Životy Svatých

Svatý mučedník Bonifác z Tarsu (♰ 290)

památka 19. prosince / 1. ledna, 14. / 27. května, památka dle kalendária římské církve

Svatý Bonifác, žil v době vlády císaře Diokleciána, který vládl v letech 284 až 305. Byl otrokem a sluhou, u jedné Římanky jménem Aglaida (Aglaja), která byla dcerou zástupce konzula. Aglaida, byla velmi krásná a bohatá, a ač byla křesťanka, životem křesťanským nežila. Bonifác u ní zastával hodnost správce jejího bohatého panství a i on, přestože byl křesťanem, vedl bezbožný život v souladu se svobodnými mravy tehdejšího Říma. Oddával se pití vína a smilstvu, bez výčitek svědomí, hřešil i se samotnou Aglaidou. Oba takto po mnoho let žili v hříších, při tom, však byli velmi dobročinní. Aglaida svého velkého bohatství užívala na skutky milosrdenství a také Bonifác se rád ujímal trpících lidí, ze své podstaty, byl člověkem laskavým a štědrým.

Jednoho dne, konečně Aglaida poznala svou hříšnost a učinila pokání. Snažila se, se sebezapřením, odčinit své předešlé hříchy. Zřekla se všech rozkoší a zábav, rozdala také své šperky i drahocenné šaty. K pokání povzbuzovala také Bonifáce.

Jednou mu pak Aglaida řekla: „Ty víš, do jaké propasti hříchu jsme spolu zapadli. Zapomněli jsme, že budeme jednou souzeni. Slyšela jsem však od ostatních křesťanů, že kdo ctí a vzývá svaté mučedníky a mučednice, obdrží na jejich přímluvu od Pána odpuštění hříchů, a stane se jednou spoluúčastníkem jejich slávy u Krista. Ty víš, že potřebujeme takovéto přímluvce u Boha. Slyšela jsem, že právě teď zuří v Malé Asii pronásledování proti vyznavačům Kristovým. Jeď tam, a přines odtud do Říma tělo nějakého mučedníka. Nad jeho ostatky, dám vystavět chrám a možná, že na jeho přímluvu, dosáhneme odpuštění hříchů a spasení.“ Na to Bonifác se smíchem odpověděl: „A když ti přinesu své ostatky, budeš mě ctít jako svatého?“ Na to mu Aglaida vyčítavě odpověděla: „Teď není čas na žerty. Pospěš si na svou cestu a já hříšná, budu netrpělivě očekávat tvůj návrat, abych od Pána získala odpuštění.“

Bonifác, Aglaidu poslechl, vzal mnoho peněz, aby za ně vykoupil tělo mučedníka, a společně, ještě s několika služebníky, se vydal na cestu. Na cestě uslyšel, že zvláště v Tarsu v Kilikii, zuří kruté pronásledování křesťanů. Proto s lodí zamířil k Tarsu. Během cesty nejedl masa, nepil vína, jen litoval svých nepravostí.

Když dorazil do Tarsu, nechal své společníky, aby šly hospody a on sám, hned odešel do amfiteátru, kde právě v tom okamžiku došlo ke krutému mučení a popravě dvaceti křesťanských mučedníků. Tam Bonifác s hrůzou sledoval, jak jeden z nich, byl roztrhán na kusy, ke čtyřem sloupům připoután za ruce a nohy, další byl pověšen hlavou dolů, jiní byli zuřivě bičováni, další pak roztrháni železnými háky. Přesto toto kruté utrpení a mučení, však všichni zůstali pevnými a neoblomnými ve víře.

Takovýto pohled, zasáhl Bonifáce přímo do srdce. Zapomněl na minulý bezbožný život, v slzách se vrhl k nohám mučedníků, uctivě políbil jejich okovy a žádal, aby na něj pamatoval ve svých svatých modlitbách, přede všemi pak vyznal, že také on, je následovníkem Kristovým.

Když ho spatřil císařský náměstek Simplicius, přikázal ho předvolat a poté se ho zeptal: „Kdo jsi ty?“. „Jsem křesťan,“ odpověděl Bonifác, „a nemám jiného přání než pro Krista umřít také.“. Když to Simplicius uslyšel, přikázal mučit Bonifáce ještě krutěji než ony mučedníky v amfiteátru. Na druhý den, pak Simplicius vynesl rozsudek, aby Bonifácovi, byla setnuta hlava.

Bonifác, se před popravou přežehnal svatým křížem a vroucně se modlil k Pánu, aby ostatní křesťany posílil v jejich nynějších strádáních a jemu samému, aby daroval odpuštění hříchů a blaženství věčného života.

Společníci svatého mučedníka Bonifáce, kteří si nejprve mysleli, že jako obvykle odešel do nějakého hostince, si začali o něj dělat starosti, protože ho už dlouho neviděli a vydali se ho hledat.

Cestou městem, pak potkali bratra místního kata, který jim řekl, že den předtím, byl popraven jistý Říman, který se dobrovolně přihlásil k mučednické smrti pro Krista. Přestože si Bonifácovi společníci, nedokázali představit, že by tímto mučedníkem, mohl být veselý Bonifác, i přesto spěchali k amfiteátru. Když tam přišli, byli ohromeni, protože našli tělo svého společníka. I vykoupili tedy potom jeho tělo a přivezli ho do Říma.

V té chvíli, se Aglaidě zjevil anděl Páně a ten ji řekl: „Vstaň a jdi vstříc naproti tomu, který byl tvým sluhou a druhem ve smilstvu, a nyní se stal naším bratrem. Přijmi ho jako vznešeného pána, neboť skrze něho ti budou odpuštěny všechny tvé hříchy.“ S radostí v srdci, pak Aglaida vypravila velkolepou družinu, která ještě na cestě do Říma, s úctou přišla naproti ostatkům mučedníka. Tak se i doslova naplnilo Bonifácovo nezamýšlené proroctví, které před svou cestou vyslovil.

Následně Aglaida, dala na místě setkání se svatými ostatky, postavit krásný chrám, ke cti mučedníka.

V tomto chrámu ¹, pak po staletí, skrze přímluvy a modlitby svatého mučedníka Bonifáce, udály četné zázraky. Sama Aglaida, poté rozdala veškerý svůj majetek chudým a od té doby opovrhovala radostmi i marnostmi tohoto světa, a zcela se oddala zbožným skutkům milosrdenství a modlitby. Časem, obdržela od Pána dar činění zázraků.

O třináct let později, pak spočinula v pokoji. Svou duši odevzdala Pánu s vírou, že všechna prohřešení a hříchy jejího minulého života, byly zcela smazány, skrze zastání a přímluvy, svatého Bonifáce.

V lidové tradici, je pak tento mučedník třetím z "ledových mužů". Ledoví muži, je památka svatých v období mezi 12. a 14. květnem, k němuž pranostiky vztahují poslední jarní mrazy. 12. / 25. května, to je památka svatého mučedníka Pankráce římského (♰ 303), 13. / 26. května, svt. Serváce, biskupa z Torengen a Maastrichtu (♰ 384) a 14. / 27. května, svatého mučedníka Bonifáce z Tarsu, římského (♰ 290). Svatý Bonifác je v tento dne slaven dle kalendária římské církve, v pravoslavném kalendáriu se jeho památka připomíná 19. prosince/ 1. ledna.

______________

 

¹  Dnešní Bazilika svatého Bonifáce a Alexia na aventinském kopci v Římě, Basilica dei Santi Bonifacio e Alessio - Titulus Sanctorum Bonifacii et Alexii.