Životy Svatých

Stětí hlavy sv. Jana, Proroka, Předchůdce a Křtitele Páně 

(památka 29. srpna / 11. září)

O mučednickém skonu svatého Jana Křtitele roku 32 po Narození Kristově nám vyprávějí evangelisté Matouš (Mat 14, 1 – 12) a Marek (Mk 6, 14 – 29). Po pokřtění Páně byl svatý Jan Křtitel uvržen do vězení Herodem Antipou (před r. 20 př. n. l. – po r. 39 n. l., byl synem Heroda Velikého). Prorok Boží totiž nepokrytě a otevřeně usvědčoval Heroda z toho, že opustil svoji zákonnou manželku, dceru arabského krále Arethy, a žil s ženou svého bratra Filipa (Luk 3, 19 –20).

Stalo se pak, že Herodes v den svých narozenin vystrojil slavnostní hostinu pro velmože, stařešiny a velitele vojska. Dcera Herodiady Salome tam pro potěšení Heroda tancovala přede všemi hosty. Herodes ve své vděčnosti, uchvácen jejím tancem, přislíbil dívce, že ji dá to, oč jej požádá, byť by to byla i polovina jeho království.

Hříšná tanečnice po radě se svou proradnou matkou Herodiadou si od Heroda vyprosila hlavu Jana Křtitele, která měla být přinesena na míse. Herodes se, slyše, co se od něj žádá, zarmoutil, neboť se bál Božího hněvu za zabití proroka, kterého předtím sám poslouchal. Bál se však také lidu, který Jana Křtitele miloval a ctil. Nakonec však kvůli množství pozvaných hostí a pro svoji neopatrnou přísahu, kterou před nimi vyslovil, vydal Herodes příkaz setnout hlavu svatému Janovi, kterou poté nechal na míse přinést hříšné Salome. 

Podle tradice se ústa mrtvé hlavy kazatele pokání, sv. Jana, ještě jednou otevřela a pronesla tato slova: Herode, nesluší se, abys měl manželku bratra svého Filipa. Salome pak vzala mísu s hlavou svatého Jana a odnesla ji své matce, a Herodiada, plna zlosti, propíchla jazyk proroka jehlicí a nechala jeho svatou hlavu zakopat na místě špíny a nečistot. Avšak zbožná Jana (Luk, 8, 3), manželka Chuzi, Herodova správce domu, hlavu Jana Křtitele vykopala a znovu poté pohřbila v hliněném džbánu, na Olivové hoře, kde měl Herodes svůj pozemek. Svaté tělo Jana Křtitele vzali ještě téže noci jeho učedníci a pohřbili ho v Sebastě, kde byl učiněn tento ohavný čin.

Po zabití svatého Jana Křtitele král Herodes ještě nějakou dobu vládl. Pilát Pontský k němu dal poslat svázaného Ježíše Krista, kterému se ale Herodes vysmál (Luk 23, 7 – 12). Boží soud nad Herodem, Herodiadou a Salome je však nakonec, ještě za jejich pozemského života, neminul.

Arabský král Aretha jako pomstu za zneuctění své dcery vyslal roku 38 své vojsko proti Herodovi. Herodes v tomto boji utrpěl porážku, kvůli čemuž na něj dopadl hněv římského císaře Gaiuse Kaliguli (37 – 41) a spolu s Herodiadou byli posláni do vyhnanství do Galie, a potom ještě do Španělska.

Když Salome, dcera Herodiady, v zimě přecházela řeku Sikoris, tak se pod ní prolomil led. Led ji sevřel tak, že tělem byla celá ponořena v řece, ale její hlava zůstala nad vodou. A jako kdysi dříve tancovala nohami po zemi, tak i nyní tančila podobně nohami pod vodou, aby se udržela v ledové řece nad hladinou. Zůstala v této poloze do té doby, dokud ji ostrý led neprořízl šíji. Její tělo již nalezeno nebylo, ale její hlava byla přinesena Herodovi a Herodiadě, podobně jako kdysi jim byla přinesena hlava svatého Jana Křtitele.

Herodes a Herodiada žili jako vyhnanci v bídě a ponížení, dokud jednoho dne nebyli oba dva pohlceni prasklinou v zemi, která pod nimi pukla.

Na památku stětí hlavy svatého Jana Křtitele byl Církví ustanoven svátek, kdy je zachováván po celý den přísný půst jako výraz zármutku křesťanů nad násilnou smrtí velkého Proroka.

Smrt svatého Jana se udála před Paschou, a památka připadající na 29. srpna (11. září) byla ustanovena proto, že toho dne byl vysvěcen chrám svatého Jana, který nechali postavit na místě jeho hrobu v Sebastě císař Konstantin a císařovna Helena. V tomto chrámu pak byly později uloženy také ostatky dvou učedníků svatého Jana, Jelizea a Abdia.