Životy Svatých

Svatý blažený Lavrentij,

blázen pro Krista – jurodivý, Kalužský (♰ 1515)

10. / 23. srpna, památka jeho zesnutí

 

Svatý Lavrentij – Vavřinec, pocházel z bojarské rodiny a žil ve městě Kaluga, na přelomu XV. a XVI. století, za vlády knížete Simeona Ivanoviče.

Lavrentij se zřekl světské marnivosti, a vydal se úzkou cestou (Mat 7, 13 - 14), bláznovství pro Krista a svým životem zjevoval evangelní přikázání (1. Kor 1, 21). Na sobě nosil pouze rubachu – dlouho košili a přes ni kožený plášť, v zimě i v létě chodil bos. Většinu času oddával modlitbě u dveří chrámu Kristova Narození, který stál na kopci, jednu verstu od města. Nedaleko od tohoto chrámu, si pak tento svatý jurodivý, postavil i chýši. Když přicházel do města, pomáhal svou horlivou modlitbou mnohým nemocným a nešťastným, a bylo mu dovoleno vstupovat i na knížecí dvůr. Protože k Lavrentijovi, neustále přicházeli věřící a prosili ho o modlitby, vykopal si z chrámu tunel až do své chatrče, aby mohl projít, aniž by ho po cestě někdo viděl. Svým sebezapřením povznesl ducha svého tak, že se proslavil jedním velkým zázrakem ještě za svého života.

V roce 1512, bylo Kalužské knížectví, napadeno krymskými Tatary. Vedeni chánem Mengli I. Garajem, zpustošili Kalužskou zemi a města Beljov, Alexin a Vorotynsk.

Kalužský kníže Simeon Ivanovič, se jim vydal vstříc jen s malým vojskem. Brzy se proto ocitl ve velkém nebezpečí, odříznut od svého lidu a obklíčen Tatary. Svatý Lavrentij, který se v té době nacházel v knížecích komnatách, tehdy náhle zvolal: „Dejte mi moji sekeru, protože psi napadli knížete Simeona a já mu půjdu na pomoc!“ Za několik málo okamžiků, se najednou ukázal hned vedle knížete, máchal sekerou a křičel: „Neboj se!“ Převaha v bitvě začala přecházet na stranu Rusů a ti nakonec potom Tatary zdolali.

Poté, co vykonal mnoho zázraků, odevzdal blažený Lavrentij 10. srpna 1515, svou duši Pánu. Svatý jurodivý, byl pohřben v chrámu, ve kterém se tak často modlil. Na žádost knížete Simeona Kalužského, byl pak u tohoto chrámu založen monastýr, který byl nejprve nazván v čest svátku Kristova Narození, stejně jako i chrám, později, byl nazýván monastýr svatého Lavrentija.

Po smrti blaženého Lavrentija, blázna pro Krista, bylo zaznamenáno několik zázraků, spojených s tímto podivuhodným služebníkem Božím. Jeden z nich pochází z roku 1621. Jednalo se o uzdravení ochrnutého bojara Kologrivova. Ten nemohl hýbat rukama, nohama, ani jazykem. Do chrámu byl přinesen a položen blízko schrány svatého Lavrentija. Během zpěvu molebnu, když se četlo evangelium, tento ochrnutý promluvil, zvedl pravou ruku a přežehnal se s ní, znamením kříže. Potom vstal, přistoupil ke schráně a políbil ji. Na konci molebnu už mluvil a byl zdravý jako dříve.

U svatých ostatků blaženého Lavrentija, byl uzdraven jeden posedlý a dvě slepé dívky.

V roce 1641, byl ke schráně tohoto spravedlivého, přinesen syn kalužského měšťana. Ten byl nemocný na nohy a jeho dobrý otec ho sám přinesl do chrámu. Tam se nemocný uzdravil a mohl odejít sám domů.

Tento a mnohé další zázraky, učinil milostivý Bůh, na přímluvy blaženého Lavrentije.

 

Raduj se, blažený Lavrentiji, Kalužský divotvůrce!