Životy Svatých

 

Svt. Tichon divotvůrce,

biskup Amathuský (♰ 425)

památka 16. / 29. června

Svatý Tichon, byl synem prostých lidí z města Amathus¹, v jižní části ostrova Kypr. Od dětství byl zasvěcen Bohu, vyrůstal ve zbožnosti a v chrámu sloužil jako čtec.

Otec svatého Tichona byl pekařem. Jednoho dne poslal svého syna do města prodávat chléb, avšak Tichon, který chtěl naplnit slova Evangelia, rozdal ho chudým (Mat 25, 35-40). Když se o tom dozvěděl jeho otec, rozzlobil se. Chlapec mu řekl, že chudým, ten chléb jen zapůjčil a že mu, zato bude dáno jako odměna stonásobně více, neboť takto to slíbil sám Pán. A skutečně, když se vrátili domů, viděli, že stodoly jsou plné pšenice.

Po smrti rodičů, se svatý Tichon veškerého svého majetku vzdal a opustil veškeré světské starosti, aby na sebe vzal jho lehké a sladké (Mat 11, 28–30). Přišel k biskupu, svt. Mnemoniovi ², který, když viděl ctnosti a zbožnost mladého Tichona, rukopoložil ho na diákona a svěřil mu správu nad církevním majetkem a také poučování lidu ve víře. Slovy naplněnými ohněm božské lásky, svatý Tichon odhaloval lži bezbožných a pohanů a mnoho z nich přiváděl ke křtu, za biskupem.

Poté co svt. Mnemonios zesnul v Pánu, rukopoložil svt. Epifanios Kyperský ³, na biskupa města Amathus svatého Tichona. Od toho okamžiku, zářil svatý Tichon jako pravý svícen Kristovy Církve. Jedny přesvědčoval o pravdivosti Evangelia nezvratnými argumenty, jiné pak, přiváděl k víře, pomocí ohromujících zázraků. Vyháněl běsy, uzdravoval nemocné na těle i na duchu, jedním slovem, s pomocí Božské blahodati, která skrze něj působila, učinil nemožné možným.

Svatý byl milosrdný, dveře jeho domu byly otevřeny všem, s láskou naslouchal a plnil žádosti každého, kdo k němu přicházel. Nebál se výhrůžek a mučení, rozhodně a nebojácně vyznával svou víru před pohany.

Protože však někteří pohané, i nadále setrvávali v uctívání falešných bohů, svatý biskup vstupoval do jejich chrámů a svrhával bezbožné modly. S bičem v ruce vyhnal kněžku Artemidy Anthusu, která ho zahrnovala kletbami. Později však i ona poznala, že svatému pomáhá Boží moc, vyznala Krista a přijala svatý křest se jménem Evanthia.

Obdobně, během jednoho velkého soutěžení, které bylo doprovázeno slavností s neslušnými tanci, pohané uspořádali průvod se sochou kyperské bohyně. Když pak procházeli kolem křesťanského chrámu, vyšel z něj svatý Tichon a tuto sochu rozbil. Takto znovu a jasně odsoudil pověry pohanů, až se všichni obrátili k pravému Bohu a přáli být si pokřtěni.

Jindy, poté, co byl Tichon obviněn pohany Kaliciem a Kleopatrou, musel se dostavit před vládce ostrova. Tehdy tomuto světskému vládci odpověděl, že je služebníkem lidumilného Boha a musí se připodobňovat k němu, skrze soucítění se všemi, kteří jsou v temnotě bloudění a lidských omylů, proto jim musí kázat, že je jen jeden pravý Bůh. K tomu svatý Tichon dodal, že s pohany zachází jako s nemocnými lidmi, které mu Pán svěřil k uzdravení, a že je připraven snášet od nich urážky i špatné zacházení, neboť to je jen slabý stín utrpení, které Pán snášel pro naši spásu. Vládce a soudce, byl ohromen klidnou sebedůvěrou svatého a nařídil jeho propuštění a mnoho soudcových pomocníků, kteří byli přítomni u tohoto rozhovoru, se skrze to obrátilo k pravé víře.

Svatý Tichon měl pole, kde zasadil vinohrad. Jednoho dne, krátce před odchodem z tohoto světa, tam svatý Tichon přišel, aby se podíval na vinohradníky při jejich práci, jak prořezávají suché výhonky. Vzal jeden z těchto výhonků, které se už chystali vinohradníci spálit, a obrátil se k Pánu s modlitbou, aby výhonek ožil a předčasně přinesl hojné a sladké plody. Pak ho svatý Tichon vsadil do země a řekl věřícím, že tento zázrak se bude dít vždy, na znamení neustálé, neviditelné přítomnosti jejich pastýře a jeho neustávajících modliteb. Po zesnutí svatého pak každý rok v předvečer jeho svátku, 16. června, hrozny, které byly do té doby, jak je, v tomto ročním období obvyklé, zelené, během celonočního bdění rychle dozrály, staly se tmavými a šťavnatými a během božské liturgie byla jejich šťáva smíchána se svatými dary. Křesťané brali semena těchto hroznů, aby skrze ně požehnali svým vinicím a uzdravovali nemocné.

Když Pán nakonec zjevil Tichonovi den jeho zesnutí, vydal se svatý navštívit rolníky pracující na ječném poli. Ti, když uviděli svého pastýře, přišli si k němu pro požehnání. Tehdy také uslyšeli nadpozemský hlas, který volal svatého do nebeských příbytků. O ​​tři dny později, ten, kdo po mnoho let svou modlitbou pozvedal trpící z lože nemoci, byl sám postižen nemocí. Nehledě na to, utěšoval svou matku, která plakala u jeho hlavy, a připomínal ji, že žijící na zemi, musí doufat pouze ve vzkříšení. Poté, svatý Tichon, k sobě shromáždil své duchovní děti, kněze i věřící a chválil křesťanskou důstojnost těch, kteří se stali Božími a Kristovými, kteří jsou povoláni k tomu, aby Krista následovali a nedali se oklamat pokušením tohoto světa. Po tři dny, byl svatý pastýř na lůžku nemoci.  Po třech dnech, byl v radostí přijat nebeskými zástupy.

Celý Kypr truchlil nad jeho smrtí. Během pohřbu, který s modlitbou doprovázeli všichni kyperští biskupové a kněží za přítomnosti velkého zástupu věřících, tělo svatého Tichona zářilo jasnou září a vydávalo podivuhodnou a blahou vůni.

Svatý Tichon tak, jak to slíbil, neopustil svou pastvu, a i nadále plnil jejich modlitební prosby. Jednu ženu uzdravil z malomocenství a zachránil hluchoněmého chlapce, který byl posedlý běsem. To se stalo následovně. Rodiče dítěte se dlouho modlili za jeho uzdravení v chrámu svatého Tichona, ale jejich prosba nebyla vyslyšena. Přičítali to za vinu sobě a svým hříchům a v zármutku z chrámu odešli. Tehdy se jim zjevil svatý Tichon v podobě kněze a žádal je, aby nezanechávali modlitbu. V tom okamžiku, běs prudce zatřásl chlapcem a se zvoláním z něj vyšel. Křičel: „Ach Tichone! Boží blahosklonnost a přízeň k tobě, mě zahání,“ a dítě začalo hned v tom okamžiku mluvit, klidně a čistě.

Tyto a mnoho dalších zázraků svatý vykonal a koná pro ty, kdo s vírou hledají jeho pomoci. Za takovouto svatost velkého divotvorce Tichona, budiž sláva našemu Bohu, nyní i vždycky až na věky věků. Amen.

__

¹ Amathus – Αμαθούς. Česky též Amathús či Amathounta, pozůstatky tohoto starověkého města se nacházejí na jižním pobřeží Kypru, přibližně 10–12 km východně od centra Limassolu.

² Svt. Mnemonios, biskup Amathuský (♰ IV. stol). Památka 16. / 29. června. Je krátce zmiňován jako předchůdce na biskupském stolci svt. Tichona, biskupa Amathuského, v jeho životopise, který napsal jeho krajan svatý Jan Milosrdný, patriarcha alexandrijský (619), a také v krátkých Životech svatých. Svatý Mnemonius sám rukopoložil Tichona na diákona. Dříve byla jeho památka byla vzpomínána jen v životě svt Tichona, bez určitého data. Nyní je v mnoha současných řeckých pramenech je jeho památka uváděna 16. června spolu s Tichonem, biskupem Amathuským.

³ Svt. Epifanios Kyperský, arcibiskup Salamiský (♰ 403). Památka 12. / 25. května. Narodil se okolo roku 315 v Palestině křesťanským rodičům židovského původu. Už v mladí tíhl k asketickému způsobu života. Studoval v Alexandrii, kde získal velmi dobré teologické vzdělání a také klasické vzdělání, znal pět jazyků (řecký, hebrejský, latinský, syrský a koptský). Později založil monastýr ve svém rodném městě, jehož správu na svých bedrech nesl po třicet let, skrze, co získal pověst svatého. V roce 367 byl zvolen biskupem v Konstanci (jméno, které město Salamis na Kypru získalo na počest císaře Konstantina II. Ten, toto město přestavěl a obnovil, po zemětřeseních). Což byla hodnost, která mu zůstala až do jeho smrti. Jeden z raných církevních otců a učitel Církve, proslulý svými zápasy a boji s herezemi. Jeho názory a přesvědčení, byly ovlivněny askety Egypta a Palestiny v čase zápasu Církve s arianismem, v němž měl aktivní účast. Přestože byl biskupem, žil v tom nepřísnějším odříkání pravého mnicha. Zesnul v roce 403 na cestě po moři, z Konstantinopole na ostrov Kypr.