Životy Svatých

 Ctihodný Nestor, letopisec pečerský (♰ 1114)

památka 27. října / 9. listopadu

Svatý Nestor, žil na přelomu XI. – XII. století. Ve svých sedmnácti letech, se rozhodl přijmout mnišský postřih v Kyjevo - pečerské Lávře ¹.

V té době, se už ctihodný Antonij ², pro větší modlitební samotu odebral do osamělé jeskyně a budování monastýru, se věnoval ctihodný Theodosij ³. Mladý poslušník (novic) Nestor, naslouchal a vnímal slovům svatých starců a staral se je ve všem napodobit, projevujíce při tom, neobyčejnou duchovní poslušnost a pokoru.

Po zesnutí obou ctihodných zakladatelů lávry, přijal Nestor mnišský postřih, z rukou igumena, ctihodného Stefana ⁴, poté byl rukopoložen na diákona. Od toho okamžiku, Nestor zesílil své odříkání a rozhodl se připodobňovat se k Životodárnému Kristovu strádání, skrze cestu pokory a sebezapření (Matouš 16, 24 – 26).

V roce 1080, ve věku třiceti let, začal sestavovat dílo „Umučení svatých Borise a Gleba“ a také „Život svatého Theodosija“. Takto mu Pán, zjevil službu a poslání, skrze, které mohl Nestor přispět k osvícení, poučení a vzdělání nejen monastýrských bratří, ale také, i ostatních věřících Kristovi Církve.

Po vyzdvihnutí a přenesení svatých ostatků ctihodného Theodosija Pečerského v roce 1091, velkého svátku Kyjevo – Pečerské lávry, kterého se činně zúčastnil, započal Nestor pilně a s velkým úsilím, zapisovat životy a duchovní zápasy prvních mnichů lávry. Tyto příběhy, pak společně utvořily první část „Kyjevo – Pečerského pateriku“, hlavního památníku mnišské literatury té doby.

Ctihodný Nestor, dožil v pokoji, v rodném monastýru, kde roku 1114 zesnul v Pánu. Jeho drahocenné ostatky, které se zjevily neporušenými, jsou schraňovány v Blízkých jeskyních ⁵ Kyjevo – Pečerské Lávry.

___________

¹ Kyjevo-pečerská Lávra (Monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice). Jeden z prvních monastýrů podle data založení na Kyjevské Rusi. Byl založen ctihodným Antonijem Pečerským a jeho učedníkem Theodosijem Pečerským kolem roku 1051 za vlády svatého knížete Jaroslava Moudrého. 

² Ctihodný Antonij Pečerský (♰ 1073). Zakladatel mnišství na Kyjevské Rusi. V mládí přijal mnišství na Svaté Hoře Athos, poté se z Božího vnuknutí, vrátil na svou domovinu. Tam za vlády svatého knížete Jaroslava Moudrého, založil společně se svým učedníkem ctihodným Theodosijem Pečerským kolem roku 1051 Kyjevo-pečerskou Lávru - Monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice, jeden z prvních monastýrů na Kyjevské Rusi. Proslavil svým asketickým a Bohu milým modlitebním životem, kdy byl také štědře obdařen darem duchovního vedení a stal se tak učitelem a rádcem v duchovním životě mnoha svatým a ctihodným. V roce 1057, pak ctihodný Antonij pro větší modlitební samotu z Kyjevo-pečerské Lávry odešel a usídlil se na novém místě, kde vykopal nové jeskyně. Na tomto místě se nyní nacházejí tzv. Blízké jeskyně - Blízké peščery neboli Antoniovy jeskyně. Ctihodný Antonij zesnul 7. / 20. května, kolem roku 1073, na devadesátém roku svého života.

³ Ctihodný Theodosij Pečerský (♰ 1074). Zakladatel kinovie – společného mnišského života na Kyjevské Rusi. Ani světské jméno, ani rok jeho narození nejsou známy. Jeho život, byl sepsán ctihodným Nestorem Letopiscem (♰ 1114). Narodil se ve městě Vasilev (dnes město Vasylkiv v Kyjevské oblasti) a pocházel z urozené rodiny. Jeho rodiče byli zámožní a významní lidé, později se usadili v Kursku. Jeho otec zemřel, když bylo Theodosiovi třináct let. Od raného dětství se chlapec vyhýbal dětskému veselí a hrám, raději četl Svaté Písmo a svůj čas věnoval modlitbě. Když mu bylo dvacet tři let, tajně odešel pěšky do Kyjeva. Bůh mu ukázal cestu a on došel až k jeskyni, kde žil ctihodný Antonij Pečerský. Theodosij padl na kolena k nohám starce a se slzami jej prosil, aby ho vzal za učedníka. Antonij, se nejprve snažil urozeného mladíka odradit a poukazoval na potíže a nesnáze mnišského života. Když však Antonij, viděl jeho vroucí lásku k Bohu, do monastýru ho přijal. Theodosij vstoupil na cestu velkého odříkání, dodržoval přísný půst a v modlitbách, bděl po celou noc. Po několika letech ho našla jeho matka a chtěla jej odvést domů. Nakonec ji ctihodný Theodosij přesvědčil, aby tak nečinila a nakonec, i ona sama přijala mnišství. Později Theodosij přijal rukopoložení na kněze. Poté, co se ctihodný Antonij, pro větší modlitební samotu odebral do osamělé jeskyně, byl mnišským bratrstvem zvolen za igumena monastýru ctihodný Theodosij. V Kyjevo - pečerské Lávře, postupně zavedl kinoviální typikon, tj. soubor mnišských pravidel, podle typikonu Cařihradského Studijského monastýru svatého Jana Křtitele. Hlavní rysy kinovie tj. společného mnišského života, kterou on založil, byly následující: veškerý majetek bratří, měl být společný, čas byl naplněn neustálou prací (fyzickou či duchovní), práce byly rozděleny podle sil bratra představeným monastýru, každý úkol začínal modlitbou a požehnáním staršího mnicha, vnitřní myšlenky mnicha v jeho duchovním zápase, se vyznávaly představenému, který byl pravým a skutečným vůdcem všech bratří ke spáse. Ctihodný Theodosij, pak byl sám pro bratry ve všem příkladem. Nosil vodu, štípal dříví, pracoval v pekárně, nosil ten nejprostší šat. První přicházel do Božího chrámu, i na monastýrské práce. Kromě asketického zápasu, se ctihodný Theodosij, vyznačoval velkým milosrdenstvím vůči potřebným a chudým. Pro tuto lásku a milosrdenství, k takovéto duchovní osvětě, se snažil získávat i své bratry v Kristu. V Kyjevo - pečerské Lávře, nechal postavit i zvláštní dům, pro chudé, slepé, chromé či ochrnuté. Na jeho chod, vyčlenil desetinu z monastýrského příjmu. Kromě tohoto, každou sobotu, z monastýru posílal vězňům do vězení celý vůz chleba. Z díla ctihodného Theodosija, se k nám dochovalo: dvě poučení k lidu, deset poučení pro mnichy, dvě poselství velkoknížeti Izjaslavovi a dvě modlitby. Kyjevo-pečerský monastýr, založený ctihodným Antonijem a zbudován ctihodný Theodosijem, se stal vzorem pro další monastýry a měl velký význam pro rozvoj místní Pravoslavné církve. Z útrob tohoto monastýru, vzešli mnozí ctihodní a svatí, slavní arcipastýři, horliví hlasatelé a šiřitele víry, významní letopisci a spisovatelé.

⁴ Ctihodný Stefan – Štěpán, igumen Pečerský, biskup Volodymyr – Volynský (♰ 1094). Od svého mládí, vedl asketický zápas mnicha v Kyjevo-pečerské lávře, pod duchovním vedením ctihodného Theodosija (♰ 1074). Ctihodný Theodosij, mu později svěřoval, aby na místo něho, dával duchovní poučení bratřím monastýru. Předtím, než ctihodný Theodosij zesnul, jej sami bratři z monastýru požádali, aby ctihodného Stefana, jmenoval představeným Kyjevo-pečerské lávry. Jako igumen – představený monastýru, Stefan vynaložil mnoho úsilí na dobrý chod monastýrského života po úzké cestě spásy a ke zvelebení Božích chrámů. Avšak při pohledu na zbožnou starost o svatý příbytek Boží, nedokázal nepřítel lidského spasení, snést toto, Bohu milé snažení ctihodného. V roce 1078, poté, co byl asi tři roky představeným Kyjevo - Pečerské lávry, započal nepřítel lidského spasení, rozsévat zmatek mezi jednotlivé bratry monastýru, což následně vedlo, nejen k sesazení ctihodného Stefana z hodnosti představeného, ale i k jeho vyhnání z Kyjevo - Pečerského monastýru. Svatý asketa, nesl tuto ničím nezaslouženou křivdu pokorně. Napodobujíce svatého prvomučedníka Štěpána a plníce přikázání ctihodného Theodosija o bezmezné lásce k bratrům, nadále a neustávajíce, se modlil za své pronásledovatele: „Pane, odpusť jim tento hřích!“. Když pak byl donucen opustit svůj rodný monastýr, odešel na jiný kopec, nedaleko Kyjevo – Pečerské lávry, kde založil nový monastýr, Klovský monastýr Bohorodice Vlachernské (tento monastýr byl okolo roku 1240, zničen hordami chána Bátúa). V roce 1091, byl ctihodný Stefan, ustanoven biskupem Volodymyr – Volynským. Byl přítomen při vyzvednutí a přenesení svatých ostatků, ctihodného Theodosija Pečerského, z jeskyní do monastýru. Jako biskup, usilovně pracoval na obrácení obyvatel Volyně na křesťanství. Sloužil jako archijerej až do svého stáří, zesnul roku 1094.

⁵ Blízké peščery (jeskyně) neboli Antoniovy jeskyně. Tyto jeskyně, představují komplex podzemních jeskyní v Kyjevo-Pečerské lávře, kde se schraňují svaté ostatky pečerských asketů. Založeny byly okolo roku 1057, kdy ctihodný Antonij Kyjevo-Pečerský odešel pro větší modlitební samotu z monastýru a usídlil se na novém pahorku, kde vykopal nové podzemní prostory. Na tomto místě se nyní nacházejí tzv. Blízké jeskyně.