.jpg)
Svatý Nikolaos z Metsova(památka dle církevního kalendáře 17. května/ dle světského 30. května)
„Jako vojáci přijímají bolesti, které jim působí jejich trýznitelé,“ říká sv. Jan Zlatoústý, „a vypovídají s odvahou před vladaři, stejně tak mučedníci, držící v rukou své hlavy, které jim mučitelé usekli, předstupují bez váhání před Boha, a mají moc jej žádat, oč chtějí…“
Svatý novomučedník Nikolaos, světským jménem Nikolaos Basdanis, který byl známý též jako Vlachonikolaos kvůli svému valašskému původu, se narodil v řeckém městě Metsovo chudým, avšak zbožným rodičům na konci 16. století. Sv. Nikolaos pocházel z malého, ale známého města, jež vynikalo nejen svou krásou, ale bylo též rodištěm mnoha významných řeckých osobností: učitelů, vlastenců, národních buditelů a v neposlední řadě i věhlasných církevních představitelů.
Mladý Nikolaos musel kvůli obtížné sociální situaci své rodiny opustit rodné Metsovo a s ním i teplo rodinného krbu. Odjel do oblasti Thesálie, konkrétně do města Trikala, kde od té doby žil a pracoval v pekárně. Práce to byla náročná a jeho nadřízený byl přísný a nelítostný muž, jelikož to nebyl věřící Řek, ale Turek. I přesto vykonával sv. Nikolaos svou práci pilně, svědomitě a bez odmlouvání.
Tehdejší temná doba turecké nadvlády byla pro věřící řecký lid obtížná a vyžádala si mnohé oběti. Především po neúspěšném výsledku revolučního hnutí v roce 1611 byli křesťané krutě pronásledováni a nuceni konvertovat pod hrozbou mučení k mohamedánství. Z Božího dopuštění opustil svoji víru v Pána Ježíše Krista i sv. Nikolaos a stal se muslimem. Ďábel dokáže vždy nastražit své lstivé pasti, aby odvrátil člověka od spásy…
Nikolaos si však brzy uvědomil, jak velkého hříchu se dopustil, a činil pokání. Vrátil se do rodného Metsova a tam žil v blízkosti své rodiny, zachovávaje všechny ctnostné křesťanské zvyky. Jak se zdá, jeho víra v Krista však nebyla ještě tak pevná, aby odolala dalším svodům pokušitele. Snad to byl také Boží plán, že se Nikolaos opět zřekl své víry a nakonec byl hoden přijmout mučednickou smrt, kterou svůj pád odčinil. Chudé životní podmínky zavedly Nikolaa ještě jednou do Trikaly, kde se tentokrát živil prodejem smolných loučí. Jeden trikalský holič, soused pekaře, u kterého dříve Nikolaos pracoval, se dozvěděl o jeho návratu ke křesťanství, obvinil jej ze zrady islámu a fyzicky jej napadl. Nikolaos, který opět podlehl strachu z mučení, předal holiči všechno své dříví a prosil ho, aby ho nedával k soudu. Holič nakonec souhlasil, ale určil si podmínky: Nikolaos mu musí každý rok až do své smrti odvádět část ze svého zboží. Aby Nikolaos nebyl prozrazen tureckým úřadům, musel slib chtě nechtě dodržet, a proto každoročně odváděl část ze svého zboží tomuto nevěřícímu Turkovi.
Nikolaos znovu činil pokání, nabyl odvahy a pevně se rozhodl, že nebude dále odvádět desátek Turkovi, a bude-li to třeba, za svou víru položí i život. Odjel znovu prodávat dříví do Trikaly, ale Turkovi jeho podíl skutečně neodvedl. Ten, když to zjistil, nemohl tomu nejdříve uvěřit a nadále se pod výhrůžkami domáhal splnění Nikolaova slibu. Nikolaos mu odhodlaně řekl, že mu nic nedluží. Tehdy začal Turek nahlas křičet a svým výstupem přivolal i další muslimy, kteří jej surově zbili a uvrhli do vězení. Od této chvíle začíná velké Nikolaovo martyrium. Nikolaos byl odveden k soudu a obviněn ze zrady islámu. Jakmile dali Nikolaovi možnost, aby se hájil, nebojácně prohlásil: „Jsem křesťan!“ Když viděli jeho neústupnost, snažili se jej zprvu zlákat různými sliby. Nic z toho Nikolaa nezlomilo a opět vyznal svou víru: „Jako křesťan jsem se narodil, jako křesťan také zemřu…!“ Vzteklí muslimové odvedli Nikolaa zpět do vězení, kde jej mučili hladem a žízní a surově bili.
Když byl Nikolaos podruhé předveden k soudu, jeho mučitelé stále věřili, že svůj názor změní a zřekne se křesťanství, aby se vyhnul dalšímu mučení. Sv. Nikolaos však zůstal neoblomný a pevný ve své víře a vyznal, že Kristus je jediný pravý Bůh. Turecký soudce proto vyřkl svůj konečný verdikt: smrt upálením. Uprostřed trikalského trhu byl zapálen velký oheň, na nějž sv. Nikolaa vhodili a za živa jej upálili. Tak odevzdal sv. Nikolaos 17. května 1617 s radostí svou duši Pánu.
Jeden zbožný věřící, hrnčíř, se večer tajně vydal k místu umučení sv. Nikolaa, z jehož těla zbyl jen popel. Hrnčíř si chtěl odnést alespoň světcovu lebku a ukrýt ji u sebe doma, aby nebyla vystavena zneuctění. Muslimové, kteří čekali, až bude celé tělo zpopelněno, mu nejdříve odmítali část ostatků vydat. Když jim však nabídl dostatek peněz, lebku světce mu vydali a on ji odnesl k sobě domů. S bázní ji ukryl ve stěně svého příbytku a nikomu o tom nic neřekl. Zanedlouho hrnčíř zemřel a novým majitelem domu se stal člověk jménem Melandros. Ten, když jednou v noci (bylo právě výročí smrti sv. Nikolaa) vstal z postele, zjistil, že ze stěny vychází jakési světlo. Poté světlo pohaslo, ale Melandros se ve snu dozvěděl, že je zde ukryta hlava svatého mučedníka Nikolaa. Melandros tento vzácný poklad vykopal a předal jej igumenovi slavného meteorského monastýru Varlaam. Nepovažoval se za hodného uchovávat u sebe tuto vzácnou relikvii, a věnoval ji proto poutnímu místu, kde ji mohli uctít i další křesťané.
Všemi ctěný mučedníku Kristův Nikolae, jenž jsi přemohl nepřítele silou svého ducha, my věrní se k tobě nyní obracíme a prosíme: přimlouvej se za nás u všemilostivého Boha, aby se smiloval nad dušemi našimi…
Oběť Nikolaa z Metsova a přirozeně i všech ostatních novomučedníků měla obrovský vliv na další vývoj křesťanství a helénství. Mučednická smrt sv. Nikolaa v roce 1617 výrazně posílila náboženské cítění Řeků podrobených tureckému jhu. Za strašné hrůzovlády Turků začala křesťanská víra nejednou upadat. Po mučednické smrti sv. Nikolaa však došlo k její obnově, křesťané přestali svou víru opouštět a zavládla zbožnost. Přijetí víry v Mohameda znamenalo v první řadě silné poturčení, tzn. ztrátu nejen křesťanské, ale též národní identity. Tak se zlo ještě násobilo. Právě z tohoto důvodu jsou mučedníci za křesťanskou víru nejen hrdinové Kristovy Církve, ale též nebojácní hrdinové svého národa, národní mučedníci. Slova o jejich mučednickém skonu se velmi brzy po jejich smrti stávala poučením pro celý národ.
„Jako vojáci přijímají bolesti, které jim působí jejich trýznitelé,“ říká sv. Jan Zlatoústý, „a vypovídají s odvahou před vladaři, stejně tak mučedníci, držící v rukou své hlavy, které jim mučitelé usekli, předstupují bez váhání před Boha, a mají moc jej žádat, oč chtějí…“
Svatý novomučedník Nikolaos, světským jménem Nikolaos Basdanis, který byl známý též jako Vlachonikolaos kvůli svému valašskému původu, se narodil v řeckém městě Metsovo chudým, avšak zbožným rodičům na konci 16. století. Sv. Nikolaos pocházel z malého, ale známého města, jež vynikalo nejen svou krásou, ale bylo též rodištěm mnoha významných řeckých osobností: učitelů, vlastenců, národních buditelů a v neposlední řadě i věhlasných církevních představitelů.
Mladý Nikolaos musel kvůli obtížné sociální situaci své rodiny opustit rodné Metsovo a s ním i teplo rodinného krbu. Odjel do oblasti Thesálie, konkrétně do města Trikala, kde od té doby žil a pracoval v pekárně. Práce to byla náročná a jeho nadřízený byl přísný a nelítostný muž, jelikož to nebyl věřící Řek, ale Turek. I přesto vykonával sv. Nikolaos svou práci pilně, svědomitě a bez odmlouvání.
Tehdejší temná doba turecké nadvlády byla pro věřící řecký lid obtížná a vyžádala si mnohé oběti. Především po neúspěšném výsledku revolučního hnutí v roce 1611 byli křesťané krutě pronásledováni a nuceni konvertovat pod hrozbou mučení k mohamedánství. Z Božího dopuštění opustil svoji víru v Pána Ježíše Krista i sv. Nikolaos a stal se muslimem. Ďábel dokáže vždy nastražit své lstivé pasti, aby odvrátil člověka od spásy…
Nikolaos si však brzy uvědomil, jak velkého hříchu se dopustil, a činil pokání. Vrátil se do rodného Metsova a tam žil v blízkosti své rodiny, zachovávaje všechny ctnostné křesťanské zvyky. Jak se zdá, jeho víra v Krista však nebyla ještě tak pevná, aby odolala dalším svodům pokušitele. Snad to byl také Boží plán, že se Nikolaos opět zřekl své víry a nakonec byl hoden přijmout mučednickou smrt, kterou svůj pád odčinil. Chudé životní podmínky zavedly Nikolaa ještě jednou do Trikaly, kde se tentokrát živil prodejem smolných loučí. Jeden trikalský holič, soused pekaře, u kterého dříve Nikolaos pracoval, se dozvěděl o jeho návratu ke křesťanství, obvinil jej ze zrady islámu a fyzicky jej napadl. Nikolaos, který opět podlehl strachu z mučení, předal holiči všechno své dříví a prosil ho, aby ho nedával k soudu. Holič nakonec souhlasil, ale určil si podmínky: Nikolaos mu musí každý rok až do své smrti odvádět část ze svého zboží. Aby Nikolaos nebyl prozrazen tureckým úřadům, musel slib chtě nechtě dodržet, a proto každoročně odváděl část ze svého zboží tomuto nevěřícímu Turkovi.
Nikolaos znovu činil pokání, nabyl odvahy a pevně se rozhodl, že nebude dále odvádět desátek Turkovi, a bude-li to třeba, za svou víru položí i život. Odjel znovu prodávat dříví do Trikaly, ale Turkovi jeho podíl skutečně neodvedl. Ten, když to zjistil, nemohl tomu nejdříve uvěřit a nadále se pod výhrůžkami domáhal splnění Nikolaova slibu. Nikolaos mu odhodlaně řekl, že mu nic nedluží. Tehdy začal Turek nahlas křičet a svým výstupem přivolal i další muslimy, kteří jej surově zbili a uvrhli do vězení. Od této chvíle začíná velké Nikolaovo martyrium. Nikolaos byl odveden k soudu a obviněn ze zrady islámu. Jakmile dali Nikolaovi možnost, aby se hájil, nebojácně prohlásil: „Jsem křesťan!“ Když viděli jeho neústupnost, snažili se jej zprvu zlákat různými sliby. Nic z toho Nikolaa nezlomilo a opět vyznal svou víru: „Jako křesťan jsem se narodil, jako křesťan také zemřu…!“ Vzteklí muslimové odvedli Nikolaa zpět do vězení, kde jej mučili hladem a žízní a surově bili.
Když byl Nikolaos podruhé předveden k soudu, jeho mučitelé stále věřili, že svůj názor změní a zřekne se křesťanství, aby se vyhnul dalšímu mučení. Sv. Nikolaos však zůstal neoblomný a pevný ve své víře a vyznal, že Kristus je jediný pravý Bůh. Turecký soudce proto vyřkl svůj konečný verdikt: smrt upálením. Uprostřed trikalského trhu byl zapálen velký oheň, na nějž sv. Nikolaa vhodili a za živa jej upálili. Tak odevzdal sv. Nikolaos 17. května 1617 s radostí svou duši Pánu.
Jeden zbožný věřící, hrnčíř, se večer tajně vydal k místu umučení sv. Nikolaa, z jehož těla zbyl jen popel. Hrnčíř si chtěl odnést alespoň světcovu lebku a ukrýt ji u sebe doma, aby nebyla vystavena zneuctění. Muslimové, kteří čekali, až bude celé tělo zpopelněno, mu nejdříve odmítali část ostatků vydat. Když jim však nabídl dostatek peněz, lebku světce mu vydali a on ji odnesl k sobě domů. S bázní ji ukryl ve stěně svého příbytku a nikomu o tom nic neřekl. Zanedlouho hrnčíř zemřel a novým majitelem domu se stal člověk jménem Melandros. Ten, když jednou v noci (bylo právě výročí smrti sv. Nikolaa) vstal z postele, zjistil, že ze stěny vychází jakési světlo. Poté světlo pohaslo, ale Melandros se ve snu dozvěděl, že je zde ukryta hlava svatého mučedníka Nikolaa. Melandros tento vzácný poklad vykopal a předal jej igumenovi slavného meteorského monastýru Varlaam. Nepovažoval se za hodného uchovávat u sebe tuto vzácnou relikvii, a věnoval ji proto poutnímu místu, kde ji mohli uctít i další křesťané.
Všemi ctěný mučedníku Kristův Nikolae, jenž jsi přemohl nepřítele silou svého ducha, my věrní se k tobě nyní obracíme a prosíme: přimlouvej se za nás u všemilostivého Boha, aby se smiloval nad dušemi našimi…
Oběť Nikolaa z Metsova a přirozeně i všech ostatních novomučedníků měla obrovský vliv na další vývoj křesťanství a helénství. Mučednická smrt sv. Nikolaa v roce 1617 výrazně posílila náboženské cítění Řeků podrobených tureckému jhu. Za strašné hrůzovlády Turků začala křesťanská víra nejednou upadat. Po mučednické smrti sv. Nikolaa však došlo k její obnově, křesťané přestali svou víru opouštět a zavládla zbožnost. Přijetí víry v Mohameda znamenalo v první řadě silné poturčení, tzn. ztrátu nejen křesťanské, ale též národní identity. Tak se zlo ještě násobilo. Právě z tohoto důvodu jsou mučedníci za křesťanskou víru nejen hrdinové Kristovy Církve, ale též nebojácní hrdinové svého národa, národní mučedníci. Slova o jejich mučednickém skonu se velmi brzy po jejich smrti stávala poučením pro celý národ.
Dobrý pastýř č. 10
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.