Životy Svatých

 Svatí mučedníci, Agapius, Publius, Timolaos, Romulus, dva Dionýsiové a dva Alexandři

(♰ 303)

památka 15. / 28. března

Tito svatí mučedníci žili za vlády císaře Diokleciána. Agapius pocházel z Gazy, Timolaos z pobřeží Černého moře (Pontos Euxeinos), oba Dionýsiové z Trippolisu Fénického, Publius a oba Alexandrové z Egypta a Romilus byl hypodiákonem církve ve městě Diospolis v Palestině.

Všichni přijali mučení v Cesareji Palestinské, z příkazu vládce Urbanuse, v čase probíhajícího pronásledování křesťanů.

Tehdy byl vydán výnos, všem zemím a městům, který nařizoval i křesťanům, aby se také oni, poklonili pohanským modlám a přinesli jim oběti.

U příležitosti pohanského svátku, který se tehdy konal, se v Cesareji připravovala podívaná pro lid, který se shromáždil ze všech míst země. Křesťané, byli na této slavnosti drženi v řetězech a připravováni k mučení v aréně. Všichni Řekové, kteří tam byli, se shromáždili, aby sledovali tuto podívanou.

Nejprve, byl po mnoha mučeních upálen svatý mučedník Timotheus. Poté, byl svatý mučedník Agapius a svatá mučednice Thekla vydáni k sežrání divoké zvěři (jejich památka je 19. srpna / 1. září).

Zatímco se odehrávala tato krvavá podívaná, šest odvážných křesťanských mladíků: Publius, Timolaos, Romilus, oba Alexandrové a Dionýsios, hořící horlivostí pro Krista, si společně svázali své ruce, na znamení, že si přejí trpět pro Krista a že z lásky k němu, jsou připraveni jít na oheň a nechat se i sežrat divokou zvěří.

Rychle se přiblížili až k samému středu hledistě, zastavili se před vládcem Urbanusem a hlasitě před ním zvolali: „Jsme křesťané!“

Urbanus, který viděl, že to jsou ještě mladíci, je nechtěl dát zabít, ale začal je slovy napomínat, aby projevili úctu modlám a nezahubili sebe sama, ještě teprve na počátku svého mládí a života. Když neměl, se svými slovy u mladíků úspěch, nařídil, aby je dali do vězení.

Za několik dní, pak byl připočten k těmto vězňům pro Krista ještě Agapius, muž čestný a známý mezi křesťany. Neboť i on s velkou smělostí, přede všemi, vyznával jméno Ježíše Krista, a vytrpěl již proto, mnoho různých mučení.

Do vězení, byl vzat společně se svým služebníkem Dionýsiem a uvězněn spolu se šesti již zmíněnými svatými mladíky, takže jich nyní bylo osm mučedníků.

Dlouhý čas, byli tito svatí mučedníci drženi ve vězení a mnohokráte, byli různými způsoby mučeni, Krista se však nezřekli.

Nakonec byli odsouzeni k stětí hlavy. Všichni v jeden den, pak položili své čestné hlavy za hlavu Církve, Ježíše Krista, kterému vydali své duše a od něhož byli poté korunováni, korunami vítězství na nebesích, v Církvi vítězící.