Životy Svatých

 Ctihodný Xenofont, jeho žena Marie

a jejich dva synové Arkadius a Jan (V. stol)

památka 26. ledna / 8. února

Xenofont a Marie, byli významní a bohatí občané města Byzantion ¹, kteří žili v pátém století. Vedli zbožný život a nejvíce ze všeho, se starali o výchovu svých dětí, aby byli pravými křesťany. Pán, který plní Bohu milé tužby lidského srdce, požehnal jejich práci dobrým zdarem a plody jejich křesťanské výchovy, těchto mladíků se zjevily ve svém plném lesku.

Poté, co rodiče své děti posílili duchovní výchovou doma, poslali je do města Beryt ², aby tam získali další, vyšší vzdělání.

„Vždy čiňte tak, jak jsem vás učil,“ řekl otec Janovi a Arkadiovi, když se s nimi loučil, „ne z domýšlivosti, ale z přání po vašem dobru vám říkám, budete-li mít za příklad můj život, nebudete mít lepšího učitele, neboť domácí výuka, vyjádřená slovy i činy, je užitečnější než jakékoli učení. Děti! Zachovávejte přikázání Páně i má, a Bůh pokoje bude s vámi.“

Tato slova otce a srdce jeho dětí, byly půdou připravenou, k přijetí sémě dobra a ukázaly se spásou pro Jana a Arkadia, proti všem možným úskalím v moři života.

Pán, který je znalcem lidských srdcí, který zná sílu našich duší a neposílá žádné zkoušky nad naše síly, navštívil tyto mladíky krutou zkouškou, neoddělitelnou však od velikého milosrdenství, skrze, které Jeho prozřetelnost, vždy činí pro lidi vše k lepšímu.

Cestou do Berytu zastihla bratry cestovatele bouře. Loď ztroskotala a ti, kteří byli na jejích troskách zachráněni, byli vlnami vyvrženi na břehy, každý na různé strany. Takto rozděleni, považovali jeden druhého za mrtvého. Každý z bratrů, se pak rozhodl, nevrátit se domů, aby svým rodičů nepřinesl zármutek a žal, zprávou o smrti toho druhého.

V takovémto okamžiku, zasaženi velikou ztrátou, hned na prvním kroku při svém vstupu do života, pochopili náhle, jak křehké je lidské bytí i pozemský blahobyt. Svou duši, proto nasměrovali, k jediné, naději plné a nerozrušitelné tvrzi skutečného a nepomíjejícího štěstí, k poustevnickému životu, oddanému modlitbě.

Jan i Arkadius, každý odlišnými cestami, dostihli jednoho stejného cíle, vedli duchovní zápas v mnišském životě.

Jejich rodiče, poté, co dlouho nevěděli nic o svých dětech, které odcestovaly, udělali vše možné, aby je znovu našli. Z toho, co se však dozvěděli i ze zpráv, které se k nim dostaly, mohli už jen předpokládat, že jejich děti, zahynuly na cestě během bouře.

Pevní na duchu snášeli tento neobyčejný zármutek s pokorou k Boží vůli, stejně jako spravedlivý Job. A tehdy se jim dostalo útěchy a povzbuzení, skrze vroucí modlitbu a vidění ve snu, které jim zjevilo jejich syny stojícími před Pánem ve velké slávě.

Staří rodičové, s nadějí na Boha, se pak rozhodli, vzdát úctu a jít se poklonit svatým místům ve Svaté Zemi, přitom zároveň, hledat i své děti.

„Netruchli, má paní,“ podporoval slovy svou manželku Marii Xenofont, „věřím, že Bůh nedopustí zahynout našim dětem, doufám a držím naději, že nebude chtít urazit mé stáří, stejně tak jako jsem se já, nikdy neodvážil urazit Jeho dobrotu.“

A Bůh, tuto jeho naději v něj, nijak nezahanbil. Skrze podivuhodné cesty, Jeho Božské Prozřetelnosti, se staří rodičové, se svými dětmi setkali.

Stalo se to v čase jejich pouti, kdy se s nimi setkali jako s mnichy v různých monastýrech. Z jejich spasitelné cesty, na kterou byly jejich děti z Boží vůle uvedeny, je už nechtěli odvádět. A oni sami, cizí jakékoliv vášni pro svět, jeho blahobytu či jeho statkům, rozdali následně svůj majetek chudým a odešli do ústraní tichých monastýrů. Tam potom, v modlitbách jeden za druhého, přebývali až do pokojné smrti. V očekávání věčného sjednocení mezi sebou v Nebeském Království, po krátkodobém odloučení na tomto světě, během kterého je Pán již jednou zázračně sjednotil, jako záruku, jejich budoucího blaženého sjednocení na věky.

Blažení a požehnaní jsou ti, kteří ve ctnostech, pravdě a bohabojnosti vychovávají své děti! Požehnané jsou tyto plody křesťanské výchovy! Blahoslavení, ti, kdo rozumí a jsou vnímaví, k navštívením Páně, tak jako byli rodičové Xenofont a Marie, kteří v pravdě milovali Boha a jejich děti Jan a Arkadius!

Dávný řecký exeget děl ctihodného Jana Klimaka, igumena Sinajského poznamenává, že dle mínění některých, byl Jan Klimakos jedním ze synů Xenofonta ³.

Podle:

Svt. Filaret (Gumilevský), arcibiskup černigovský a nižynský (♰ 1866)

Životy svatých, s poučeními o svátcích Páně, Přesvaté Bohorodice a zjeveních divotvorných ikon

Petrohrad 1892

_________

¹ Byzantion (latinsky Byzantium), byl založen již v VII. století před Kristem. Císař Konstantin I. Veliký, se rozhodl vytvořit nové hlavní město východní části říše a k tomu si vybral toto strategické místo, kterým Byzantion vždy byl. Nejdříve bylo město pojmenováno Nova Roma (Nový Řím), to si ale Konstantin brzy rozmyslel a dne 11. května roku 330 bylo město vysvěceno a přejmenováno na Constantinopolis, podle Konstantina. Konstantinopol se tak vedle Říma stala druhým hlavním městem římské říše.

² Beryt. Dnešní Bejrút v Libanonu. 

³ Arcibiskup Sergius (Spasský), Kompletní kalendárium východu Svazek II. Svatý východ, 26. leden