neděle 21. prosince 2008

Svatá velká mučednice Euthýmie Všechvalná
(památka dle církevního kalendáře 16. / dle světského 29. září)

O svaté Euthýmii víme, že pocházela z Chalcedonu, jejími rodiči byli senátor Filofronos a Theodosia, oba zbožní křesťané. Svatá Euthýmie byla panna krásná tělem i duší. Když se jednou prokonzul Priscus rozhodl uspořádat slavnost, na které měly být přineseny obětiny bohům, čtyřicet devět chalcedonských křesťanů odmítlo tento rozkaz vyplnit a skrylo se před hněvem pohanského prokonzula v nedalekých horách. Mezi nimi byla i sv. Euthýmie. Když byli nalezeni a samotný Priscus se jich ptal, proč se nepokořili nařízení o přinášení obětiny, statečně odvětili: „I císařským i tvým příkazům je třeba se podvolit, ale jen tehdy, když nejsou proti nebeskému Bohu. Jestliže jsou proti Bohu, nejenže není třeba se jim podvolovat, ale je zapotřebí jim i odporovat.“ Poté je Priscus odeslal na různá mučení, a to po dobu devatenácti dní, dvacátého dne oddělil sv. Euthýmii od ostatních a počal ji kvůli její kráse mírně a laskavě přemlouvat, aby přece jen přinesla oběť pohanským bohům, a zachránila si tak život. Ale protože jeho mírnost a laskavost sv. Euthýmii nepřesvědčily, znovu svatou pannu předal na mučení. Nejprve ji mučili na kole, ale anděl, který se zjevil, toto kolo zlomil. Poté ji uvrhli do ohnivé pece, ale Boží mocí byla i tehdy ochráněna. Když to viděli její mučitelé, vojíni Viktor a Sosthenos, uvěřili v Krista, načež byli hozeni divokým zvířatům. Poté byla sv. Euthýmie vhozena do příkopu, který byl naplněn vodou a nejrůznějším jedovatým hmyzem. Ona však předtím, než vstoupila do příkopu, přežehnala vodu znamením kříže a nic se jí nestalo. Nakonec byla vyvedena před rozdivočenou zvěř. Než předala svou duši Bohu, pomodlila se s vděčností a poděkovala Bohu za všechna jeho dobrodiní. Její rodiče s úctou pochovali její tělo, od něhož vycházely mnohé zázraky a uzdravení.

Svatá Euthýmie Všechvalná a její zázračné upevnění pravoslavné víry
Svatá velká mučednice Euthýmie, již Církev velebí jako „všemi chválenou“(1
6. /29. září; tedy v den modlitební památky sv. Ludmily, kněžny české, a ctih. Prokopa, igumena sázavského) završila svůj mučednický zápas ve městě Chalcedon roku 304, v době pronásledování křesťanů, které obnovil císař Dioklecián (284 – 305). Po 147 letech, kdy se křesťanství stalo převládajícím náboženstvím v Římské říši, učinil Bůh, aby se všemi chválená Euthýmie znovu zjevila jako hlavní svědek a vyznavač v zápase za čistotu pravoslavného učení. Roku 451 se ve městě Chalcedon, v chrámu, kde díky mnoha zázrakům spočívaly proslavené ostatky velkomučednice Euthýmie, uskutečnilo první zasedání IV. všeobecného sněmu. Sněm byl svolán za tím účelem, aby stanovil přesnou formulaci dogmatu pravoslavné Církve o podstatě Bohočlověka Ježíše Krista. To bylo nezbytné, neboť se začala velmi rozšiřovat hereze monofyzitů, kteří oproti pravoslavnému učení o dvou podstatách Ježíše Krista, božské a lidské, uznávali pouze jeho božskou podstatu, vnášejíce tak do Církve nepokoj a nesvár. Sněmu se účastnilo 630 představitelů ze všech místních pravoslavných církví. Na sněmovních jednáních přijali za pravoslavnou stranu účast např. světitel Anatolios, patriarcha konstantinopolský (památka je 3. / 16. 7.), světitel Juvenalios, patriarcha jeruzalémský (2. / 15. 7.), či pověření legáti světitele Lva, římského papeže (18. 2. / 3. 3.). Monofyzité, zastoupení rovněž ve velkém množství, se účastnili v čele s alexandrijským patriarchou Dioskorem a konstantinopolským archimandritou Eutychiem.
I přes dlouhé pře nemohli svatí otcové dojít k souhlasnému řešení sporu. Tehdy sv. patriarcha konstantinopolský Anatolios navrhl sněmu, aby bylo řešení církevního sporu přenecháno Duchu Svatému, konkrétně skrze jeho nezpochybnitelnou nositelku svatou Euthýmii Všechvalnou, u jejíchž divotvorných ostatků sněmovní rokování probíhala. Pravoslavní světitelé a jejich protivníci napsali své vyznání víry na dva pergamenové listy, které pak zvlášť zapečetili. Poté odkryli schránu světice a oba svitky vložili na její hruď. V přítomnosti císaře Markiána (
450–457) účastníci sněmu schránu uzavřeli, přiložili císařskou pečeť a postavili ke hrobu sv. Euthýmie na tři dny stráž. Během těchto dní se zástupci obou stran rozhodli podstoupit přísný půst a vznášeli k Hospodinu horlivé modlitby. Za tři dny za přítomnosti všech účastníků sněmu otevřeli patriarcha a císař zapečetěnou schránu, v níž nalezli oba svitky neporušené. Co se však nestalo? Svitek s pravoslavným vyznáním držela sv. Euthýmie v pravé ruce, zatímco svitek s heretickým vyznáním ležel u jejích nohou. V tuto chvíli se sv. Euthýmie pohnula a podala správný svitek patriarchovi. Po tomto zjevném a všemi dosvědčeném zázraku se mnozí z těch, kteří se odklonili od pravoslavného vyznání, znovu přidávali na stranu pravoslavných a dávali zapravdu Duchu Svatému, který prostřednictvím svaté Euthýmie zjevil Boží vůli. Ti, kteří i nadále úporně setrvávali v herezi, byli předáni společnému odsouzení a odloučeni od Církve.
Ještě předtím, než se Peršané roku 680 zmocnili města Chalcedon, byly ostatky sv. Euthýmie včas přeneseny do Konstantinopole, do nově postaveného chrámu, zasvěceného právě této svaté mučednici. Za mnoho let, v období ikonoborecké hereze, byla schrána se svatými ostatky podle příkazu ikonoboreckého císaře Lva III. Izaurského vhozena do moře. Z moře byla schrána vytažena díky dvěma bratrům námořníkům, Sergiovi a Segonovi. Ti ji předali místnímu biskupovi. Světitel přikázal ukrýt svaté ostatky tajně pod zemí, neboť ikonoborecká hereze znamenala stále ještě nebezpečí z pronásledování pravoslavně smýšlejících. Přesto byl nad místem úkrytu svatých ostatků postaven malý chrám a na místě, kde byla položena schrána, byla umístěna deska s nápisem, čí svaté ostatky se zde nacházejí. Když byla ikonoborecká hereze konečně odsouzena na VII. všeobecném sněmu (
787), v přítomnosti svt. Tarasia, patriarchy konstantinopolského (25. 2. / 10. 3.), císaře Konstantina a jeho matky sv. Ireny (13. / 26. 5.), byly ostatky svaté velké mučednice Euthýmie Všechvalné opět slavnostně přeneseny do Konstantinopole.
Dobrý pastýř č. 17.



Žádné komentáře:

Okomentovat