Životy Svatých

Svt. Marek biskup Arethuský

památka 29. března / 11. dubna

Světitel Marek, byl rukopoložen na biskupa syrského města Arethusa, za vlády svatého Konstantina Velikého. Poháněn horlivostí v Bohu, proslavil se tehdy svým zápasem s modlářstvím, kdy vlastníma rukama zničil pohanské obětiště a na jeho místě postavil křesťanský chrám.

V čase zmatků a nepokojů, které následovali po Sněmu v Nicei, se ocitl v řadách poloariánských biskupů, kteří, ačkoli nepopírali Božství Slova, nepřijali Vyznání víry doplněné o výraz „jednobytného“. Svatý Marek se účastnil sněmů ve městech Serdice (343) a Sirmium (351) a dokonce vypracoval vyznání víry, které mělo usmířit znepřátelené strany, aby byla znovu nastolena jednota církve (359). Brzy poté, si však, jako biskup uvědomil svou chybu a poté zcela zjevně, bez nějaké dvojznačnosti, se připojil k Pravoslavné církvi a jejímu učení.

Když se potom následně se ujal vlády císař Julián Apostata (Julián Odpadlík - Julianus Apostata, byl v letech 361 až 363 římským císařem), započal politiku násilného znovuobnovení pohanství, a pronásledoval přitom křesťany. Tehdy pohané města Arethusa, kteří se o tom dozvěděli a kteří vůči křesťanskému biskupovi Markovi, chovali vytrvalé nepřátelství, pokusili se ho zajmout a pomstít se mu za pokoření, které jim učinil.

Starý biskup se před pronásledovateli nejprve skrýval, ale když se dozvěděl, že pohané při pátrání po něm, zatkli a mučili jiné křesťany, sám se vydal do rukou pohanů.

Pohané se poté, jako na zvěř vrhli na starce, nehledíce na jeho šediny, strhali z něj šaty a začali ho zasypávat nesčetnými ranami. Byl veden městem a následně vydán k mučení. Vytrhali mu vlasy, pořezali ho, táhli po ulici, byl hozen do stoky, svázali a pořezali noži, uši mu uřízli provazy. Potom bylo tělo biskupa potřeno solným roztokem a medem a uzavřeno v koši, který byl zavěšen pod širým nebem, takže starý muž byl ponechán žáru slunce, bodání a kousání hmyzu.

Nehledíce na všechna tato mučení, zůstával svatý neoblomným ve víře a opovrhoval, jakýmkoliv smírem s pohany, kteří po něm chtěli, aby zaplatil a obnovil pohanské obětiště, které on sám zničil.

Nakonec, když pohané viděli jeho neústupnost, začali snižovat cenu, kterou měl zaplatit. Svatý Marek jim, ale odmítl dát byť jen jednu jedinou minci. Řekl jim, že i jedna jediná malá mince, kterou by jim on dal, by se rovnala úplnému zřeknutí se víry. Vysmíval se jejich podlosti a pozemským starostem, ačkoli byl během toho všeho strašně mučen. Vírou a neústupností světce, poražení pohané, ho zmučeného, nechali nakonec odejít. Někteří z nich, ohromeni nezlomností a slovy biskupa, přijali křesťanství. Světitel Marek, zemřel v pokoji roku 364 poté, co obdržel odměnu vyznavačů Krista Spasitele.

Svt. Řehoř Teolog († 390), popsal utrpení svt. Marka ve své První řeči proti Juliánovi a i Blažený Theodorit z Cyrrhu († 457) jej také zmiňuje ve svých Církevních dějinách.