahocenný poklad se neskryl ani zde, neboť mnohé zázraky od svatých ostatků nejenže oslavovali křesťané, ale zbožně je ctili i muslimové. Poslední se však báli toho, aby se takováto úcta nerozšířila dále, a tak raději předali ostatky do patriaršího chrámu v Cařihradě.
Na prosbu moldavského knížete Vasile Lupu byly roku 1641 svaté ostatky přeneseny z Cařihradu do města Jasy (dnes čtvrté největší město v Rumunsku), kde se nacházejí až dodnes, a přinášejí tak velikou útěchu všem, kteří k nim s vírou přicházejí.


Žádné komentáře:

Okomentovat