čtvrtek 1. července 2010

SVATÝ APOŠTOL PAVEL
(památka dle církevního kalendáře 29. června/ to je 12. července dle světského)

Rodem byl z Tarsu (Tarsus - město na jižním pobřeží dnešního Turecka), z pokolení Benjamín. Nejprve se jmenoval Saul, byl učedníkem Gamaliela, byl farizej a pronásledovatel křesťanů. Na křesťanskou víru, byl zázračně obrácen samotným Pánem, který se mu jasně zjevil na jeho cestě do Damašku (Sk. 9, 3 - 6). Pokřtěn byl apoštolem Ananiášem (Sk. 9, 18), poté byl nazván Pavlem a povolán na službu velkých apoštolů. S plamennou horlivostí šířil Evangelium na všechny strany, od hranic Arábie až do Španělska, mezi Židy i mezi pohany. Byl nazván apoštolem pohanů. Nakolik byla strašná jeho strádání, natolik byla veliká, nadlidská trpělivost. Po všechny roky, kdy šířil víru, jeho každodenní život byl vždy na hranici života a smrti. Protože naplnil všechny dny a noci prací a strádáním za Krista a protože rozšiřoval Církev Boží na mnoha místech světa, dosáhl proto i onu míru dokonalosti, že mohl říci: «nežiji už já, ale žije ve mně Kristus» (Gal. 2, 20), tehdy pak byl popraven v Římě, za časů císaře Nera, jako i apoštol Petr.



HYMNUS LÁSKY SVATÉHO APOŠTOLA PAVLA

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno. Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné; až přijde plnost, tehdy to, co je částečné bude překonáno. Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne. A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.
První list svatého Pavla apoštola ke Korintským 13,1-13


Žádné komentáře:

Okomentovat