Životy Svatých

Památka dvě stě dvaceti dvou

nových mučedníků čínských (♰ 1900)

památka 10. / 23. června a 11. / 24. června

Tito svatí noví mučedníci čínští, přijali smrt pro Krista, na přelomu května a června roku 1900, během Boxerského povstání ¹, které tehdy zachvátilo Čínu.

Na konci XIX. století, existoval v Číně tajný spolek bojových umění s názvem I-che-tchuan, neboli „Pěst ve jménu míru a spravedlnosti“, jehož členové byli Evropany nazýváni „boxeři“. Především pak v roce 1900, započalo toto hnutí, s podporou císařovny vdovy Cch’-si, známé svým odporem k cizincům, s pronásledováním křesťanů. Evropany, pak bylo toto nazváno Boxerským povstáním. Křesťané byli považováni zodpovědní za všechna neštěstí, která tehdy postihla Čínu.

10. června bylo v ulicích Pekingu přečteno provolání, které vyzývalo k vyhlazení křesťanů a hrozilo trestem těm, kteří by se je jen odvážili skrývat. Další noc členové organizace pochodovali se zapálenými pochodněmi všemi čtvrtěmi města. Všichni pravoslavní křesťané, které I-che-tchuan mohl najít, byli následně zadržováni ve svých domovech a mučením nuceni k tomu, aby se zřekli víry v Krista.

Mnozí věřící tato hrozná mučení nevydrželi, a aby si zachránili život, zapálili kadidlo před modlami a odřekli se tak od Krista. Mnozí jiní, však svou víru odvážně vyznávali a snášeli kvůli tomu, strašná mučení. Těmto, pak „Boxeři“ vypálili domy, vyvedli je ven z města, kde byli v pohanském chrámu opětovně mučeni a nakonec zabiti. Byla jim rozpárána břicha, usekány hlavy, nebo byli vhozeni do ohně.

Takto, s modlitbou na rtech, zemřel například učitel náboženství Pavel Wang Wen. Učitelka Ruské Duchovní misie Ia Wen, byla dvakrát mučena, vždy přitom vyznávala svou víru v Krista. Osmiletému chlapci Janovi, usekli ruce a pořezali hrudník. Když se ho mučitelé zeptali, zda ho to bolí, odpověděl: „Není těžké trpět pro Krista.“ „Boxeři“ poté Janovi usekli hlavu a jeho ostatky spálili v ohni.

Otec Mitrofan Chang Yangji, první čínský kněz, který byl roku 1882 rukopoložen svt.Nikolajem, arcibiskupem japonským (♰ 1912) a, který neúnavně sloužil v Ruské Duchovní misii ² po dobu patnácti let, byl zabit spolu s většinou sedmdesáti křesťanů, žen a dětí, kteří se ukryli v jeho domě poté, co byly zapáleny budovy Ruské Duchovní Misie. Když přišli „Boxeři“ k otci Mitrofanovi a našli ho sedící na nádvoří domu, rozbodali mu jeho hruď noži. Jeho ženě Taťáně a třiadvacetiletému synovi Izajášovi, byly setnuty hlavy. Když byl mučen otec Mitrofan Chang Yangji, byly jeho druhému synovi, sedmiletému Janovi, uříznuty prsty u nohou, nos a uši. Když ho mučitelé nazvali synem démona, odpověděl: „Jsem věřící v Boha, a ne učedník démonů!“ Izajášova snoubenka, devatenáctiletá Marie Shuan, přišla do domu otce Mitrofana, protože se rozhodla zemřít společně s rodinou svého snoubence. Když „Boxeři“ začali obkličovat dům, pomáhala ostatním uniknout přes zeď. Poté dívka, sama odvážně předstoupila před obléhatele domu a obvinila je ze zločinů a z vražd nevinných lidí. „Boxeři“ se ji pro její smělost neodvážili zabít, poranili jí však ruce a nohy. Když „boxeři“ odešli, byla tato křesťanka přemlouvána, aby i ona rychle utekla, ona však odpověděla: „Narodila jsem se u chrámu Přesvaté Bohorodice a zde i zemřu!“ a zůstal tam, kde byl chrám. Také tam brzy přišli vojáci a rebelové, a tato odvážná žena, tak zemřela jako mučednice.

Mezi těmito blaženými mučedníky, byli i potomci obyvatel ruského Albazina, kteří v roce 1685 přinesli světlo Kristova učení do Pekingu. Kliment Kui-Kin, Matouš Hai-Tsuan, jeho bratr Vít, Anna Chui a mnoho dalších křesťanů, kteří se nebáli těch, kteří zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou (Mat 10,28), odvážně vyšli vstříc mukám i smrti a modlili se k Pánu, aby osvítil jejich pronásledovatele a odpustil jim hříchy.

V roce 1901, kdy bylo podle svědectví příbuzných, sousedů a očitých svědků možné sestavit seznam těch, kteří zahynuli a zapsat také okolnosti jejich smrti, bylo zapsáno na 222 čínských mučedníků ³. Téhož roku, pak tento seznam, zaslal archimandrita Inokentij (Figurovskij) Posvátnému synodu se žádostí o připočtení těchto nových mučedníků Ruskou pravoslavnou církví do zástupu svatých. Nejvyšším dekretem Posvátného synodu č. 2874 z 22. dubna 1902, pak bylo ustanoveno činit památku těchto Nových Čínských mučedníků, ve dnech 10. / 23. a 11. / 24. června.

Ostatky svatých mučedníků, byly potom všem postupně shromažďovány na jednom místě v roce 1903, kdy se poprvé konala památka ke cti těchto čínských mučedníků. Jejich svaté statky byly uloženy v kryptě nově postaveného chrámu k jejich památce, v Pekingském chrámu Všech svatých mučedníků, na hlavním místě Duchovní misie v Pekingu. Mnohé z těchto ostatků, se zjevily netlenými.

V kryptě tohoto chrámu, ostatky spočívaly až do roku 1956, kdy při přestavbě Pekingu a výstavbě nového komplexu budov pro tamní velvyslanectví SSSR, byly ostatky mučedníků znovu pohřbeny a uloženy do země, na ruském hřbitově za bránou Andingmen. Následně byl však na místě tohoto hřbitova vybudován park Jezero mládeže, jehož třetinu zabírá umělá nádrž.

Většina ostatků nových mučedníků čínských, která byla znovu pohřbena na tehdejším ruském hřbitově, tak dnes leží na dně této vodní nádrže.

Radujte se přeslavní mučedníci Čínští, 

kteří jste jako hvězdy jasné, na Východě zazářili!

Tropar hlas 4.

Dvě stě dvacet dva tvých mučedníků, Pane, kteří v království Čínském zazářili, držíce jako štít Kristovu víru, nesklonili se před modlami. Strašné muky a smrt proto přijali od svých krajanů, skrze ústa dítěte mučedníka přitom pějíce: utrpení za Krista neměníme za nic, pro život dočasný, neboť si přejeme získat, život věčný.

_______________

¹ Boxerské povstání (1899 – 1901). Boxerské povstání, nebo také Povstání hnutí Yihetuan, bylo proticizinecké, protikoloniální a protikřesťanské povstání v Číně v letech 1899 a 1901, ke konci vlády dynastie Čching. Nejdůležitějším z hnutí, které povstalo proti kolonizaci Číny, se jmenovalo I-che-tchuan, neboli „Pěst ve jménu míru a spravedlnosti“. Odtud byl odvozen i název „Boxerské povstání“. Mnoho jejích členů praktikovalo čínská bojová umění, která v té době byla pojmenována jako „čínský box“, odtud i název Boxerské povstání.

² Ruská duchovní misie v Pekingu. Církevně-politické zastoupení Ruské pravoslavné církve a státu, které existovalo v Pekingu v období od 17. až do 20. století. První svědectví o pravoslavných v Číně pochází z roku 1685. A již na počátku XVIII. století byla dekretem cara Petra Velikého založena v Pekingu Ruská Duchovní misie. Na začátku XX. století čítala pravoslavná církevní obec v Pekingu několik stovek lidí. Téměř všichni, však byli umučeni během povstání boxerů proti zahraničnímu vměšování do čínské ekonomiky, domácí politiky a náboženského života v letech 1899 a 1901. V roce 1902, byla ustanovena Pekingská eparchie (čínsky 北京教区). Kanonické, strukturální a teritoriálně-administrativní rozdělení Čínské pravoslavné církve, která byla činná v letech 1902-1966. Po zesnutí biskupa Pekingského a Čínského Vasilija Yao († 1962) nebyla biskupská katedra v Číně již obsazena. 

³ Seznam pravoslavných křesťanů zabitých v Číně v roce 1900 (sestaven podle svědectví příbuzných těchto zabitých křesťanů, sousedů a očitých svědků):

Seznam jmen mučedníků rusky

Seznam jmen mučedníků anglicky

Pronásledování a mučení pravoslavných křesťanů, 

během Čínské kulturní revoluce ¹

V roce 1966 během tzv. Čínské kulturní revoluce, vtrhly ráno 23. srpna, Charbinské Rudé gardy ², s bubny, křikem a tancem, do chrámu svatého Mikuláše v Charbinu ³. Věřící, kteří rychle přiběhli do svého chrámu, uviděli jak chrám, tak i chrámové nádvoří, je zcela naplněno stoupenci Rudé gardy.

Někteří z nich vylezli na střechu katedrály, aby tam umístili rudé prapory, jiní pak vynášeli z chrámu svaté ikony, chrámové korouhve a liturgické nádoby, které házeli do obrovských ohňů před chrámem. Na těchto ohních byly spáleny všechny ikony tohoto katedrálního chrámu, včetně i velké svatyně města - divotvorného obrazu svatého Mikuláše, který se dříve nacházel v kapli na městském nádraží.

Stejně, byly spáleny také ikony z chrámů svatého Alexeje a Matky Boží v čest její ikony Iverské. Během pálení ikon Rudé gardy zvonily na chrámové zvony po dobu tří dnů. V některých parcích a dělnických klubech, pak byly další ikony „vystaveny“ pro jejich veřejné znesvěcení.

24. srpna začala demontáž střechy a stěn katedrály. Nejprve pomocí požárních žebříků rozebrali hlavní střechu a poté okolní střechy a kopule chrámu. Poté přistoupili k boření dřevěných stěn chrámu.

27. srpna, v předvečer svátku Zesnutí Přesvaté Bohorodice, nezbylo z katedrálního chrámu, už nezbylo nic, kromě jeho základů. Na místě zbořeného chrámu, pak byl postaven vysoký pomník věnovaný „Bojovníkům kulturní revoluce“.

Poté, co byl uzavřen chrám Matky Boží v čest její ikony Iverské, byla v něm zřízena krejčovská dílna. Svato Sofijský chrám byl přeměněn na dělnickou ubytovnu. Chrám svatého Alexeje, byl přestaven na jídelnu a sklad potravin. V mužském monastýru Kazaňské ikony Matky Boží, byl zřízen závod na výrobu desek z lisovaných hoblin. Všechny další chrámy, které se nacházely na zastávkách železniční trati, byly zavřeny už v roce 1958.

Během dnů řádění Rudých gard, trpělo i pravoslavné duchovenstvo. Kněží byli oblečeni do šaškovských hábitů, jejich tváře byly pomazány sazemi, byli ověšeni plakáty s rouhačskými a výsměšnými nápisy, dávali jim do rukou kříže a takto je vodili ulicemi. Byli biti, dav jim nadával a posmíval se jim a pravoslavným svatyním.

Nejvíce ze všech, pak vytrpěl, protojerej Stefan Yu (♰ 1970), který byl posledním představeným chrámu svatého Alexeje v Charbinu. Před jeho chrámem, byl tehdy vystavěn výsměšný trůn, na který byly vysypány ostré kameny, tam musel na kolenou stát otec Stefan. Byl oblečen do šaškovského hábitu a na hlavu mu nasadili čepec naplněný kovovými hoblinami. Obličej mu pomazali sazemi. Poté byl po dva dny otec Stefan na veřejnosti bit dřevěným kladivem do hlavy, do ramen byl tlučen ocelovými holemi, plivali na kříž, co držel. Když už byl polomrtvý, byl převezen do vězeňské nemocnice. Poté, co ho trochu ošetřili, byl ve vězení, ve věku čtyřiceti pěti let, zastřelen. Ostatky tohoto nového mučedníka spočívají na pravoslavném hřbitově v Huangshan poblíž Charbinu. Ostatní duchovenstvo, které nebylo umučeno či zabito, bylo po veřejném ponížení před národem, odsouzeno k dlouhým trestům, k práci v dolech a lomech.

__________

¹ Čínská kulturní revoluce (plným názvem Velká proletářská kulturní revoluce) byla politická kampaň oficiálně rozpoutaná v ČLR mezi lety 1966 a 1969 vůdcem KS Číny Mao Ce-tungem. Její vliv však trval až do Maovy smrti roku 1976. Během kulturní revoluce mělo dojít k velkým změnám ve společnosti a k její modernizaci. Odhady o počtu obětí na životech se liší od statisíců popravených lidí po desítky milionů (při zahrnutí sebevražd, hladomoru a jiných příčin smrti). Kulturní revoluce přivodila rozvrat ekonomiky a obrovské ztráty na kulturním dědictví. Kulturní revoluce je proto v současnosti považována za jedno z nejnešťastnějších období moderních čínských dějin.

² Rudé gardy. Byla čínská mládežnická organizace v době kulturní revoluce. Rudé gardy byly založeny v květnu 1966 na pekingské střední škole Čching-chua Ta-süe Fu-šu Čung-süe. Organizátorkou Rudých gard byla profesorka Pekingské univerzity Nie Jüan-c'. Gardy se šířily po celé zemi, kritizovaly vedení škol za konzervativní názory a dožadovaly se většího vlivu mladých na řízení společnosti, k agitaci využívaly velké ručně psané plakáty zvané ta-c'-pao. V srpnu 1966 podpořil Rudé gardy Mao Ce-tung, pro kterého byly masy oddaných mladých lidí ideálním nástrojem v boji proti jeho mocenským konkurentům. Zfanatizované oddíly mládeže, v zelených uniformách s rudými páskami na rukávech, terorizovali obyvatelstvo, a ničily kulturní památky. Gardisté, mezi nimiž byly i desetileté děti, obviňovali své učitele, vlastní rodiče i vysoké funkcionáře z „kontrarevolučních názorů“, oběti Rudých gard, byly ponižovány, mučeny a mnohdy i bez soudu zabíjeny. Počet gardistů údajně přesáhl jedenáct milionů. V důsledku počínání Rudých gard zavládl v zemi chaos. Jednotlivé frakce gardistů bojovaly mezi sebou navzájem a mnohdy se obracely i proti armádě. Proto byl v únoru 1967 zahájen projekt posílání nejhorlivějších gardistů na venkov. Vliv Rudých gard postupně slábl, od září 1967 byli zatýkáni a popravováni gardisté, kteří odmítali ukončit svoji činnost. V červenci 1968 byly Rudé gardy definitivně rozpuštěny.

³ Chrám svt. Mikuláše. Byl dřevěný pravoslavný chrám v Charbinu v Číně, který se nacházel v centru na Katedrálním, a byl jedním z hlavních symbolů ruského Charbinu. Od roku 1922 byl katedrálním chrámem Charbinsko – Mandžuské eparchie, která byla do roku 1945 součástí Ruské pravoslavné církve v zahraničí, poté se nacházela ve Východoasijském exarchátu Moskevského patriarchátu, v letech 1957 až 1966, pak byla součástí Čínské pravoslavné církve. Ve dnech 23. – 24. srpna 1966 byl tento katedrální chrám zničen Rudými gardami.