Životy Svatých

 

Ctihodný Petr Athoský (♰ 734)

památka 12. / 25. června

Původem Řek a povoláním voják. Byl velitelem císařské armády a žil v Konstantinopoli. V roce 667, během války se Araby, byl Petr zajat a uvězněn v pevnosti města Sámarrá (dnešní Irák). Petr byl dlouhou dobu vězněn a prosil Boha, aby ho vysvobodil z vězení a odvedl do nějaké pouště, kde by svůj život zasvětil modlitbě. Ve vězení začal dodržovat přísný půst, vroucně se modlil, a zvláště pak prosil o přímluvu u Boha, svatého Mikuláše Divotvůrce.

Jednou, se mu ve snu zjevil sám svatý Mikuláš a poradil mu, aby volal o pomoc svatého Simeona Bohopříjemce. O něco později se mu svatý Mikuláš se mu ve snu zjevil znovu a povzbudil ho k trpělivosti a naději. Napotřetí, se mu pak zjevil spolu se svatým Simeonem Bohopříjemcem. Ten se dotkl Petrových řetězů svou holí a železo se roztavilo jako vosk, dveře vězení se otevřely a Petr se náhle objevil na poli za městem. Svatý Simeon Bohopříjemce se stal poté neviditelným a svatý Mikuláš doprovodil svatého Petra k hranicím řeckých zemí. Poté, co mu svatý Mikuláš připomněl jeho slib zasvětit život modlitbě, se také stal neviditelným.

Poté se Petr vydal na cestu do Říma, aby se poklonil hrobu svatého apoštola Petra. V chrámu svatého Petra při nedělní liturgii, pak papež, dle zjevení od svatého Mikuláše, které se mu dostalo, poznal mezi lidmi Božího vyvolence. Papež mu řekl: „Petře, který jsi přišel z řecké země a kterého svatý Mikuláš osvobodil z vězení ve městě Sámarrá, pojď ke mně“. Petr předstoupil před papeže a ten ho postřihl na mnicha se jménem svatého, nejpřednějšího z apoštolů Petra, přímo u jeho hrobky. Poté jej papež poučoval pravidlům mnišského života. Následně ho se svým požehnáním poslal na cestu, kamkoli by ho Bůh, ráčil poslat.

Ctihodný Petr, nastoupil na loď, aby se vrátil na Východ. Během cesty na lodi, se mu ve snu zjevila Přesvatá Bohorodice se svatým Mikulášem. Matka Boží, mu řekla, že pro něj vybrala za místo jeho neustávající modlitby, Svatou horu Athos. Do té doby, Petr o této hoře vůbec neslyšel. Po vylodění na hoře Athos, se Petr usídlil v jeskyni, kde strávil padesát tři let v neustálé modlitbě a surovém odříkání. Zápasil s hladem a žízní, horkem a mrazem, aniž by viděl nějaké lidi. Jeho oblečení se rozpadlo, narostly mu vlasy a vousy, které jeho tělo pokryly na místo šatů.

Poté, co prošel prvními těžkými zkouškami před Bohem, začal mu Boží anděl každých čtyřicet dní nosit chléb. Několikráte, se mu zjevil ďábel v podobě anděla, ale ctihodný Petr jej poznal a zahnal ho znamením kříže a jménem Přesvaté Bohorodice.

Až rok před smrtí ctihodného, jej našel lovec, který na hoře Athos lovil jeleny. Když lovec spatřil ctihodného Petra, vyděsil se a začal utíkat. Ctihodný ho, ale zastavil a pověděl mu o svém životě.

Udivený lovec děkoval Bohu za to, že ho považoval za hodného takovéhoto setkání. Když lovec viděl jeho Bohu milý život, žádal jej, aby i jeho naučil oddanosti Bohu a požádal ctihodného o dovolení zůstat s ním. Ctihodný Petr mu však řekl, aby se vrátil domů, tam rozdal svůj majetek chudým a započal ve své domovině s duchovním zápasem. A za rok, když budeme mít stejnou horlivost a žízeň po Bohu, může za ním znovu přijít. Přitom mu také zakázal mluvit o setkání s ním.

Za rok, se lovec vrátil, spolu se svým bratrem, který byl posedlý běsem a dalšími společníky. Když vstoupili do jeskyně ctihodného Petra, uviděli, že již odešel k Bohu. Tehdy s hořkými slzami, vyprávěl lovec svým společníkům o životě ctihodného. Jeho bratr, který se dotkl těla svatého, byl v tom samém okamžiku uzdraven ze své nemoci.

Ctihodný Petr zesnul v roce 734. Jeho svaté ostatky byly nejprve uloženy na hoře Athos. Během ikonoborectví však byly ukryty a v roce 969 přeneseny do thrácké vesnice Photokami.

Jméno ctihodného Petra Athoského je spojeno se zjevením a svědectvím Matky Boží o jejím údělu ¹, Svaté hory Athos, o které řekla: „Hle, toto je můj úděl, od Syna mého a Boha mého! Boží milost tomuto místu a těm, kdo na něm zůstávají s vírou, bázní a v přikázáních mého Syna. S nevelkou péčí pro ně bude všeho hojně na této zemi, na tomto místě obdrží nebeský život a milosrdenství mého Syna zde bude přebývat až do konce věku a já tu budu horlivou přímluvkyní před svým Synem, za místo toto a za ty, kteří zde budou přebývat“.

________________

 

¹ Úděl Matky Boží. Takto je v pravoslavné tradici, nazývána Svatá hora Athos. V roce 44 po Kristově Narození, když začal židovský král Herodes Agrippa pronásledovat křesťany, dal setnout hlavu svatého apoštola Jakuba, bratra apoštola Jana Theologa a také uvěznil apoštola Petra. Svatí apoštolové, se svolením Matky Boží, uznali, že je lepší Jeruzalém opustit. Ještě předtím se, ale rozhodli losem určit, kdo by měl, do které země jít kázat Evangelium. Matka Boží, takto losem získala zemi Ibérii (Ibérie – antický a byzantský název dnešní Gruzie საქართველო). Když už byla Matka Boží připravena vyrazit na cestu, zjevil se jí anděl Boží a přikázal ji, aby zůstala v Jeruzalémě. Anděl Boží jí slíbil, že její úděl se naplní v pravý čas. Potom Matka Boží zavolala apoštoly Ondřeje a Šimona, kterým předala svůj zázračný obraz k požehnání Ibérie. Údělem Matky Boží se nakonec stala Svatá hora Athos. Stalo se to takto. Když Matka Boží chtěla odjet na ostrov Kypr, aby navštívila svatého Lazara, zvedl se při plavbě na moři silný vítr. Bouře pak loď zanesla k břehům hory Athos, tehdy obývané pohany. Přesvatá Panna v tom spatřila znamení Boží vůle, kdy tento poloostrov jí byl dán, jako její úděl na zemi. Matka Boží vystoupila na břeh a začala hlásat pohanům učení Evangelia. Mocí svého kázání a četnými zázraky, obrátila místní obyvatele ke Kristu. Než opustila Athos, Matka Boží požehnala lidu a řekla: „Hle, toto je můj úděl, od Syna mého a Boha mého! Boží milost tomuto místu a těm, kdo na něm zůstávají s vírou, bázní a v přikázáních mého Syna. S nevelkou péčí pro ně bude všeho hojně na této zemi, na tomto místě obdrží nebeský život a milosrdenství mého Syna zde bude přebývat až do konce věku a já tu budu horlivá přímluvkyně před svým Synem, za místo toto a za ty, kteří zde budou přebývat."