Životy Svatých

 

Svt. Parthenios, biskup Radovisdiouský (♰ 1777)

památka 21. července / 3. srpna

 

Svatý Parthenios se narodil na počátku osmnáctého století, ve vesnici Vatsounia v Thesálii, v oblasti, která zůstala během turecké okupace Řecka pro Turky nedostupná a kde byla vždy silná pravoslavná víra. Jeho rodiče byli zbožní pravoslavní křesťané, kteří žili prostým životem rolníků, starajíce se o půdu a zvířata.

Už jako mladík, se svatý vydal do místního monastýru, aby tam přijal mnišství. V monastýru žil zbožným životem, v neustálé modlitbě, půstu, odříkání a ve zpěvu společných modliteb při chrámových bohoslužbách. V monastýru, měl mnišské poslušenství, starat se o zvířata, ve kterém vynikal.

Jako zářící příklad zbožnosti a pokory, pak byl rukopoložen na kněze. Nakonec byl také vybrán, aby se stal biskupem Radovisdiouské eparchie, v oblasti Arta (tato eparchie, dnes už neexistuje, od roku 1830, se stala součástí metropolie Arta). Odhaduje se, že před rokem 1854 měla eparchie Radovisdiou na 830 rodin a 9 chrámů.

Parthenios jako biskup sloužil potřebám věřícího lidu s láskou a pokorou, nijak však přitom nezměnil svůj odříkavý způsob života a nepřestal žít v přísném půstu a neustálé modlitbě.

Jako jeden příklad jeho lásky k bližním, byl ten, když se Parthenios dozvěděl, že poblíž, žil chudý muž, který měl pět dětí. Tento muž měl kus půdy, na kterém bylo mnoho velkých a malých kamenů, a protože byl nemocný, nemohl tyto kameny odstranit a pořádně obdělat půdu, aby tak zajistil potřebnou obživu pro svou rodinu. Když se o tomto tedy dozvěděl svatý Parthenios, začal každou noc o půlnoci přicházet na pole a odstraňoval tam kamení z půdy toho chudáka. Jediné světlo, co měl, mu poskytoval měsíc. Za nějaký čas, si však ten chudák všiml, že někdo přichází, odstraňuje kameny a čistí půdu. Jednoho večera proto hlídal své pole a uviděl biskupa Parthenia, jak je to on, kdo čistí jeho pole. Když biskup zjistil, že ho uviděl, nařídil tomu muži, aby o tom nikomu nic neřekl. Celé pole, bylo nakonec zbaveno velkých i malých kamenů, a díky pomoci svatého, bylo připraveno dávat svou úrodu.

Svatý Parthenios nejenže velmi miloval Boha a své bližní, ale od mládí miloval i zvířata. Podle místní tradice, v letních měsících svatý opouštěl vesnici a odcházel do míst, kam přicházela stáda, aby se napojila. Tam pak seděl ve stínu stromů, pozoroval zvířata, žehnal jim a modlil se za ně. Někdy se o zvířata staral, stejně jako když byl mnichem. Pastýře zvířat, považoval za obzvláště požehnané, neboť to byli oni, kdo jako první dostali požehnání blahé zvěsti od andělů o vtělení Krista a slyšeli andělský zpěv: „Sláva na výsostech Bohu“. Svatý Parthenios mnohokrát uzdravoval krávy a ostatní zvířata z nemocí, svými modlitbami, a proto i dnes je považován za ochránce domácích zvířat.

Podle místní církevní tradice, když svatý Kosma Etolský (♰ 1779) navštívil tato místa, tak se setkal se svt. Partheniem a dodnes vesničané ukazují na místo, kde se tito dva svatí setkali. Poté, co probírali různé záležitosti, šli spolu do monastýru Rovelista - Ιερά Μονή Παναγίας της Ροβέλιστας, ve kterém byla škola provozovaná mnichy a která měla i velkou knihovnu. Tato knihovna, byla později zničena Turky. Sám monastýr, byl po svém zničený obnoven v šedesátých letech XX. století.

Světitel a divotvůrce Parthenios zesnul v Pánu roku 1777. Ohledně jeho zesnutí, jsou dvě tradice. Jedna říká, že zemřel jako mučedník, druhá pak, že zemřel v pokoji 21. července / 3. srpna 1777 ve vesnici Velentziko. Jeho ostatky, byly poté uloženy za svatým prestolem chrámu svatých nezištníků.

Po uplynutí třiceti pěti let, byl jeho hrob odkryt, když na stejném místě, měl být pohřben nástupce svatého Parthenia, biskup Kallinikos. Když byl jeho hrob otevřen, vznesla se z něj blahá vůně do nebe a z oblaků na nebi, začaly padat jemné krůpěje deště. Pro všechny přítomné, to bylo nebeské znamení jeho svatosti. Jeho ostatky poté byly umístěny do svatého oltáře chrámu svatých nezištníků.

Zvěsti o tomto zázraku, se rozšířili mezi věřícími, až musel Konstantinopolský patriarcha rozhodnout, kde se mají svaté ostatky tohoto světitele a divotvůrce nacházet.

Patriarcha rozhodl, že hlava svatého zůstane obyvatelům ve vesnici Velentziko a zbytek svatých ostatků světitele, bude na místě narození svatého. Ostatky svatého, pak byly nakonec rozděleny na mnoho míst, včetně monastýru sv. Řehoře na Svaté Hoře Athos.

Když v roce 1854 započalo povstání proti Turkům, byl během této doby zničen i první bohoslužebný text k úctě svatého, hlava svatého, však byla zachráněna. V roce 1939 igumen monastýru svatého Bessariona Dousikou - Ιερά Μονή του Αγίου Βησσαρίωνα, ή “Δούσικο”, kde velmi ctí svt. Parthenia a kde se nachází mnoho jeho svatých ostatků, nechal napsat nový bohoslužebný text k úctě svatého, kterou napsal blažený hymnograf, mnich Gerasimos Mikrojannanitis (μοναχός Γεράσιμος Μικραϒιαννανίτης ♰  1991), a byla vydána v roce 1971.

Dodnes je připisováno svatému Partheniovy mnoho zázraků a on nadále pomáhá všem, kteří k němu s vírou přibíhají.