Životy Svatých

 

Svatý mučedník Polychronius, biskup babylonský,

presbyteři Parmenius, Helimenas, a Chrysotelus,

diákoni Lukáš a Mocius,

mučedníci Abdon a Sennen knížata perská

a s nimi umučení Olympius a Maximus (♰ 251)

památka 30. červenec / 12. srpen

Polychronius, biskup babylonský, stejně jako presbyteři Parmenius, Helimenas, a Chrysotelus, diákoni Lukáš a Mocius, mučedníci Abdon a Sennen knížata perská a s nimi umučení Olympius a Maximus, přijali svá strádání v III. století během pronásledování křesťanů za císaře Decia (249–251).

Poté, co Decius porazil Peršany a zmocnil se jejich země, našel tam mnoho křesťanů a začal je pronásledovat. Biskup Polychronius, jeho presbyteři Parmenius, Helimenas, a Chrysotelus, a diákoni Lukáš a Mocius, byli zajati a předvedeni před císaře. Na Deciův rozkaz obětovat modlám, svatý Polychronius směle odpověděl: „Přinášíme sebe jako oběť našemu Pánu Ježíši Kristu, ale nikdy se nebudeme klanět vašim nicotným modlám, které vytvořily lidské ruce“. Poté, byli tito vyznavači, uvrženi do vězení.

Při druhém výslechu, svatý Polychronius už jen stál a mlčel. Decius tehdy kněžím řekl: „Váš vůdce už oněměl“. Svatý Parmenius, mu na to namítl: „Svatý biskup neoněměl, ale nechce poskvrnit své čisté rty a házet perly před svině“ (Mat 7, 6).

Za takováto slova, byl svatému Parmeniovi vyříznut jazyk, ale i přes to se obrátil ke svatému Polychroniovi a jasně řekl: „Modli se za mě, Otče, vidím na tobě Ducha Svatého“.

Na Deciův rozkaz začali svatého biskupa Polychronia bít kamenem přes ústa až mučedník zemřel. Jeho čestné tělo bylo pohřbeno poblíž městských hradeb dvěma perskými knížaty, Abdonem a Sennenem, kteří byli tajnými křesťany.

Decius se brzy vydal do města Korduena a nařídil, aby sebou vzali i tři kněze a dva diákony. Když došli na místo, znovu se snažili donutit mučedníky obětovat modlám, ale svatý Parmenius, navzdory svému vyříznutému jazyku, hlasitě a rozhodně, za všechny odmítl obětovat modlám.

Decius, domnívaje se, že svatý Parmenius mluví bez jazyka pomocí nějakého kouzla, nařídil zesílit mučení a pálit vyznavače ohněm. V té chvíli se ozval Hlas z nebe: „Pojďte ke mně, pokorní srdcem“. Decius považoval tento hlas, opět za dílo nějakého kouzla a nařídil mučedníkům useknout hlavy.

Perská knížata Abdon a Sennen, pak v noci těla mučedníků ukradli a pohřbili je ve své vesnici poblíž Korduen. Toto bylo následně oznámeno Deciovi. Knížata byla zajata a předvedena před císaře. Ten, když viděl jejich rozhodnost a statečnost při vyznání Krista, nařídil, aby svatá knížata uvěznili. Svatí se tomu však radovali a oslavovali Boha za takovýto osud.

Téhož dne, byli k Deciovi přivedeni jako křesťané další dva Peršané, Olympius a Maximus. Za smělé vyznání víry v Krista, byly těmto svatým mučedníkům, po krutém trýznění setnuty hlavy mečem. Jejich těla ležela pět dní nepohřbena, ale na šestý den, přišli křesťané tajně v noci a jejich ostatky pohřbili s úctou.

Když se Decius vrátil do Říma, vzal tam sebou v řetězech i knížata Abdona a Sennena. V Římě si Decius zavolal pohanského kněze a svatým nařídil, aby obětovali bohům, za to jim slíbil svobodu a všeliké pocty. Svatí mučedníci mu na to odpověděli: „My jen sami sebe přinášíme za oběť našemu Bohu Ježíši Kristu, svým bohům si přinášej oběť sám“. Decius je poté odsoudil k sežrání divoké zvěři. Vypustili na ně lvy a medvědy, ale žádné ze zvířat, se svatých mučedníků nedotklo, jen si jim lehly k nohám. Abdon a Sennen, byli poté rozsekáni meči. Jejich těla, potom ležela po tři dny před modlou, aby zastrašila křesťany. V noci pak tajný křesťan jménem Cyrenius vzal těla mučedníků a pohřbil je ve svém domě. Svatí mučedníci Abdon a Sennen, přijali svá mučení v roce 251. Jejich ostatky jsou uloženy ve chrámu svatého Marka v Římě.