Životy Svatých

Ctihodný Hilarion Nový,

igumen Peleketský († 754)

památka 28. března / 10. dubna

Ctihodný Hilarion, na sebe vložil jho mnišského života už ve svém mládí. Následoval Krista ukřižovaného, nesl svůj kříž a přitom zdrženlivostí porážel zhoubné tělesné vášně. Následně odešel do zatvoru¹, kde po mnoho let přebýval v tichu a mlčenlivosti. Takto se celý prosvětlil bezvášnivostí², pro ctnostný život, se také stal důstojným hodnosti presbytera a nakonec se stal i igumenem Peleketského monastýru³. Ctihodný Hilarion, činil mnoho podivuhodných zázraků. Svým slovem, odháněl od vinohradů zvěř, která vinohrady ničila. Modlitbou zastavil silné krupobití, v době sucha pak přizval déšť. Podobně jako prorok Eliseus, rozdělil řeku, uzdravil chromou ruku nemocného, zmrzačeným vracel tělesnou zdatnost, slepému daroval znovu zrak, vyháněl běsy z posedlých a množstvím ryb naplňoval sítě rybářů, při neúspěšném rybolovu.

Ctihodný Josef písní skladatel († 883), pak ve 3. troparu 8. písně kánonu, který je napsán v čest tohoto světce, hlásá, že svatý Hilarion, pro úctu k přečestné ikoně Spasitele, přijal od svých mučitelů mnohá strádání, mnohá pronásledování, ponížení a urážky. Pro což ho nazývá mučedníkem.

Dle některých zpráv, žil ctihodný Hilarion za vlády Leona V. Arménského (775 – 820), který pronásledoval a urážel svaté ikony, jiní pak považují za období jeho života vládu Leona II. Syrského a jeho syna Konstantina V. Kopronymose, kteří vládli před Leonem Arménským, v letech 717 – 741 a 741 – 775, což se jeví jako daleko pravděpodobnější.

Ctihodný Hilarion přijal strádání pro svaté ikony v čase, kdy na Velký čtvrtek, na Peleketský monastýr nečekaně zaútočil stratég Thrácký a fanatický ikonoborec Michail Lachanodrakon společně se svými vojáky. Během bohoslužby drze vstoupil do chrámu a poté i do oltáře. Nařídil, aby mniši hned přestali zpívat a ve své pýše a hněvu, z prestolu shodil Svaté a Životodárné Kristovy Tajiny. Bratřím monastýru pak on a jeho vojáci, uštědřili mnohé rány. V nenávistném hněvu zraňovali jejich těla, jiným potřeli vousy a tváře smolou a poté je pálili ohněm, dalším pak dávali odřezat nos. Nakonec byl celý monastýr i s chrámem spálen. Během tohoto běsnění, bylo zajato a spoutáno řetězy čtyřicet dva nejstarších mnichů. Mezi těmito mnichy, byl i ctihodný Hilarion, jakožto igumen a nejstarší z monastýru. Těchto čtyřicet dva spoutaných otců bylo poté zaživa pohřbeno poblíž Efezu. Takto spolu s ostatními bratry přijal mučednickou smrt ctihodný Hilarion, po které se přesídlil do království Kristova.

_____

¹ Zatvor - uzavření; jde o duchovní boj - podvih asketů, kdy se dobrovolně uzavřou do jeskyní nebo cel - kelií, aby se oddali nepřetržité anebo nanejvýš soustředěné modlitbě Ježíšově.

² Bezvášnivost (řec. απαθεια - apátheia) - nejedná se o umrtvení vášnivé části duše (to jest vznětlivosti a žádostivosti), nýbrž o její proměnu. Duše má tři síly - rozumovou, žádostivou a vznětlivou (popudlivou). Stavem bezvášnivosti se obecně myslí takový stav, kdy je směřování všech částí (sil) duše obráceno k Bohu.

³ Peleketský monastýr. Monastýr Svatého Jana Teologa (Μονή Αγίου Ιωάννου του Θεολόγου), známý jako monastýr Peleket (Moνή Πελεκητής). Monastýr byl založen nejspíše v VIII. století. Má se za to, že název „Peleket“, což v řečtině znamená „vytesaný sekerou“, dostal kvůli své poloze na strmé skále. V období ikonoborectví, byl monastýr centrem pro ty, kdo se držel Církevní tradice uctívání ikon. Proto byl monastýr kolem roku 764 napaden a do základů vypálen stratégem Thráckým a fanatickým ikonoborcem Michailem Lachanodrakonem. Lachanodrakon podrobil mučení a smrti mnichy z tohoto monastýru v čele s igumenem Theosterikem. Podle církevní tradice, bylo na čtyřicet dva mnichů, zaživa pohřbeno poblíž Efezu. Po skončení prvního období ikonoborectví byl monastýr znovu obnoven, avšak při druhé vlně ikonoborectví, po roce 813, se opět stal centrem úcty k ikonám, což následně vedlo k obnovení represí proti mnichům, a igumen monastýru Peleket Makarius byl odsouzen k vyhnanství a vězení. V IX. století pak zprávy o monastýru mizí. Dnes se tento monastýr spojuje s ruinami monastýru, nacházející se 5 km západně od města Tirilye (Zeytinbağı v Turecké provincii Bursa), zasvěceného svatému Janu Teologovi. Dnes mu místní říkají Ayia Yani nebo Ayani, což je zkomolenina z jeho řeckého jména Άγια Ιωάννη a znamená Svatý Jan.