Životy Svatých

Ctihodný starec Jeronýmos († 1957),

igumen svatohorského monastýru Simonopetra

památka 26. dubna / 9. května

 

Narodil se roku 1871 jako Joanis Diakogiorgis, ve vesnici Reisdere v Malé Asii. Od dětství, se vyznačoval zbožností a poslušností. Jeho matka i sestry, později přijali mnišství. Od svého dětství, vyrůstal Joanis také v chudobě, kdy se přitom naučil zcela spoléhat na Pána.

V sedmnácti letech, přijal mnišský postřih v monastýru Simonopetra¹. Ve výčtu všech různých poslušenství, které jako mnich plnil, byly ty nepodřadnější práce, až práce a povinnosti sekretáře, knihovníka a mnohé další. Nějaký čas před 1. světovou válkou, zastával funkci ekonoma v chrámu Nanebevstoupení Páně v Athénách, který byl metochem (μετόχιον – metochion, zastoupení místní církve nebo monastýru mimo své správní území) monastýru Simonopetra. Jedním z jeho duchovních učitelů, byl svt. Nektarios Eginský.

Ctihodný Jeronýmos Simonopetrský, je znám jako melurgos (skladatel církevní bohoslužebné hudby) a hymnograf (autor liturgických textů zařazených do bohoslužebných knih Pravoslavné církve). Sestavoval modlitební kánony a služby, především pak v čest a slávu athoských svatých.

Jeronýmos Simonopetrský, byl mírným, pokojným a tichým, vyznačoval se nezištností a pokorou. Nosil jen starý oděv, spal sedící, po nocích tajně čistil monastýrské toalety. Pro svůj odříkavý asketický život a duchovní dary, se těšil velké vážnosti.

V roce 1920, byl vybrán igumenem monastýru Simonopetra. O starci říkali: "Byl oporou a sloupem monastýru, jeho ochráncem před všelikým nebezpečím, dával poučení a učil ve velkých i malých věcech.“ Ačkoli bylo v monastýru dříve zvykem přistupovat k přijímání dvakrát měsíčně, igumen Jeronýmos, který sloužil liturgii každý den, přijímal svaté tajiny denně. Tohoto jeho příkladu, pak následovali i jeho učedníci. Starec ve své pokoře, neříkal nikdy nic sám od sebe, ​​pouze ukázal v knihách svatých otců, na vhodná slova poučení pro danou událost.

V roce 1924 se podílel na práci komise pro přípravu „Ústavní charty Svaté hory Athoské“.

V roce 1931, během nepokojů způsobených církevními reformami a novotami, byl igumen Jeronýmos, který vždy pevně hájil svatootcovské tradice Pravoslavné Církve, pomluven a nakonec z monastýru Simonopetra i vyhnán. Společně s ním, pak na protest, opustilo monastýr i dvacet mnichů.

Po čtyřměsíčním pobytu v monastýru Koutloumousiou – Kutlumuš, byl igumen Jeronýmos jmenován duchovníkem chrámu Nanebevstoupení Páně v Athénách. Tam prožil ještě dalších dvacet šest let. V roce 1937 bylo starci nabídnuto, aby se na igumenský prestol monastýru vrátil, to však on odmítl.

Starec Jeronýmos psal duchovní knihy a jako pastýř se duchovně staral o mnoho lidí, bylo prostý při setkání, vždy zářil láskou.

V Aténách pak na svátek Kristova Narození 7. ledna roku 1957, zesnul v Pánu.

Zachovalo se na 10 000 dopisů starce, adresovaných jeho duchovním dětem.

20. října 2019, Jeho Všesvatost Bartoloměj, arcibiskup Konstantinopole, Nového Říma a ekumenický patriarcha, veřejně oznámil zápis ctihodného starce Jeronýmose do kalendáře Pravoslavné Církve. Jeho svátá památka byla ustavena na 26. dubna / 9. května, kdy byly vyzdviženy jeho svaté ostatky.

____________________

¹ Monastýr Simonopetra. Μονή Σιμωνόπετρα — Monastýr Simeonův kámen. V čest památky Kristova Narození, na Svaté hoře Athos, nazýván také Nový Betlém. Založen roku 1257, ctihodným Simeonem, myrotočivým Athoským. Třináctý v hierarchii athosských monastýrů.