Životy Svatých

 Ctihodný Jan Rilský, divotvůrce († 946)

památka 18. / 31. srpna v den jeho zesnutí, 19. října / 1. listopadu v den přenesení jeho svatých ostatků ze Sofie do Tarnova roku 1195 a 1. / 14. července v den navrácení jeho svatých ostatků z Tarnova, do Rilského monastýru v roce 1469

Ctihodný Jan Rilský, se narodil mezi roky 876 – 880, ve vesnici Skrino, v Osogovské planině, zbožným rodičům. Už od svého mládí si zamiloval Hospodina, když se stalo, že jeho rodiče zemřeli, to co mu zanechali, rozdal chudým a nemocným. Poté přijal mnišství a jen s jednou koženou halenou na sobě, opustil rodný kraj, odešel do divočiny na pustou horu, kde v jedné jeskyni započal svůj modlitební zápas. Přetrpěl tam mnoho útoků, jak od démonů, tak i od lidí, od zlodějů, i od svých blízkých.

Odtud potom odešel do pohoří Rila, kde pokračoval ve svém modlitebním zápase, ve jednom starém vykotlaném stromu. Živil se jen bylinami, travou a fazolemi, které vedle stromu z Boží prozřetelnosti, začaly růst. Mnohé roky takto žil a nespatřil lidskou tvář, dokud jej opět z Boží prozřetelnosti, neobjevili pastýři, kteří hledali své ztracené ovce. Za nějaký čas, se o tomto svatém muži poustevníku, doslechli mnozí a začali za ním přicházet, aby jim svojí modlitbou, pomohl od bolestí a nemocí. Všichni tito lidé, kteří za ním přicházeli, pak na jeho přímluvy a modlitby, od něj odcházeli uzdraveni a utěšeni, jak na těle, tak i na duchu.

Jeden takový člověk, který strádal několik let posedlostí nečistým duchem, když viděl ostatní, jak odcházejí pro uzdravení a útěchu k Janovi, rozhodl se jít také a šel za nimi. Když došel na kilometr od Rilské pustiny, padl na zemi a začal křičet: „ Nemohu jít dále, sžírá mě oheň“. Lidé co šli před ním, když to spatřili, chudáka svázali a takto ho odvlekli ke ctihodnému a prosili jej, aby ho uzdravil. Ctihodný jim však řekl: „Děti moje, to není v moji moci, já jsem slabý člověk, tak jako vy, jeho může uzdravit, jen sám Bůh“. Lidé ho však neustále prosili a poustevník se začal za něj modlit k Bohu a nemocný, byl najednou zdráv a všichni oslavovali Boha.

Zvěst o poustevníkovi, jehož modlitby slyší Bůh, došla až k Bulharskému carovi Petru¹ (927 -969). Zbožný car, si ho velmi přál spatřit, ale pokorný poustevník, se setkání s ním vyhnul a raději mu poslal dopis s potřebným poučením a radami.

Mnozí horlivci duchovního života, kteří byli zaujati ctnostným životem svatého, se usídlili v blízkosti ctihodného poustevníka. V těch místech, byl později postaven chrám a monastýr².

Svatý Jan zesnul pokojně v Pánu 18. /31. srpna roku 946, ve věku sedmdesáti let. Po svém zesnutí, se zjevil svým učedníkům.

Jeho svaté ostatky, byly nejprve přeneseny do Sofie, odtud, po nájezdech Maďarů, byly odvezeny do Maďarska a odtud se potom v roce 1195, za cara Ivana Asena II. vrátily do Tarnova. Když Turci později Tarnovo obsadili, byly v roce 1469, prostřednictvím sultanije Mare Branković, ostatky ctihodného Jana Rilského přeneseny zpět do Rilského monastýru, kde se nachází dodnes.

 

________________________________________________________

 

¹ Svatý car Petr I. Bulharský. Památka 30. ledna / 12. února, syn bulharského cara Simeona († 927), velmi ctil ctih. Jana Rilského., učinil Bulharskou církev nezávislou na Cařihradu a zachoval svaté pravoslaví v Bulharsku před Bogomili (bulharská sekta manichejsko-markionského rázu z 10. století). Zesnul roku 967, na 56. roku života.

 

² Rilský monastýr – Monastýr svatého Ivana Rilského - Рилският манастир „Св. Иван Рилски“. Největší mužský monastýr Bulharské Pravoslavné Církve. Nachází se severozápadní části pohoří Rila, 117 km jižně od Sofie, v údolí Rilské řeky, ve výšce 1147 nad mořem. Byl založen ve 30. letech 10. století, ctihodným Janem Rilským († 946), jehož jméno nese od doby vlády bulharského cara Petra I. (927-968). Svatý Jan žil v jeskyni nedaleko současného monastýru, zatímco samotný monastýr, postavili jeho žáci, kteří za ním přišli do hor, aby se od něj vzdělávali v duchovním životě.