Životy Svatých

Svatý mučedník Kvintín - Quintinus římský, apoštol Amienský († 287)

památka 31. října / 13. listopadu

Svatý Kvintín (Quintinus, Quentin) byl mučedník, který vytrpěl svá mučení v Galii za vlády římského císaře Diokleciána. 

O životě svatého, se dochovalo velmi málo svědectví. Podle tradice, byl synem římského senátora Zénona. Pohnut apoštolskou horlivostí, zřekl se slávy i bohatství, opustil Řím a vydal se spolu s dvanácti společníky šířit světlo Evangelia do římské provincie Gallia Belgica (Belgická Gálie) ¹.

Svatý Kvintín, se usadil v Amiens². Učinil zde mnoho zázraků a mnoho pohanů obrátil ke Kristu. Za to byl na příkaz římského místodržitele Rictiuse Varuse, krutého trýznitele křesťanů, zajat a uvržen do vězení.

V žaláři byl na příkaz místodržitele Kvintín spoután a nemilosrdně mučen a bylo po něm požadováno, aby se vzdal své víry v Krista a obětoval bohům. Svatý však vydržel všechna mučení a víry se neodřekl. Potom Rictius Varus přikázal, aby byl svatý Kvintín převezen do Remeše (Reims - Durocortorum), která byla v té době hlavním městem římské provincie Gallia Belgica, aby ho tam soudil. Cestou do Remeše, se zastavili do města Augusta Veromanduorum (dnešní Saint-Quentin, město pojmenované po svatém mučedníku), Anděl Páně zázračně osvobodil z pout Kristova mučedníka a svatý Kvintín, začal znovu neohroženě kázat slovo Boží. Rictius Varus, který mířil do Remeše také, se rozhodl vypořádat se vzpurným křesťanem přímo zde. Svatý Kvintín byl znovu mučen a poté byla setnuta hlava. Tělo svatého mučedníka, aby ho nemohli křesťané uctívat, bylo římskými vojáky tajně v noci pohozeno v bažinách v údolí řeky Somme.

Z Boží vůle, však bylo místo, kde se svaté ostatky učedníka nacházely, zjeveno lidem. Padesát pět let, po mučednické smrti svatého Kvintína, dorazila do Galie jedna zbožná Římanka, křesťanka jménem Eusebia, která díky Božímu vnuknutí, našla tělo a čestnou hlavu svatého. Svaté ostatky pohřbila u podnoží jednoho kopce nedaleko od města Augusta Veromanduorum. Na tomto místě, pak Eusebia, dala postavit kapli ke cti a slávě svatého mučedníka. O této kapli svatého Kvintína, se pak zmiňuje i svt. Řehoř z Tours, se ve svém díle „Kronika Franská“ (Historia Francorum).

V životě svt. Eligia z Noyonu († 660)³, se píše o druhém nalezení ostatků svatého Kvintína. V době svatého Eligia, už bylo přesné místo pohřbení svatého mučedníka zapomenuto. Avšak během oprav kaple, bylo místo pohřbení svatého nalezeno, na jeho hrobě se zjevily zázraky, nebeské světlo v noci a blahá vůně pramenící od jeho svatých ostatků. Kromě ostatků svatého mučedníka, našel svatý Eligius i další relikvii, hřeby, jimiž bylo tělo mučedníka probito. Svt. Eligius, jakožto zručný kovotepec a šperkař, zhotovil relikviář pro mučedníkovi svaté ostatky. Poté nařídil také přestavět kapli svatého Kvintína, dnes se na původním místě, nachází gotická bazilika svatého Kvintína - Basilique Saint-Quentin.

Dny památky svatého mučedníka Kvintína jsou 31. října / 13. listopadu, v den jeho mučednické smrti. Dále pak 24. července / 6. srpna, v den prvního nalezení jeho svatých ostatků a 3. / 16. ledna, památka druhého nalezení svatých ostatků.

Dle života svatého mučedníka Kvintína a i ostatních dalších mučedníků, je třeba, abychom nikdy nezapomínali, že utrpení nynějšího času, se nedají srovnat s budoucí slávou, kterou Bůh připravil pro ty, kdo ho milují. (Řím 8,18; 1. Kor. 2,9)

_______________________

 

¹ Belgická Gálie - Gallia Belgica. Byla provincie Římské říše nacházející se na území dnešní severní Francie, Belgie, Lucemburska, Nizozemska a Německa. 

² Amiens. Historické město v severní Francii v departmentu Somme. Leží asi 120 km severně od Paříže na řece Sommě v oblasti historické Pikardie. V tomto městě (tehdy se nazývalo Ambianum), se svt. Martin z Tours, ještě jako voják podělil s chudákem o polovinu svého oděvu.

³ Svt. Eligius (Eloi, Eloy) z Noyonu († 660). Památka 1. / 14. prosince. Narodil se v Limoges ve Francii, byl zručným kovotepcem a jeho umění přežilo až do francouzské revoluce. Stal se mistrem mincovny v Paříži za krále Chlothara II., nakonec se, ale rozhodl pro mnišství a založil monastýr v Solignac. V roce 640 se stal knězem a brzy poté i biskupem v Noyon. Osvítil světlem Kristova evangelia oblasti kolem Antverp, Gentu a Kortrijk v Belgii. Vždy byl obklopen chudými, kterým poskytoval pomoc a útěchu. Vykupoval otroky, aby je osvobodil, byl neúnavným kazatelem, který vždy dával svým životem příklad svatosti.