Životy Svatých

 

Ctihodný Athanasij Vysocký starší († 1410)

památka 12. / 25. září

Učedník ctihodného Sergije Radoněžského († 1410). První igumen Serpuchovského Vysockého monastýru a významný přepisovatel duchovních a bohoslužebných knih.

Narodil se v Rostově, jako syn presbytera Auxentija a jeho ženy Marie. Vyrůstal na Novgorodské zemi. Ve svatém křtu dostal jméno Andrej. Od dětství se učil číst Písmo svaté a zpívat žalmy. Takto se do jeho mladého srdce, ukládaly příklady svatého života podle Kristova Evangelia, žízeň po modlitbě a touha neustále pobývat v Božím chrámu.

Jednou, když na svaté liturgii, uslyšel slova Evangelia: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“ (Mat 16,24), objat Boží blahodatí těchto slov, zahořel nezdolnou touhou po mnišském životě v odříkání. Brzy proto opustil svůj rodný dům a vydal se pěšky do Radoněžského monastýru Svaté Trojice, ke ctihodnému Sergijovi. Tam mladý poutník, padl blahodatnému starci k nohám a se slzami ho žádal, o přijetí do zástupu bratří, aby i on mohl následovat Krista, na spasitelné cestě mnišství. Ctihodný Sergij se nad ním i přes jeho mladí slitoval, a přijal ho do monastýru.

V monastýru se pak brzy projevil jako dobrý a poslušný dělník na duchovní vinici, přísný v půstu a horlivý v modlitbě. Po uplynutí období zkoušek, jej ctihodný Sergij postřihl na mnicha, se jménem Athanasij. Ctihodný Sergij svého milovaného učedníka dobře poučoval v duchovním zápase, ve studiu Svatého Písma a rozvíjel v něm jeho pozoruhodné nadání ke knihopisu.

Když byl v roce 1374 serpuchovským knížetem Vladimírem Chrabrým, s požehnáním ctihodného Sergije Radoněžského, založen Vysocký monastýr, byl v něm jako představený, ustanoven ctihodný Athanasij. V tomto monastýru, byla založena i písařská dílna.

V roce 1382 ctihodný Athanasij, Vysocký monastýr opustil. Igumenem monastýru jmenoval ctihodného Athanasija Vysockého mladšího. Poté společně s metropolitou svt. Kypriánem († 1406), odešel nejprve do Kyjeva a poté do Konstantinopole.

V Konstantinopolském Studijském monastýru svatého Jana Křtitele, si zakoupil mnišskou kelii. Kde se, jak píší letopisy, zcela oddal hesychii. Svt. Kyprián, po svém návratu do Moskvy v roce 1390, ctihodného Athanasija přesvědčoval, aby se i on vrátil na Rus, kde by se mohl těšit ze všech poct, které mu nabízí jeho hodnost igumena, avšak ctihodný na to odpověděl: „mnišská kelie, je nade všechny pocty“.

Na svůj monastýr, však ctihodný nezapomněl. Je známo, že okolo roku 1395, odeslal do Vysockého monastýru, knihy sborníků asketických děl a životy svatých. Také do monastýru z Konstantinopole odeslal, sedm ikon, které jsou dnes známy pod nazváním Vysocké řadové ikony Deisis.

Svt. Filaret, arcibiskup Černigovský († 1866), pak o ctihodném Athanasiji napsal, že když přebýval v Konstantinopoli a pracoval na přepisu knih, učinil toho pro Církev tolik, jako nemnozí. Plody jeho práce, byly natolik významné, že si získal úctu i slávu konstantinopolského duchovenstva a přízvisko asketa Konstantinopolský, přestože jemu jako mnichovi, bylo vše toto cizí, neboť cokoli, co kdy činil, činil ve Slávu Boží a Církve.

Všechnu sílu svého pozemského života, oddal beze zbytku, na umnožení Bohem mu daných talentů, pevné víry, neustávající modlitby, vnitřní kontemplace, hlubokého poznání Svatého Písma. Ctihodný byl skvělým organizátorem mnišského života, dobrým pastýřem, učitelem, knihopiscem a stavitelem chrámů. Zesnul pokojně v Pánu v Konstantinopoli, okolo roku 1410.