Životy Svatých

Ctihodný Marek Mlčenlivý,

schimonach Sárovský (♰ 1817)

památka 4. / 17. listopadu

Narodil se roku 1733, v rodině kupců, ve městě Kursk. Rodiče mu dali jméno Michael. Už jako chlapec vyrůstal uzavřeným a tichým, nijak se nepřizpůsoboval světu i světskému životu. Když mu bylo dvacet čtyři let, opustil dům svých rodičů, putoval po monastýrech a svatých místech na Rusi, až v roce 1757 dorazil do Sárovské Poustevny¹, kde vstoupil do bratrstva tohoto monastýru.

Zde se v něm objevily rysy jurodivosti – bláznovství pro Krista². Tehdy někdy podivnosti jeho slov, bratry v monastýru pobuřovali i přiváděli do rozpaků, neboť jeho slova, na mnichy působila nevhodně až nepatřičně. Navíc také nezůstával na jednom místě, chvíli žil v monastýru, pak ho zase opouštěl a usazoval se sám, na pustém místě v lese.

Takto prožil Michael, který si nade vše zamiloval poustevnictví, dvacet let. Аč ještě nepřijal mnišské sliby, takovýmto svým životem, který byl před ostatními skryt a byl jen Bohu známý, už dosáhl mnišské křesťanské duchovní dokonalosti³. Avšak v jeho skrytých promluvách a slovech, se více a více začala projevovat a ukazovat jeho blahodatná prozíravost a předvídavost. Toto pak k němu záhy upoutalo pozornost a péči všemi bratry ctěného představeného Sárovské Poustevny, starce Pachomia (♰ 1794). Ten mu dal v Sárovské poustevně zvláštní celu, a v roce 1784 ho postřihl na mnicha, se jménem Metoděj.

Hned poté, odešel poustevničit do lesa, kde si na břehu řeky Sárovky, sám postavil celu – kelii. Hned vedle kelie, byla malá zahrádka, ze které rozdával zeleninu příchozím. Příchozím rozdával také sirky, které vlastnoručně vyráběl. Pro sebe si nikdy nic nevzal, kromě svíček. „Příliš přebytku není nikdy k užitku“, říkával rád starec.

Když v roce 1811, přijal schimu a získal nové jméno Marek, složil slib mlčení, pracoval v Sárovských podzemních jeskyních ⁴. V tichu mlčení a duchovním zápase jurodivosti, který na sebe přijal, byl užitečný pro mnohé pro bratry monastýru a i pro mnohé věřící ze světa, kteří do monastýru přicházeli pro útěchu. Na sobě vždy nosil oděv z té nejtenčí látky, různých barev i záplat. Byl ctěn jako prozíravý asketa, mnohým se zjevil ve snu a posiloval je v jejich ctnostných skutcích, aby kajícní hříšníci nepodléhali sklíčenosti a zoufalosti.

Letní noci, pak vždy trávil mimo svoji celu, procházel se lesem a tiše zpíval stichiru: „Vzkříšení Kristovo spatřivše, pokloňme se svatému Pánu Ježíši, jedinému bezhříšnému…“. Starec říkával, že v  čase, kdy se celá příroda ztiší a mlčí, cítí onu zvláštní a nadpozemskou radost. A že právě v tomto okamžiku všeobecného klidu, pokoje a ticha, stoupá modlitba k Bohu, tak lehce, jako nikdy jindy.

S kýmkoli měl pak mluvit, mluvil už jen velmi málo a zřídka. Daleko častěji pak psal odpovědi na otázky, kterému mnozí dávali, uhlím na zdi nebo hůlkou v písku. Proto byl i nazýván Marek Mlčenlivý. Jen několik bratří z monastýru, bylo pravidelně poctěno jeho rozhovorem, mezi těmito mnichy, byl i ctihodný Serafim Sarovský. Dle Sárovských pramenů, se vypráví, že v době, kdy ctihodný Serafím, žil ve vzdálené poustevně, tak jej ctihodný starec Marek, chodil navštěvovat. Ctihodný Serafim ctil schimonacha Marka natolik, že před smrtí žádal, aby byl pohřben vedle něj.

Ctihodný Marek Mlčenlivý zesnul v Pánu nedělního rána, roku 1817. Pohřben byl u oltářní stěny chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice.

Ikona tří ctihodných Sárovských otců. Ctihodný Nazárij Valaamský - Sárovský, ctihodný Serafím Sárovský divotvůrce a ctihodný Marek Mlčenlivý

_______________

 

¹ Svato-Uspenská Sárovská poustevna. Mužský monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice, založený na počátku 18. stol. ve městě Sárově, na severu Tambovské gubernie, v Temnokovském újezdu.

² Jurodivost – bláznovství pro Krista - Pro Krista jurodivý. Ze slovanského оуродъ – юродъ což značí blázen, hlupák, bláznivý, nerozumný, bez umu. Být pro Krista jurodivý, jeví se jedním z nejtěžších duševních zápasů, je to oduševnělá vřelá horlivost a plamenná láska k Bohu. Žijíce ve společenství lidí, ti, kdo vzali na sebe tento duchovní podvih, tj. zápas a boj, vzdali se a odřekli se jakéhokoli vlastnictví, vzdali se všeho pohodlí a životního blaha, stali se zcela svobodnými od náklonnosti k čemukoli pozemskému, světskému a nakonec žili neméně samotářským způsobem života, jako ti, kteří žili v divokých pustinách. Při vší těžkosti tohoto duchovního podvihu, vyžadoval si tento zápas od svatých vyšší moudrosti, aby svoji neslavnost, hanbu či ponížení, proměnili a obrátili ve slávu Boží, v poučení bližním, aby nedopustili to, aby směšné nebylo hříchem, aby to, co činili, nestalo se pokušením nebo urážkou a hanbou pro druhé.

Jurodivost pro Krista je záměrná snaha jevit se bláznem, hlupákem a nerozumným v běžném světském chápáni světa, záměrné skrývání osobních ctností a přijetí na sebe sama všech možných urážek a hanby. Hlavním pak cílem tohoto zdánlivého bláznovství - jurodivostí pro Krista – jeví se odhalování vnějších světských hodnot jako dočasných a pomíjejících.

Ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné; neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic, aby se tak žádný člověk nemohl vychloubat před Bohem (1. list Korintským 27- 29).

³ Křesťanská dokonalost. Je sjednocení člověka s dokonalým Bohem a přebývání v něm (Mat 5, 48). „To nejvíc dokonalé a největší dílo, které si člověk může přát. Po kterém může toužit a kterého může dosáhnout, je sblížení se s Bohem a sjednocení s Ním,“ říká a učí ctihodný Nikodém Svatohorec. Křesťanská dokonalost je dar Boží, je ovocem působení blahodati Svatého Ducha v člověku (Gal 5, 22 – 23).

⁴ Sárovské podzemní jeskyně. Vznik podzemních jeskyní Sárovského monastýru, se vztahuje už počátkům samotného vzniku Sárovské poustevny. Tyto jeskyně, pod zemí začal kopat zakladatel Sárovské poustevny jeroschimonach Jan v roce 1692, bylo to na hůrce nedaleko řeky Satis, nad jejím pramenem, kde je dnes vchod do těchto jeskyní.  Unaven prací, ulehl k odpočinku v blízké salaši a ve snu měl vidění. Bylo to, jako by se najednou ocitl poblíž města Kyjev, a sám svt. Ilarion, metropolita Kyjevský, tentýž, který kdysi, jako první započal kopat jeskyně Kyjevo-pečerské Lávry (Monastýr Zesnutí Přesvaté Bohorodice), mu požehnal, k tomuto jeho nově započatému dílu. Je očividné, že jeskyně v Sárově, byly zamýšleny podle vzoru komplexu podzemních jeskyní v Kyjevo-Pečerské lávře. V této analogii, mezi Sárovem a Kyjevem, se pak pokračovalo i dále, když první jeskyní chrám postavený v Sárovských jeskyních, byl zasvěcen ke cti ctihodných otců Antonija a Theodosija Pečerských, a dalších ctihodných otců Kyjevo-Pečerských.

Svato-Uspenská Sárovská poustevna