Životy Svatých

Svt. Cuthbert, biskup Lindisfarnský,

apoštol Northumbrie († 687)

památka je 20. března / 2. dubna

Narodil se okolo roku 634, ve městě Dunbar, v anglosaské Northumbrii (nyní Východní Lothian, v  dnešním Skotsku). Pocházel z urozené anglické rodiny.

Ve věku sedmnácti let, poté, co se mu dostalo Božího vidění, vstoupil roku 651, do monastýru v Melrose¹ v Northumbrii. Tam se stal na dlouhou dobu druhem v Kristu a spolupracovníkem představeného tohoto monastýru ctih. Eaty². V monastýru se Cuthbert naučil znalosti Svatého Písma a ctnostného života.

Následně odešel za svým představeným a dalšími mnichy do Ripone v Yorkshiru, aby tam založili nový monastýr. Po smrti priora (převora - zástupce představeného monastýru) monastýru v roce 661, při morové epidemii, byl na toto místo vybrán Cuthbert. Byl oporou a pomocí nejen představenému monastýru, ale i bratřím, v okolí šířil Boží slovo útěchy, pomáhal obětem moru a činil mnohé zázraky.

V roce 664, byl přítomen na Církevním sněmu ve Whitby³, na kterém se rozhodovalo, zda se bude Církev na Britských ostrovech, i nadále držet bohoslužebných tradic keltské církve, nebo zda se sjednotí s praxí Římské církve. Ctihodní Eata a Cuthbert, se připojili k římské straně, přestože byli vychováni v keltské tradici. Po přijetí argumentů zastánců Římské církevní tradice, přešli Eata i Cuthbert do monastýru na ostrově Lindisfarne, založený svt. Aidanem Lindisfarnským⁴ († 651). Ctihodný Eata jako představený monastýru, ctihodný Cuthbert, jako jeho zástupce. V této hodnosti, pak Cuthbert ze všech sil podporoval zavedení přísných mnišských pravidel a šířil Boží slovo na jihu, v Durhamu.

Přesto všechno, však směřoval k poustevnickému životu a v roce 676, se proto usadil na jednom z ostrovů Farne (Farne Islands, je souostroví u pobřeží Northumberlandu). Předtím než odešel, řekl bratrům: „Pokud mi bude z Boží milosti, dovoleno živit se prací svých rukou, rád tam zůstanu, stane-li se však jinak, vrátím se z vůle Boží k vám."

Ono místo, bylo totiž zcela pusté, bez vody, bez rostlin, bylin a stromů, často bylo navštěvované zlými duchy a pro život člověka nebylo příliš vhodné. Avšak z přání člověka Božího, se stalo obývaným, protože s jeho příchodem zlí duchové zmizeli.

Když Cuthbert s pomocí Boží, půstem, modlitbou a bděním vyhnal nepřítele, s pomocí bratří pak nasypal val, uvnitř kterého postavili modlitební kapli a dům k bydlení. Dále pak požádal bratry, aby vykopali studnu v podlaze domu, ačkoliv tam byla půda tvrdá a kamenitá a naděje na nalezení pramene, tak byla malá. Přesto to udělali, spoléhajíce na víru a modlitby Božího služebníka. Už druhého dne se studna naplnila vodou. Cuthbert požádal také bratry, aby mu přinesli hospodářské nástroje a pšeničná zrna, aby mohl zasít malé pole. Na jaře však nevzešel ani jeden jediný klíček, o klasech už ani nemluvě. Proto, když v určený čas, ho navštívili monastýrští bratři, požádal je, aby mu přinesli ječmen, v naději, že povaha půdy nebo vůle nebeského Dárce dovolí alespoň tomuto obilí vyrůst. Ječmen, i když mu byl doručen dlouho po době setby, kdy už byla jen malá naděje na klíčky, zasel jej do stejné země a brzy získal bohatou úrodu, díky níž mohl tento člověk Boží, žít z plodů své práce.

Mnoho let, takto sloužil Pánu v samotě svého ostrova a val, který obklopoval jeho obydlí, byl tak vysoký, že neviděl nic než nebe, kterého si přál dostihnout.

V roce 684 na sněmu v Twyfordu, byl pak ve společné shodě zvolen za biskupa v Hexhamu. On se však zdráhal opustit své tiché obydlí modlitby a převzít na sebe nový úkol. Nakonec se proto na ostrov vydal sám král Ecgfrith, společně s představeným monastýru ctihodným Trumwinem⁵ († 705), s mnoha dalšími zbožnými i mocnými muži a také bratry z ostrova Lindisfarne. Všichni se skláněli na kolena a ve jménu Páně ho vytrvale se slzami a modlitbami prosili, dokud ho taktéž plačícího, nepřivedli na sněm v Twyfordu. Tam se ctihodný Cuthbert, neochotně podřídil jejich společné žádosti a souhlasil, že ohne svou šíji pod jhem biskupství.

Na velikonoční neděli roku 685, pak byl rukopoložen na biskupa ve městě Yorku. Chirotonii učinil svt. Theodor z Canterbury⁶ a šest dalších biskupů. Cuthbert byl prvním biskupem církve v Hexhamu, po vyhnaném Trunbertovi. Eparchii, však raději spravoval z monastýru v Lindisfarne, ve kterém přebýval. A tak bylo nakonec rozhodnuto, že svt. Eata, který tam byl původně jak biskup ustanoven, se vrátí do Hexhamu a Cuthbert převezme správu v Lindisfarne.

Po dvou letech správy biskupství, se vrátil na svůj ostrov, protože poznal, že se blíží den jeho smrti. Mluvil o tom se svou obvyklou upřímností s několika lidmi, ale tak nejasnými slovy, že mu porozuměli až později, některým to však řekl přímo.

Svt. Cuthbert zesnul 20. března roku 687 na svém ostrově. Tam chtěl být i pohřben, ale nakonec ustoupil prosbám bratří a souhlasil s tím, že bude pohřben v monastýru v Lindisfarne.

Roku 698, mniši z monastýru v Lindisfarne, vyzvedli jeho ostatky ze země. Tělo světitele Cuthberta, bylo netlené a dokonce i světcova roucha vypadala jako nová. Mniši pak s požehnáním svt. Edberta († 698), oblékly ostatky svatého, do nového roucha. Ostatky, pak byly přeneseny do katedrály v Durhamu, kde byly uloženy, spolu s hlavou svatého mučedníka Oswalda⁷, krále Northumbrie.

První život svt. Cuthberta, byl sepsán Bedou Ctihodným⁸ († 735). 

__________

 

¹ Monastýr v Melrose (Old Melrose), byl založen svt. Aidanem z Lindisfarne, kterému byl i později zasvěcený, krátce před jeho smrtí v roce 651 na místě asi 3 km východně od zříceniny kláštera cisterciáckého řádu v Melrose v hrabství Roxburgh (Melrose abbey). Jeho místo, které se nachází v ohybu řeky Tweed, dodnes připomíná malý hřbitov. Monastýr byl v roce 839 napaden Kennethem I.

² Svt. Eata z Hexhamu († 686). Památka 26. října / 8. listopadu. V mládí Eata, odešel do monastýru na ostrově Lindisfarne, který založil svt. Aidan Lindinsfarnský († 651). Později se tam stal představeným, byl také vybrán za představeného monastýru v Melrose a ve stejném čase založil i nový monastýr Ripon (dnes malé město v anglickém hrabství North Yorkshire). Roku 664, se Eata zúčastnil sněmu ve Whitby, na kterém se sjednotil keltský společný způsob bohoslužeb s Římskou církví a také se zde sjednotil společný způsob výpočtu data Paschy. V roce 678, jej svt. Theodor Cantenburský(† 690), ustanovil za biskupa Bernicie (jeho biskupství zahrnovalo dvě eparchie - Hexham a Lindisfarne). Svt. Eata z Hexham, jako biskup spravoval Lindisfarne od roku 678 do 685, kdy správu eparchie Lindisfarne přenechal, svému učedníku svt. Cuthbertovi. Od roku 685, až do své smrti, byl Svt. Eata biskupem eparchie v Hexham. Svatý Béda ctihodný, nazýval Eatu: "nejlaskavějším a nejprostším z lidí". Dle příměru svého duchovního učitele a rádce, svatého Aidana, byl Eata z Hexham, současně představeným monastýru i biskupem. Tato tradice, se utvořila na Britských ostrovech, ještě za časů svt. Augustina Canterburského († 604), kterému toto pravidlo zanechal a odkázal, svt. Řehoř Veliký, papež římský, řečený Dvojeslov – Dialogos († 604): „Ty, bratře, ve shodě a souladu dle mnišského pravidla, žiješ se svým duchovenstvem v církvi Anglů, obrácených prozřetelností Páně k víře, proto je pro tebe lepší, řídit se pravidly našich otců, které byly přijaty v dávné církvi: žádný z nich nevlastnil nic odděleně, ale vše, co měli, bylo společné.“

Zesnul 26. října roku 686 a byl pohřben v kryptě chrámu svatého Ondřeje v Haxemu.

³ Sněm ve Whitby (664). Církevní sněm ve Whitby, který v roce 664 vyřešil, rozpory a nesrovnalosti mezi keltskými a římskými způsoby bohoslužeb a také keltskou a římskou církevní tradicí v Anglii. V prvé řadě určování data oslavy Paschy. Keltská Církev (Keltská církev je souhrnný termín obecně používaný k označení církevních společenství - organizací, které existovaly během raného středověku v Bretani a keltské části Britských ostrovů. V moderní historiografii je však tento termín považován za zastaralý a ne zcela přesný, neboť v popisovaném období na zmíněných územích neexistovala ani jediná církevní organizace oddělená od Říma, ani samotný koncept společenství národů, které je obývaly. Proto se také používá pojmenování keltské - anglické keltské křesťanství, nebo ostrovní křesťanství) užívala a vyvinula, svůj vlastní způsob, což se stalo předmětem sporů po příjezdu misie svt. Augustina († 604). Pozici Keltů vyložil svt. Colman Lindisfarnský († 676), Římanů pak svt. Wilfrid z Yorku († 710), jehož argumenty, byly následně přijaty králem Northumbrie Oswigem. Toto rozhodnutí ukončilo spojení s irskou církví a umožnilo organizaci anglické církve dle římského kánonu. Svt. Theodor Cantenburský († 690), pak roku 673, svolal Církevní sněm v Hertfordu, který řešil založení samostatné Anglické církve.

⁴ Svt. Aidan Lindisfarnský (†651). Jeho památka je 31. srpna / 13. září. Irský mnich a misionář, který se v roce 631, po prosbě krále Oswalda, podílel na šíření křesťanství v Northumbrii. Založil monastýr na ostrově Lindisfarne, který se stal centrem učenosti, jak duchovní tak světské. Svým laskavým přístupem získal mnoho věřících, kteří s nadšením přijali blahou zvěst o Kristu. V Lindisfarne, pak sloužil i jako první biskup, neustále cestoval po celé krajině a šířil evangelium jak mezi tehdejší šlechtou, tak i mezi prostým lidem, zastával se otroků a pronásledovaných. Je známý jako apoštol Northumbrijský.

⁵ Svt. Trumwin z Abercon († 705), památka 10. / 23. ledna. Roku 681 byl svt. Theodorem ustanoven biskupem jižních Piktů ve Skotsku, kde založil svou eparchii v monastýru Abercorn v zálivu Firth of Forth. Roku 685 byl král Ecgfrith Northumbrijský zabit Pikty v bitvě u Nechtansmere. Po porážce a smrti krále Ecgfritha, byl spolu s dalšími, nucen uprchnout ze svého piktského biskupství. Anglosasové byli poraženi a vyhnáni, biskupské sídlo v Abercornu bylo opuštěno a eparchie jižních Piktů, přestala existovat. Trumwin odešel do monastýru ve Whitby v Anglii, ostatní bratři, pak odešli do dalších monastýrů. Svt. Trumwin byl také jedním ze zdrojů pro Život svatého Cuthberta, který sepsal Beda ctihodný. Říká se, že Trumwin, Bedovi vyprávěl příběh o dětství svatého Cuthberta, který Trumwinovi měl být vyprávěn samotným Cuthbertem. Po svém zesnutí roku 705, byl pohřben v chrámu svatého Petra ve Whitby.

⁶ Svt. Theodor Canterburský, z Tarsu († 690) památka 19. září / 2. října. Původem Řek, narodil se v Tarsu v Kilikii. Vzdělání získal v Athénách, mnišství přijal v Římě. Bylo mu šedesát šest let, když ho papež Vitalian ustanovil do Canterbury za arcibiskupa. Navštívil všechny části země, utvrdil nebo znovu obnovil eparchie, podporoval vzdělanost a v roce 673 uspořádal první církevní sněm v Hertfordu. Založil první monastýrské školy v Anglii: v Doruvernon (později Canterbury), Eboracum a v monastýru Wearmouth v Jarrow (v tomto monastýru, studoval, přijal mnišství a později i vyučoval Beda Ctihodný).

Zesnul 19. září 690, ve věku 87 nebo 88 let. Svatý Beda ho nazval „arcibiskup Theodor blahé paměti“. Už jeho současníci ho ctili jako světce. Jeho svaté ostatky, byly nalezeny roku 1091 netlené.

Svatý Theodor je v pravdě zakladatelem jediné Anglické Církve. Království, na které, byla tehdy Anglie rozdělena, usmířil mezi sebou, i když před tím, tato království byla ve sváru a válce. Sjednotil římské a keltské tradice, uplatňoval římskou učenost a organizovanost, spolu s keltským pastýřstvím a duchovností. Dal Církvi vše, co vždy nejvíce potřebuje: jednotu, organizaci, učenost, neochvějné vyznávání víry, pravé pastýřství a především to nejhlavnější, modlitbu. Svt. Theodor, je jednou z největších postav anglické historie.

⁷ Svatý mučedníк Oswald, král Northumbrie († 642), památka 5. / 18. srpna. Nástupce svatého mučedníka Edwina († 633) na trůnu v Northumbrii v Anglii. Pokřtěn byl ve vyhnanství na ostrově Iona. Poté, co roku 635 porazil Cadwalla ap Cadfan, krále Gwyned, jednoho z Velšských království, začala jeho skutečná vláda. Jedním z jeho hlavních cílů bylo pravou vírou prosvětlit celou svou zemi, a tak vyzval ctihodného Aidana, aby mu v tomto pomohl. Roku 642, padl v bitvě u Maserfieldu, v boji proti pohanskému králi Pendovi z Mercie, ve věku 38 let. Po své smrti, byl ctěn jako mučedník. Jeho čestná hlava, byla roku 698, uložena spolu s ostatky svt. Cuthberta v katedrále v Durhamu.

⁸ Svatý Beda Ctihodný († 735), památka 25. května / 7. června. Narodil se na severu Anglie a už jako dítě vstoupil do monastýru svatých Petra a Pavla ve Wearmouth-Jarrow, kde pak strávil celý svůj život. Vždy se modlil, stále psal, stále četl a stále se učil. Napsal mnoho komentářů ke Svatému Písmu, dále pak homilie, životy některých svatých, hymny, epigramy, chronologická a gramatická díla. Jeho dílo Historia ecclesiastica gentis Anglorum - Církevní dějiny národa Anglů, mu pak vyneslo titul Otce anglických dějin. Zesnul v předvečer svátku Nanebevstoupení Páně, s chvalozpěvem na rtech: "Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu".