Životy Svatých

 Svatí apoštolům rovní,

Kliment ochridský (♰ 916), Naum (♰ 910), Sáva (♰ X. stol), Gorazd (♰ 896) a Angelár (♰ 886)

svatí pětipočetníci, učedníci

svatých Cyrila (♰ 869) a Metoděje (♰ 885)

památka v den zesnutí svt. Klimenta ochridského

27. července / 9. srpna

Svatý Kliment se narodil okolo roku 840 a byl pravděpodobně slovanského původu. Ještě jako velmi mladý se stal učedníkem svatého Metoděje a po celý svůj život se snažil následovat svého duchovního otce. Od něj a jeho bratra Konstantina, v schimě Cyrila, přijal lásku ke svatému písmu a vroucí touhu šířit blahou zvěst Evangelia, národům v jejich rodném jazyce.

Po smrti svatého Metoděje v roce 885, začal jeho zapřisáhlý nepřítel, biskup Viching, brojit proti učedníkům apoštola Slovanů. Pod vlivem misie učedníků, se mezi lidmi rozšířilo Pravoslaví a obyvatelstvo se odklonilo od franského vlivu. Viching je proto udal moravskému knížeti Svatoplukovi a misionáře obvinil ze spiknutí proti němu. Když byli předvedeni před knížete, Kliment a Gorazd vysvětlovali, že se nebouří proti jeho vládě, ale brání a obhajují pravoslavné dogma. Pravé učení o Svaté Trojici, že bojují proti přidání nového učení, do osmého článku Vyznání Víry, k větě I v Ducha svatého, Pána oživujícího, jenž z Otce vychází, že svatý Duch vychází „i ze Syna“.

Kníže však zůstal zcela hluchý k teologickým argumentům a svaté misionáře vydal Němcům. Ti některé uvrhli do vězení, jiné pak prodali do otroctví.

Představení byzantské misie svatí pětipočetníci Gorazd, Kliment, Naum, Sáva a Angelár, byli uvrženi do vězení. Byli spoutáni a bylo jim zakázáno mluvit a stýkat se svými blízkými. V této zkoušce však byli Pánem utěšeni a své síly posilovali modlitbou.

Brzy došlo na místě jejich věznění k zemětřesení, při kterém byli osvobozeni z řetězů. Na místo toho, aby po tomto zjevném Božím znamení, Svatopluk uznal svou chybu a napravil to, co začal mařit, nařídil je znovu spoutat ještě těžšími řetězy a zacházet s nimi ještě hůře. O tři dny později se tento zázrak opakoval, avšak kníže, jen nařídil, vězněné znovu spoutat a nechat je ve vězení, zraněné a bez jídla.

Poté oddíl surových a krutých vojáků vyvedl svaté z vězení, aby je vyhnal z Moravského knížectví. Kliment, Naum, Angelár a Sáva, pak zamířili k Dunaji v naději, že dosáhnou Bulharska. Cestou se zastavili ve vesnici, kde je vřele přivítal jeden z obyvatel. Zatímco byli v tomto domě, majitelův syn náhle zemřel. Svatí se pomodlili k Pánu a dítě bylo vzkříšeno, stejně jako kdysi Lazar, přítel Kristův. Následně po překročení Dunaje dorazili misionáři do Bělehradu, tam je panovník, který o jejich příchodu již věděl, bez prodlení předal dvoru bulharského knížete Borise, který chtěl tyto vpravdě Boží muže přijmout.

Svatý kníže Boris, je uvítal s velkými poctami, vzdával díky Bohu, že do jeho země, přivedl apoštolům rovné hlasatele víry. Podrobně se jich vyptával na jejich cestu a na neštěstí, která je potkaly. Během pobytu na dvoru, si je kníže pak často k sobě povolával a žádal je, aby ho poučili v církevních dogmatech, v životech svatých a také o povinnostech křesťanského panovníka.

O něco později, okolo roku 885, pak kníže Boris, pověřil Klimenta evangelizací oblastí Kutmičevica (historická oblast, přibližně dnešní jižní Albánie, severozápadní část dnešního Řecka a jihozápadní část dnešní Severní Makedonie), Ochridu a Glavnica (historická oblast odpovídající zhruba Západní Makedonii a jižní Albánii). Díky podpoře místních vládců se svatému podařilo rychle zasít semena svatého Evangelia a shromáždit na tři a půl tisíce učedníků. Spolu s Blahou zvěstí je učil také utvořené abecedě svatého Cyrila. Kliment ji upravil a použil k zaznamenání překladů mnoha byzantských děl, aby mohla být mladá Církev vystavěna na pevných základech apoštolské tradice. Vysvětil více než tři sta učedníků a ponechal je ve farnostech, aby prohlubovali misijní práci a s trpělivostí vymýtili pohanské předsudky a pověry.

Po smrti knížete Borise, se následníkem, stal jeho syn Simeon, který projevil stejnou horlivost v evangelizaci svého lidu. Měl velkou úctu ke svatému Klimentovi, kterého považoval za svého duchovního otce, a ustanovil jej biskupem Belickim (Drembicki), do jehož jurisdikce spadala i Západní Makedonie. První hierarcha slovanského původu, svatý Kliment, se ukázal jako důstojný nástupce apoštolů a zdvojnásobil své dílo hlásání Božího slova, dílo vzdělávání a osvěty národa, tedy to dílo, které považoval za důležitější nad pozemský chléb.

Ve volném čase od svých povinností, Kliment pokračoval v práci překladatele díla Cyrila a Metoděje, noci, pak trávil v modlitbách. Protože pociťoval nedostatek kazatelů, přeložil do slovanského jazyka řadu kázání věnovaných hlavním svátkům ročního cyklu, která mohli číst kněží, poučujíce takto lid o učení svatých otců. Překládal, skládal a sestavoval bohoslužby svatým. Věnoval také velkou pozornost řádnému konání bohoslužeb, které více než jiné prostředky, přispívaly k obrácení a osvícení lidu. Na Ochridu, založil svatý Kliment monastýr zasvěcený velkomučedníkovi Pantelejmonovi a chrám, kam rád odcházel do modlitebního ústraní. Když jednou jako biskup, přijel jednou na pastýřskou návštěvu do Ochridu, prosili o pomoc u jeho nohou dva ochrnutí slepí muži. Když byl svatý Kliment přesvědčen, že je nikdo nevidí, pozvedl své oči v modlitbě k nebi a oba nemohoucí se okamžitě uzdravili.

Po dvaceti letech apoštolské práce, svatý Kliment, který dosáhl už vysokého věku, požádal cara Simeona, aby ho nechal odejít do ochridského monastýru, aby mohl své poslední dny věnovat už jen modlitbě. Car překvapený jeho žádostí, mu však řekl, že si na arcibiskupském stolci nedokáže představit nikoho jiného a že by se raději sám vzdal trůnu, než aby ho nechal odejít. Svatý Kliment, se tak musel podřídit a slíbit, že o svém odchodu, již nebude mluvit.

Avšak po návratu do monastýru onemocněl. Poté, co se stal důstojným vidění apoštolům rovných Cyrila a Metoděje, kteří mu řekli o jeho brzkém odchodu, dal do pořádku všechna svá pozemská díla. Napsal „Závěť“ a 27. července, roku 916 odešel k Pánu.

Brzy poté, byl oslavován jako svatý apoštol Bulharska, neboť mu vděčilo nejen za evangelizaci a první církevní organizaci, ale také za základy své kultury, které následně předalo dalším slovanským národům.

 

Podle:

Synaxarion – Životy svatých Pravoslavné Církve

sestavený jeromonachem Makárijem Simonopetrským

kniha 6. Červenec-srpen

2011