Životy Svatých

Svatý Gedeon Karakalský

Strádání svatého ctihodného mučedníka Gedeona Karakalského
(památka dle církevního kalendáře 30. prosince/ dle světského 12. ledna)

Místo narození ctihodného mučedníka Gedeona, byla vesnice Kapurna (Κάπουρνα), Dimitriatské eparchie. Jeho otec Avgirinos a matka Kiraca, byli zbožní křesťané, on přijal ve svatém křtu jméno Nikon. Rodiče Nikona, byli velmi chudí, a kromě Nikona, měli ještě tři syny a čtyři dcery, i proto se rozhodli dát Nikona na výchovu ke svému bratranci, který se živil obchodem ve Velestine (Βελεστίνο), kam se i oni tou dobou přestěhovali. Vyznačujíce se svou zručností a obratností, velmi se zalíbil jednomu vlivnému a bohatému Turkovi, jménem Ali. Ten jej jednoho dne unesl a násilím odvlekl k sobě domů, kde jej donutil, aby sloužil v ženské části svého domu, svým ženám. Po nějakém čase, malého chlapce, skrze různé dárky a laskavosti, svedl na muslimskou víru, přejmenoval jej a jeho křesťanské jméno zaměnil muslimským.
Po uplynutí dvou měsíců, se Božská blahodať dotkla srdce nešťastného chlapce, a on až poté poznal, že pro svou dětskou nerozumnost, odřekl se od Krista, pramene života. Lítost a pokání, které ovládli jeho srdce, změnili obraz jeho života tak, že kdysi veselí a úslužný, najednou byl zasmušilým a neochotným k plnění svých povinností. V skrytu hořce plakal, tak jako Apoštol Petr (Matouš 26, 75), a rozhodl se utéci z tohoto nenáviděného domu.
Když si zvolil příhodný čas, utekl od svého únosce, a přišel za svým otcem. Ten jej, ale k jeho neštěstí, pro svoji bídu, nemohl u sebe ukrýt, neboť věděl, že onen Turek je natolik mocný a bohatý, že žádným způsobem se mu s ním nepodaří vést takovýto nerovný boj. Pomohl alespoň svému synovi odejít do vesnice Keramidi (Κεραμίδι), a odtud mu poradil co nejrychleji utéci na svatou horu Athos. Přesto se, ale Avgirinos nevyhnul mnoha těžkostem, které jej postihli, za skrývání svého syna, od jeho bývalého únosce.
Mezitím se nešťastný Nikon toulal po tři roky z místa na místo, než došel na svatou horu Athos.
Ale i tam, ještě putoval nějaký čas po monastýrech a kelíjích, co se rozprostírají po celé Svaté hoře, s cílem najít zkušeného duchovníka, kterému si přál svěřit své padnutí a získat od něj znovu uzdravení své nemocné duše. Nakonec našel dlouho hledané místo v monastýru Karakal (založen v 11. století, řecky «Μονή Καρακάλλου». Jedenáctý v hierarchickém pořadí z dvaceti athoských monastýrů. Nachází se mezi monastýry Velká Lávra a Iveron, je zasvěcen sv. apoštolům Petru a Pavlu. V současné době obývá klášter asi 30 mnichů). Tam odkryl duchovníku tohoto monastýru své padnutí. Ten nad ním přečetl církevní modlitby, a potom jej opět připojil k Pravoslavné církvi. Po několika letech, se stal důstojným mnišského postřihu, při kterém přijal jméno Gedeon.
Starci monastýru, když viděli ctnostný mnišský život a zbožnost mnicha Gedeona, vybrali jej, aby se stal ekklisiarchem (Ekklisiarch, řecky «εκκλησιαρχης», ten který se stará a dává pozor na chrám, jeho vybavení, na bohoslužebný pořádek dle ústavu). Gedeon začal vykonat nové poslušenství s láskou a pokorou, a ještě více při něm zesílil půst, bdění, modlitbu a poklony. V průběhu třiceti pěti let, se takovým to způsobem jeho srdce očistilo, a rozehřálo láskou k Ježíši Kristu. Jedenkráte se potom při čtení knihy o strádání svatých mučedníků, kteří za svá strádání přijali od Boha mučednické koruny a Království nebeské, v něm zrodilo přání, aby i on sám přijal strádání pro Lásku Ježíše Krista, aby omyl sebe svou krví, za dřívější se zřeknutí křesťanské víry. Myšlenka, která se zrodila v jeho srdci, se více a více rozpalovala, a on se rozhodl následovat toto přání. Odkryl svůj úmysl starcům svatého monastýru, prosíce je o požehnání a modlitby na posilnění sebe sama, k tomuto velkému činu.
Starci, když viděli, že Gedeon je mužem dokonalým (Matouš 5, 48), rozkvetlým ve svých ctnostech, dali mu své otcovské požehnání, a slíbili modlit se za něj nepřestajně u Krista Boha, aby ten ho posílil při strádání. Takto se rozloučil s blaženými starci, se kterými prožil v Karakalu třicet pět let, nevycházeje přitom po tu dobu z monastýru, a odešel do města Velestine, kde se odřekl Krista.
Tam, sotvaže přišel do města, ihned vešel do soudní budovy, předstoupil před místního soudce, vyznal před ním svoji křesťanskou víru, a Mohameda, jejich lživého proroka proklel. Na soudu jej dali, ale jen zbít, a vyhnali jej z budovy soudu, což se stalo několikrát. Tehdy Gedeon odešel ještě na jiná místa, pro vykonání skutku mučednictví, ale i tam se stalo, co i ve Velestine. Gedeona zbili, a vyhnali jako bláznivého. Vidouce takto, že nyní nemá Boží požehnání, vrátil se opět na svatou horu. Tam prožil jeden rok, ale jeho srdce se neupokojilo, a on opět, přijmuv požehnání od starců, odešel do Velestine. Tam znovu předstoupil před soudce, vyznal bez bázně svoji víru v Ježíše Krista, a muslimskou víru proklel. A i nyní, stejně tak jako i před tím, jej znovu zbili a vyhnali. Gedeon, tedy odešel, do jiného města, kde předstoupil před správce města a vyznal sebe jako křesťana, a muslimskou víru pomluvil a proklel.
Správce města, slyšíce hanění a potupení své víry, dostal strach a hned napsal hlavnímu správci kraje Veli – pašovi, který žil v Thesálii, ve městě Tyrnavos (Τύρναβος), že někdo z křesťanů, drze hanobil jejich víru. Nato paša okamžitě vyslal dva vojáky s příkazem, aby přivedli onoho drzého hanitele před něj. Když se tak stalo, Veli – paša, dal mezitím svolat vážené občany a muslimské duchovní z okolních vesnic a měst, aby tito soudili svatého Gedeona. Ale i nyní, mučedník Kristův, odvážně a směle, vyznal křesťanskou víru, muslimskou proklel a nadále zůstával pevným ve svém vyznání. Tehdy vidouce pevnost a odvahu svatého Gedeona, a vidouce, že jejich vlídnost a sliby svatý s přezíravostí odmítl, tito soudcové, fanatici své víry, se rozhodli nejdříve jej ponížit přede všemi lidmi. Aby tak učinili, oholili mu hlavu, a položili mu na ni vnitřnosti zabité ovce, potom jej posadili obráceně na osla a do ruky mu dali zvířecí ocas, a takto jej vozili po všech ulicích města. Ale svatý ctihodný mučedník, všechno toto ponížení přijal za slávu pro Krista Boha, dobrosrdečně přijímal toto ponížení a jeho svatá ústa o to více usvědčovali v nepravosti jejich víru a v prolhanosti jejich lživého proroka.
Po tomto ponižování, jej začali mučit a stejně tak jako svatému mučedníku Jakubu perskému (památka 27. listopadu), mu byly nejprve odseknuty sekerou ruce a nohy, jeho svatého těla. Svatý měl, ale svoji mysl obrácenou k Ježíši Kristu, který jej naplňoval silou, aby trpělivě mohl snést tato strašná muka, od hrozných mučitelů. Poté jej mučitelé, ještě živého hodili do hnojiště, kde svatý ctihodný mučedník Gedeon, předal svoji svatou duši do rukou Božích, 30. prosince roku 1818.
Svaté ostatky ctihodného mučedníka, jeho tělo s hlavou, a stejně tak i všechny odseknuté údy, vykoupili zbožní křesťané od muslimů, a se všemi poctami, je pohřbili v chrámu dvanácti Apoštolů v městě Tyrnavos.
Po uplynutí krátkého času, část svatých ostatků mučedníka, byla přenesena do monastýru Karakal, kde se ctihodný věnoval od mladosti duchovnímu boji. Všemohoucí Bůh, si poté přál pro svaté činny a strádání svého služebníka, oslavit jej zázraky, které započaly hojně vycházet, od jeho hrobu, kterýž přinášel mnohá uzdravení, a od jeho svatých ostatků, všem kteří s vírou k němu přicházeli. Svatý ještě za života předpověděl pád svému mučiteli Veli – pašovi, což se i brzy po jeho mučednickém konci stalo. Modlitbami svatého ctihodného Gedeona, Kriste Bože, smiluj se nad námi a spasiž nás. Amen.

(Афонский патерик, или Жизнеописания святых, на святой Афонской горе просиявших)