neděle 2. listopadu 2025

 

Ctihodný Gerasim Nový, Kefalonský (1579)

památka 16. / 29. srpna, 20. října / 2. listopadu, v den přenesení jeho svatých ostatků a ve Sboru všech ctihodných a bohonosných Otců Svaté Hory Athoské

Svatý Gerasim, žil v XVI. století. Pocházel z rodiny Notaras, z mocného a vlivného rodu, který žil na Peloponésu. Jeho zbožní rodiče dbali na to, aby jejich syn studoval Písmo svaté již od útlého věku, a Gerasim sám, pro to projevoval zvláštní horlivost.

Když dospěl, opustil svůj rodný dům i svou vlast a odešel na ostrov Zakynthos, ze kterého, pak procestoval celé Řecko. Z Thesálie se vydal k Černému moři, potom do Konstantinopole, k Marmarskému moři a Chalkedonu. Kdekoli se nacházel, všude hledal ty, kdo byli v pravdě bezúhonní a dokonalí v asketickém životě. Ty, kdo ho mohli naučit té samé bezúhonnosti a dokonalosti v duchovním životě.

Nakonec, svou duchovní cestu završil na Svaté hoře Athos. Gerasim, stejně jako pracovitá včela, sbíral nektar z květů ctností, od mnohočetných duchovních asketů, aby ve svém srdci, vytvořil med čistoty. Právě tam, složil i mnišské sliby a s velkou horlivostí se oddal ctnostem mnišského života: dlouhému půstu, nočnímu bdění, kajícným slzám v naprostém duchovním pokoji a čistotě srdce, s povznesením mysli k Bohu.

Po několika letech, pak Athos, s požehnáním starců opustil a odešel do Jeruzaléma, aby se poklonil svatým místům. Kromě Palestiny, navštívil ještě Svatou horu Sinaj, Egypt a Sýrii. Poté se znovu vrátil do Jeruzaléma, kde nějaký čas měl poslušenství toho, kdo v chrámu Božího hrobu, zapaloval kadidelnice.

Jeruzalémský patriarcha Germanos (1537–1579), jej vysvětil nejprve hypodiákona, poté na diákona a nakonec na kněze. Rok sloužil jako jeromonach u Božího hrobu a dalších dvanáct let, zůstával ve službách patriarchy, pokračujíce přitom i ve svém neviditelném boji askety. Jednou, se Gerasim odebral k tomuto duchovnímu boji, i do Jordánské pouště, kde strávil čtyřicet dní, v půstu a modlitbě. Aby se skrze to, připodobnil k Pánu (Matouš 4,2), poté se znovu vrátil do služby u Božího hrobu.

Za nějaký čas, pak svaté město Jeruzalém opustil a pokračoval ve své duchovní pouti. Znovu pobýval na Svaté hoře Sinaj, pak odešel do Alexandrie, prošel celý Egypt, následně zamířil do Antiochie a Damašku. Odtud Gerasim cestoval po moři na Krétu a nakonec se vrátil na Zakynthos, kde se usadil v odlehlé jeskyni.

V samotě jeskyně, žil pět let, jedl přitom pouze syrovou zeleninu bez chleba a soli. Přestože bylo jeho obydlí jen těžko dostupné, našlo ho mnoho zbožných věřících, kteří spěchali, aby přijali jeho požehnání a poučení. Avšak ctihodný asketa, varován hlasem poučení svatých otců, který jasně říká, že pro mnicha, jsou nejvíce nebezpečné, chvála a sláva, se rozhodl, vyrazit znovu na cestu.

Při hledání nového útočiště, se usadil na ostrově Kefalonia v malé jeskyni, kde potom prožil okolo šesti let. Ale tak, jako se rozsvícená lampa nestaví pod nádobu, ale na svícen, aby svítila všem (Mat 5, 14-16), byly nyní ctnosti svatého, zjeveny zraku věřících. To však, zbavilo Gerasima možnosti nacházet útěchu ve svaté samotě. Uchýlil se proto na jiné, ještě opuštěnější místo. Boží Prozřetelnost, jej zavedla na místo zvané Omala. Tam, okolo roku 1560, v blízkosti vesnice Valsamata, našel ctihodný Gerasim starý chrám zasvěcený, Matce Boží, jejímu svátku Zesnutí.

Na tomto místě, které věřící nazývali Jeruzalém, byl už kdysi dříve monastýr. Chrám, společně s věřícími, tam začal obnovovat kněz Georgios Valsamos. Tento kněz, pak chrám i s okolními pozemky, daroval ctihodnému. Řekl mu: „učiň s ním, co je potřebné, pro obnovu a slávu Boží. Proměn jej v mužský nebo ženský monastýr, tak jak uznáš ty za vhodné. Vše ke slávě Boží, ke chvále a památce těch, kteří ho obnovili, a všech křesťanů“. Ctihodný Gerasim, poté dovršil obnovu tohoto chrám a nazval to místo Nový Jeruzalém. Začal tam žít a pokračovat ve svém duchovním zapase. Chtěl na tom místě, strávit zbytek svého života v modlitbě a samotě, nakonec byl však přinucen zbožnými věřícími, aby se jim stal učitelem a rádcem v duchovním životě.

Když ctihodný uviděl upřímnou prosbu ostrovanů, sklonil se před jejich přáním, pohnut Božskou láskou, majíce přitom oporu ve slovech svatého apoštola, který ve svých listech říká: „Nikdo ať nemyslí sám na sebe, nýbrž ať má ohled na druhého!“ (1. Kor 10,24).

Kolem Gerasima, se pak také shromáždily zbožné ženy, které si ho zvolily za svého učitele a duchovního otce a přáli si jako on, vzdát se všeho světského, žít mnišský život, v půstu, modlitbě a odříkání. Ctihodnému, se dostalo Boha ujištění, že nyní, už nadešel čas, aby měl učedníky, a tak byl roku 1561, založen ženský monastýr, který přetrvává do dnešních dnů.

Za svůj bohabojný a zbožný život, dostal ctihodný Gerasim, od Pána dar činění mnohých zázraků. Jejich počátek, se udál, když přišlo období bez dešťů, po kterém následovalo i dlouhé období sucha.

Obyvatelé ostrova, za ním tehdy přišli s velkým zármutkem a prosili ctihodného, aby uprosil Pána, kterého zajisté oni zarmoutili a rozhněvali svými hříchy, aby jim seslal déšť. Gerasim, pro svou pokoru, dlouho odmítal, toto velké dílo, které převyšovalo jeho síly. Sám sebe, nazýval velkým hříšníkem před Bohem, který nemá tu smělost před Nebeským stvořitelem o cokoli prosit.

Avšak obyvatelé ostrova, kteří znali jeho odříkavý a zbožný život, ho se slzami prosili, aby neskrýval blahodať, kterou mu dal Bůh, a nezatajoval velikost Božích darů, skrze které, se oslavuje Nebeský Otec. Ctihodný, když viděl slzy lidí a soucítil s jejich zármutkem, poklekl a obrátil se k Bohu s něžnou a pokornou modlitbou. Prosil Ho, aby zjevil své milosrdenství a nezahubil zcela své stvoření, ale aby se nad ním slitoval a seslal na zem oživující déšť. Všemohoucí Bůh neodmítl modlitbu spravedlivého muže a z mraků na vyprahlou zemi, se vylil hojný déšť, a tímto svým milosrdenstvím, rozradostnil srdce zarmoucených lidí. Kromě tohoto zázraku, ctihodný svou modlitbou k Bohu, uzdravoval různé nevyléčitelné nemoci a vyháněl nečisté duchy, kteří žili v lidech.

Neustávajíce v modlitbě a půstu, sloužíce Bohu, pomáhajíce lidem, dožil se úctyhodného stáří. A když se přiblížil, ke konci svých dní, o kterém byl zpraven předtím Bohem, pozval k sobě, všechny duchovní dcery, aby jim svěřil poslední poučení. Dal jim požehnání a pronesl nad nimi svou poslední modlitbu. Poté, jeho svatá duše 15. / 28. srpna ¹, roku 1579, pokojně a tiše, ve věku 71 let, odešla k Pánu.

Dva roky po zesnutí ctihodného Gerasima, v roce 1581, bylo nutné přenést jeho svaté ostatky, na jiné místo. V té době, byl na ostrově Kefalonia, kvůli církevním záležitostem, představený Konstantinopolského patriarchy Jeremiáš, s jehož požehnáním, začaly sestry monastýru, po celonočním bdění otevírat hrob ctihodného.

Když pak byla s modlitbou a zpěvy žalmů, hrobka svatého Gerasima otevřena, všichni, včetně představeného konstantinopolského patriarchy, spatřili čestné tělo svatého Gerasima celé a nepoškozené, bez sebemenší stopy tlení. Navíc přitom, z něj vycházela blahá vůně. V tu samou chvíli, událo se i mnoho zázraků od svatých ostatků ctihodného. Tyto zázraky a divy, nepřestávají proudit z uzdravujícího hrobu Božího služebníka, dodnes.  

Ctihodný Gerasim, se stal ochráncem ostrova Kefalonia, obráncem jeho obyvatel a mocným přímluvcem před Pánem.

Obzvláště, je obdařen mimořádnou mocí uzdravovat posedlé, kteří jsou k jeho ostatkům přinášeni z celého Řecka. Díky jeho záštitě ² se na ostrově Kefalonia, který byl po staletí okupován Italy, zachovalo Pravoslaví.

______________

 

¹ Protože se však toto datum, shoduje se svátkem Zesnutí Přesvaté Bohorodice, byla hlavní oslava památky ctihodného, přesunuta na 20. října / 2. listopadu, na den přenesení jeho svatých ostatků.

² Ctihodný starec Paisij Svatohorec ( 1994), k tomu říkal: „Protože, Korfu, Kefalonia a Zakynthos jsou blízko Itálie, mohlo by se stát, že lidé, by se mohli nechat, snadno unést římským katolicismem. On však (Bůh), postavil proti tomu jako hráz, svatého Spyridona, svatého Gerasima a svatého Dionýsia“. Na řeckém ostrově Korfu (Kerkyra), se nacházejí svaté ostatky svt. Spiridona, biskupa Trimithuntského ( 348), na ostrově Kefalonia, svaté ostatky ctihodného Gerasima Nového, Kefalonského ( 1579), a na ostrově Zakynthos, svaté ostatky svt. Dionýsia Zakynthoského ( 1622), které do dnešních dní projevují Božskou moc, záštitu a podivuhodné zázraky.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.