sobota 20. prosince 2008

Svatí pětipočetníci: světitel Gorazd, světitel Kliment, ctihodní Naum, Angelár a Sáva
(památka dle církevního kalendáře 27. července / dle světského 9. srpna)

„Pojďte, slyšte, a vypravovat budu vám všem, kteří se bojíte Boha, co učinil duši mé; je to psáno pro budoucí pokolení, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina.“ (Žalm 66, 16; 102, 19) Takto promlouval svatý prorok David, ke kterému se přidáváme dnes i my, jeho ctitelé, neboť je zapotřebí vždy a přede všemi mluvit o Boží velikosti; nejen proto, že věříme. Chvála Boží nemá hranic a bez ohledu na to, co dokážeme vyslovit a říci, je mnoho toho, co zůstane nevysloveno. Pro ty, které ovládala lenost, byla zvěstována Boží krása, která je povzbuzuje ke konání dobra. Právě proto byly zapsány bohumilé životy svatých apoštolům rovných a prosvětitelů slovanských: Cyrila a Metoděje a jejich pěti učedníků: Gorazda, Klimenta, Nauma, Angelára a Sávy. Stalo se tak, aby bylo zapsáno svědectví o lidumilnosti a milosti našeho Boha, Boha, který je s námi a který s námi chce být po všechny dny našeho života, až do skonání věků. Stalo se tak, jak Bůh přislíbil, aby lidem ukázal, že se nezměnila naše přirozenost, ale že se zkazila naše vůle…


Svatí, Cyril a Metoděj měli za svého působení na Velké Moravě mnoho učedníků, ale nejvíce se zachovalo o následující svaté pětici velkých Božích mužů, nádobách naplněných vůní duchovní moudrosti, která i po svém násilném vyhnání z domoviny od svého moravského stáda dál bez ustání šířila světlo Kristova učení mezi slovanskými národy. Podle slov troparu prvního z nich, sv. Gorazda I., byli tito učedníci: „důstojnými nástupci svých učitelů a sloupy pravoslaví“. Vyprávění o jejich svatém životě začneme od svatého Gorazda, kterého si sv. Metoděj, arcibiskup moravský, vybral krátce před svým blaženým zesnutím jako svého nástupce na moravsko-panonské biskupské katedře. Svatý Gorazd byl původem Slovan, jenž pocházel z předměstí Nitry, muž velmi učený, který ještě před setkáním se sv. Metodějem získal velmi dobré vzdělání v latinské škole v Nitře na Zoboru. Měl silnou víru a dobré srdce, pročež byl svými učiteli velmi milován. Znal dobře jazyky, předně slovanský, řecký a latinský, a mnoho pracoval na překladech a přepisu duchovních knih, podle kterých sám vyučoval. Sv. Gorazd byl jedním z těch vybraných učedníků, s nimiž přicestovali svatí solunští věrozvěsti, Cyril a Metoděj, do Říma. Zde byl také rukopoložen na presbytera (kněze). Po nespravedlivém uvěznění sv. Metoděje vracejícího se z Říma na Velkou Moravu, k němuž došlo v jednom z německých vězení, zůstal sv. Gorazd po dobu tří let věrně po boku svého milovaného učitele a sdílel jeho osud i ve vězení. Těsně před svou smrtí se Moravané zeptali svého arcibiskupa Metoděje, koho zvolí za svého nástupce. Sv. Metoděj tehdy bez dlouhého rozvažování ukázal na Gorazda a pravil: „Tento je z vašich krajů, muž svobodný, vzdělaný, dobře znalý latinských knih a pravověrný. Buď vůle Boží a vaše láska jako moje.“ Na své moravské biskupské katedře však sv. Gorazd nezůstal dlouho. Stále totiž musel svádět zápas za slovanskou bohoslužbu a navíc bránit věřící lid před latinským bludem, postupně se šířící herezi o vycházení Ducha Svatého z Otce i Syna (filioque). Němečtí klerikové, když se jim nepodařilo poštvat proti němu lid, jali se jej pomlouvat před knížetem Svatoplukem. Ten se nevyznal ve věcech duchovních, ba ani nebyl učedníkům sv. Cyrila a Metoděje pro jejich spřízněnost se svým vlastním strýcem (svatým knížetem Rostislavem) dobře nakloněn. Svatopluk podobně, jako zradil svého strýce, nechal nyní v obavě před kritikou své osoby uvrhnout do žaláře též sv. Gorazda spolu s jeho druhy.
Místo, kde byli svatí pětipočetníci společně vězněni, se třikráte zatřáslo a okovy nespravedlivě spoutaných jim spadly z rukou. Ač se oči jejich věznitelů pozorně dívaly, nic neviděly, ač jejich uši pozorně poslouchaly, nic neslyšely. Ještě větší a nešlechetnou nenávistí je proto znenáviděli a zbité, zmučené, zbavené šatů, tajně, aby proti sobě nepopudili kvůli výše řečeným znamením lid, vyvedli svaté pětipočetníky za město a tam je nechali napospas větru a chladu.
Svatý Gorazd a spolu s ním i svatí Kliment, Naum, Angelár a Sáva jako noví vyznavači Kristovi přijali za svá slova, která řekl Kristus apoštolům: „Když vás pak budou pronásledovat v městě tomto, utečte do jiného…“ (Mat 10, 23) a vykročili k zemi bulharské, doufajíce, že tam najdou nové útočiště. Bez jídla a šatů šli pustou krajinou, skrývajíce se pro svou bezvýchodnost před lidským zrakem, a trpělivě snášeli všechny nepřízně trpkého vyhnanství. Nakonec byli nuceni – ač proti své vůli – rozdělit se a rozejít se na různé strany. I toto však bylo Božím řízením a stalo se z neomylné Boží vůle, aby co možná nejvíce krajin bylo osvíceno světlem svatého Evangelia. Svatí, Gorazd a Sáva došli společně až na území bulharského cara, svatého Borise, ve křtu Michala, který je přijal s velkou úctou jako učedníky sv. Metoděje, neboť i on, jsa osvícen ve svaté tajině Křtu Boží blahodatí, sám se všemožně snažil prosvětlit křesťanskou vírou svůj národ. Poté se odebrali do Berátu (na území dnešní Albánie), kde nedaleko za městem založili monastýr zasvěcený Zesnutí Přesv. Bohorodice. Světitel Gorazd zesnul okolo roku 896 a jeho svaté ostatky byly uloženy v jeho monastýru. Rok zesnutí svatého Sávy nám bohužel není znám.
Svatí Kliment, Naum a Angelár došli podél Dunaje až do Bělehradu, kde se setkali se správcem města jménem Voritakan a seznámili jej se svým strastiplným osudem. Tento muž ihned po jejich slovech poznal, že jsou velkými a Bohu milými lidmi. Pomohl jim, proto a vypravil je k bulharskému caru Borisovi, neboť věděl o jeho zbožnosti. A podobně jako před časem přijal bulharský car svaté Gorazda a Sávu, přijal i nyní další tři z pětipočetníků moravských.
O světiteli Klimentovi víme, že se narodil někde v Makedonii, asi okolo roku 840. Protože znal dobře řecký a slovanský jazyk, podílel se na překladech duchovních knih na Velké Moravě. I on byl v Římě, stejně jako sv. Gorazd, rukopoložen na presbytera. Poté, co svatí Kliment, Naum a Angelár stanuli před carem Borisem-Michalem, byli jím posláni podle Božího vnuknutí do Kutmičevice (v jihozápadní Makedonii) jako učitelé a prosvětitelé křesťanské víry. Zbožný car jim jako dar věnoval k užívání část země na Ochridu. Svatí pětipočetníci se pro tolikeré dary neoddali lenosti, ale naopak ještě více se namáhali kázáním a šířením Kristova Evangelia: obcházeli vesnice a města, všude zvěstovali Boží spasení. Po všech místech, kde šířili Evangelium, získávali horlivé následovníky, a takto díky Boží milosti rostlo stádo Kristovo v jejich nové vlasti. Nikdo je neviděl odpočívat, buď učili děti písmenům a čtení, nebo jim objasňovali smysl napsaného, jindy jim zase ukazovali, jak držet ruce při psaní. Takto se stali důstojnými následovníky svých velkých učitelů. Spolu se sv. Naumem a sv. Angelárem založili zbylí pětipočetníci Skriptorium, kde mnozí z jejich učedníků pokračovali v překladatelské činnosti a přepisovali bohoslužebné knihy pro ostatní slovanské národy. Kromě toho založili monastýr na břehu Ochridského jezera, který se stal na dlouhou dobu útočištěm nuzným a strádajícím. Jelikož byli přísní ve svém duchovním zápase, činili ve svém okolí mnohé divy a stali se známými jako velcí modlitebníci. Brzy jejich věhlas přivábil do jejich monastýru velké množství mnichů; je známo, že sv. Kliment shromáždil kolem sebe více než 3 500 žáků (duchovenstva). Ostatky sv. Klimenta zůstaly na Ochridu, v chrámu původně zasvěcenému Přesvaté Bohorodici a poté sv. Klimentovi. Svatý Kliment konal zázraky již za svého života, nepřestal je konat ani po svém zesnutí, a činí je až dodnes. Svatý Kliment zesnul 27. července r. 916 (dle juliánského kalendáře). V tento den slaví naše svatá Církev památku sv. Klimenta i všech zbylých pětipočetníků (někdy též „sedmipočetníků“ – spolu se sv. Cyrilem a sv. Metodějem). Ostatky sv. Nauma se nacházejí v monastýru jeho jména, na břehu Ochridského jezera. Lidé, kteří byli u jeho svatých ostatků, říkají, že když přiložíte své ucho ke schráně, kde jsou uloženy, můžete zaslechnout tlukot Naumova srdce. K jeho svatým ostatkům, jež až do dnešních dní nepřestávají působit zázraky, přicházejí lidé ponejvíce s duševními těžkostmi a nemocemi, doufajíce přitom v jeho přímluvy a rychlou pomoc.

Mnozí si myslí, že lidé v dnešních časech nejsou způsobilí ke skutkům našich předků. Podle nich pouze dávné časy byly osvětleny zázraky a ozdobeny životy ctnostných mužů, kteří žili ve svých tělech téměř beztělesně, našemu pokolení se však nedostalo ani jednoho z těchto darů. Tito a jim podobní lidé si myslí, že naše povaha a přirozenost k tomuto duchovnímu vzepětí již není způsobilá, a tak zleniví a usnou, a mezitím je uchvátí špatnost a hříšnost. Zákon přírody ale zůstává tentýž a nemění se. Hospodin povolává i v našich dnech muže, kteří nesklánějí svá kolena před tím, co je na zemi, ale svítí světlem života ve slávě Nebeského Otce. Tak povstávají ve světě další nové majáky – Boží svatí, ukazující nám cestu, kteří ve svých nitrech nesou slovo života.

tropar svt. Gorazdovi, hlas 6.
Světiteli náš, otče Gorazde, důstojný následovníku svého učitele Metoděje, Moravské církve prvohierarchy, předivný sloupe pravoslaví, kterýs přetrpěl nekrvavé mučednictví i vyhnání od stáda svého muži lstivými, daleko od domovské své země Moravské utvrzoval jsi svým kázáním dogmata Boží pravdy, duchem ses sjednotil v Království Nebeském se svatými učiteli svými Cyrilem a Metodějem. Pros za nás, blažený, kteří ctíme s vírou tvoji památku, aby byl svět usmířen a naše duše byly spaseny.

Žádné komentáře:

Okomentovat